Vasilij Lazarev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vasilij Grigorjevič Lazarev
Vasilij Lazarev

Vasilij Lazarev (vlevo) na sovětské poštovní známce

Kosmonaut CPK
St. příslušnost SSSR SSSR/Rusko Rusko
Datum narození 23. února 1928
Porošino, Altajská oblast SSSR
Datum úmrtí 31. prosince 1990
Jiné zaměstnání Lékař
Hodnost Plukovník
Čas ve vesmíru 1 den, 23 hodin a 15 minut
Kosmonaut od 17. ledna 1966
Mise Sojuz 12
Kosmonaut do 27. listopadu 1985

Vasilij Grigorjevič Lazarev, rusky Лазарев, Василий Григорьевич, (23. února 1928 ve vesnici Porošino[1], Altajská oblast SSSR31. prosince 1990) byl sovětský lékař a kosmonaut ruské národnosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Že bude pilotem, se rozhodl již na základní škole. Později se přihlásil na sverdlovskou specializovanou školu vojenského letectva, jenže protože se na tuto školu spolu s ním jeho největší kamarád nedostal, zvolil si sverdlovský lékařský institut. Ve třetím ročníku volil specializaci na chirurgii.[2] V roce 1951 nastoupil na základní vojenskou službu, dostal se na vojenskou fakultu saratovského lékařského institutu. Po státnicích byl jmenován vojenským náčelníkem nemocnice. Zůstal jen krátce, protože využil nabídky a pokračoval ve studiu na čugujevském leteckém učilišti.[3]

Pak si osvojil profesi zkušebního pilota. Zkoušel různé záchranné prostředky, výškové obleky a dostal se i na zkoušku výškového stratostatu, laboratoře Volha. Pak se dostal i ke zkouškám zařízení pro kosmické lety a nakonec i jako všestranný a zkušený výzkumník na start kosmické lodi Sojuz. V týmu kosmonautů byl veden od roku 1966.[4]

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Na misi Sojuz 12 odstartoval z Bajkonuru s Olegem Makarovem v září 1973. Cílem letu bylo vyzkoušet mnoho různých přístrojů před projektem Sojuz-Apollo, včetně testů nových skafandrů Sokol.[4] Byl to první let po předchozí havárii Sojuzu 11, Lazarev byl velitelem lodě. Přistáli s kabinou na padácích u města Karaganda na území Kazachstánu.[5]

V dubnu 1975 letěl Lazarev spolu s Makarovem ještě jednou na plánovaný dvouměsíční pobyt na orbitální stanici Saljut 4. Po 20 minutách letu ve výšce 192 km však došlo k poruše třetího stupně rakety a kosmická loď se vrátila po strmé balistické dráze, při které museli kosmonauti vydržet přetížení až 20,6 G. Přistáli jihozápadně od Gorno-Altajska (Altajská republika, RSFSR). Za tento nepovedený let, v seznamech Sojuzů zprvu ani neuváděný, získali oba vyznamenání Leninovým řádem. Protože nedoletěli, nezískali obvyklou finanční odměnu, jen náhradní dovolenou. Později byl pokus veden jako Sojuz 18-1.[6]

Po letech[editovat | editovat zdroj]

Lékař, plukovník Lazarev zemřel ve svých 72 letech. Byl ženatý a měl jedno dítě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.  
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola Saljut 4, s. 28.  
  3. VÍTEK, Antonín. Lazarev, Vasilij Grigor'jevič [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, rev. 2008-6-25, [cit. 2010-03-20]. Dostupné online.  
  4. a b IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2007-3-24, [cit. 2009-11-16]. Kapitola Vasili Grigoriyevich Lazarev. Dostupné online. (rusky) 
  5. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Vasilij Grigorjevič Lazarev, s. 137.  
  6. FILIP, M.. Sojuz 18-1 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-9-8, [cit. 2010-03-20]. Dostupné online.