Vaporizér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vaporizér (z lat. vapor = pára) je přístroj sloužící k vaporizaci, tj. k změně látky kapalného někdy pevného skupenství (sublimace) na skupenství plynné působením tepla. Používá se v aromaterapii a někdy i v klasické medicíně jako alternativa inhalace - vdechování účinných látek. Vaporizují se většinou přírodní drogy (definice: droga je sušená nadzemní nebo podzemní část rostliny). Drogy vhodné k vaporizaci jsou všechny léčivé rostliny využívané v medicíně, které obsahují více či méně těkavé látky - většinou éterické oleje, esenciální oleje, silice a pryskyřice. Vaporizují se například drogy či oleje z těchto rostlin: šalvěj lékařská, divizna velkokvětá, konopí, heřmánek pravý, máta, meduňka lékařská, eukalyptus, tea tree, santál bílý, divoká růže a další. Vaporizuje se při teplotách od 170 °C do 260 °C, odpařené látky se přímo vdechují do plic, páry vycházející z vaporizérů jsou chladné. Droga ve vaporizérech nikdy nehoří, pouze je zahřívána pod zápalnou teplotu a jenom se odpařuje. Nevznikají tedy karcinogenní dehty a oxid uhelnatý a oxid uhličitý. Vaporizace se dá využít nejen k léčení, ale i jako zdravější alternativa kouření tabáku a konopí.

Existují různé druhy vaporizérů, od velkých stolních přístrojů používaných pro domácí použití přes menší, kapesní přístroje. Většina vaporizérů je elektrických, existují i takové, které jako zdroj tepla používají plyn do zapalovače.