Valéry Giscard d'Estaing

Valéry Giscard d'Estaing
Valéry Giscard d'Estaing
	Valéry Giscard d'Estaing (1975)
20. prezident Francie
	Ve funkci:; 27. května 1974 – 21. května 1981
Předchůdce	Georges Pompidou
Nástupce	François Mitterrand
Stranická příslušnost
Členství	Unie pro francouzskou demokracii; Independent Republicans
Rodné jméno	Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing
Narození	2. února 1926 ; Koblenz
Úmrtí	2. prosince 2020 (ve věku 94 let) ; Authon
Příčina úmrtí	covid-19
Místo pohřbení	Authon (47°38′45″ s. š., 0°53′37″ v. d.)
Choť	Anne-Aymone Giscard d'Estaing (od 1952)
Rodiče	Edmond Giscard d'Estaing a May Bardouxová
Děti	Louis Giscard d'Estaing; Valerie-Anne Giscard d'Estaing; Henri Giscard d'Estaing; Jacinte Giscard d'Estaing
Příbuzní	Olivier Giscard d'Estaing a Sylvie Giscard d'Estaing (sourozenci); Charles Giscard d'Estaing (synovec)
Alma mater	École Nationale d'Administration (1949–1951); Polytechnická škola; Lyceum Ludvíka Velikého; Lyceum Jansona de Sailly
Profese	státník, úředník, politik a autor
Náboženství	katolická církev
Ocenění	velkokříž Řádu svatého Olafa (1962); velkokříž Řádu Isabely Katolické (1963); velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1965); rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1973); velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1975); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Valéry Giscard d'Estaing
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valéry Giscard d'Estaing [valéri žiskár destéⁿ, valeˈʀi ʒiskaʀdɛsˈtɛ̃], celým jménem Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing, někdy krátce Giscard nebo VGE (2. února 1926 Koblenz – 2. prosince 2020 Authon, Loir-et-Cher)^[1] byl francouzský politik, úřadující jako dvacátý prezident Francouzské republiky mezi lety 1974 až 1981.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině vysokého finančního úředníka a významného ekonoma, který tehdy byl s francouzskou okupační armádou v Německu. V 17 letech vstoupil do odbojového hnutí, po maturitě a přípravném roce na Lyceum Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand) v Paříži vystudoval inženýrskou Polytechniku École polytechnique a pak École nationale d'administration. Roku 1952 se oženil s Anne-Aymon Sauvage de Brantes, s níž pak měl čtyři děti.

Zemřel 2. prosince 2020 na následky nemoci covid-19.^[2]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1952–1956 pracoval ve finanční inspekci, od roku 1956 byl poslancem francouzského parlamentu, roku 1962 se stal státním tajemníkem v ministerstvu financí a krátce nato ministrem. Roku 1966 byl z této funkce odvolán, zůstal však stále poslancem. Zasazoval se o evropskou integraci a podporoval vstup Velké Británie do EU. Když byl roku 1969 Georges Pompidou zvolen prezidentem, stal se Giscard opět ministrem financí a roku 1974 byl těsnou většinou zvolen prezidentem.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Jako prezident musel čelit dvěma ropným krizím (1973–1974 a 1979–1980), během nichž prudké zvýšení cen nafty zvýšilo inflaci a oslabilo francouzské hospodářství. Francie na to zahájila program výstavby jaderných elektráren. Giscard prosadil řadu liberalizačních opatření, zjednodušil prezidentský ceremoniál a výrazně podpořil evropskou integraci.

Zavedl pravidelné schůzky hlav evropských států, z nichž pak vznikla Evropská rada, posílil pravomoci Evropského parlamentu, který byl roku 1979 poprvé volen v přímé volbě. V úzké spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem prosadil vytvoření evropské převodní měny ECU, která se stala předchůdcem eura a snížila rizika kurzových změn uvnitř EU. Od roku 1979 zavedl neformální schůzky hlav států G8. V závěru období Giscarda poškodil skandál s dary od afrického diktátora Bokassy a ve volbě roku 1981 těsně prohrál s François Mitterrandem.

Další působení[editovat | editovat zdroj]

Po porážce se věnoval regionální politice v kraji Auvergne, snažil se o sjednocení středopravicových stran a v letech 1989–1993 byl poslancem evropského parlamentu. Roku 2001 se stal předsedou Evropského konventu, který roku 2003 předložil návrh Evropské ústavní listiny. Téhož roku byl Giscard oceněn cenou Karla Velikého a zvolen členem Francouzské akademie. Po neúspěchu ústavní listiny ve francouzském a holandském referendu roku 2005 se z politiky stáhl, důležité otázky však často komentoval v novinách. Roku 2006 byl zvolen čestným občanem rodného města Koblence.

„	Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu.	“
— Valéry Giscard d'Estaing, 2010

„	Euro je velký úspěch, což mnohé zlobí.	“
— Valéry Giscard d'Estaing, 2011

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Francouzská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

velkokříž (a bývalý velmistr) Řádu čestné legie^[3]
velkokříž (a bývalý velmistr) Národního Řádu za zásluhy^[3]
Válečný kříž (1939–1945)^[3]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko, 1962
velkokříž Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 1963^[4]
velký záslužný kříž s hvězdou a šerpouZáslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 1965
velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 1. října 1973^[5]
velkokříž Maltézského záslužného řádu – Suverénní řád Maltézských rytířů, 1974
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 1975
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 1975
velkokříž Řádu republiky – Tunisko, 1975
velkokříž s řetězem Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 14. října 1975^[6]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 1976
velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže – Brazílie, 26. dubna 1976
velkokříž s řetězem Řádu Karla III. – Španělsko, 28. června 1978^[7]
rytíř Řádu slona – Dánsko, 12. října 1978^[8]
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 21. října 1978^[6]
rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 6. června 1980
Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska – Bádensko-Württembersko, 8. dubna 2005
Cena Karla Velikého – Cáchy, 2003
velkokříž Národního řádu za zásluhy – Guinea

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Zemřel prezident Giscard d'Estaing, nedoceněný francouzský Kennedy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-12-02 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online.
↑ Valéry Giscard d'Estaing est mort "des suites du Covid" [1] 2. prosince 2020.
↑ ^a ^b ^c Valéry GISCARD d’ESTAING | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
↑ Decreto 1038/1963, de 18 de abril, por el que se concede la Gran Cruz de la Orden de Isabel la Católica al señor Valery Giscard d'Estaing. [online]. Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
↑ Real Decreto 1679/1978, de 28 de junio, por el que se concede el Collar de la Real y Muy Distinguida Orden de Carlos III al excelentísimo señor Valéry Giscard D'Estaing, Presidente de la República Francesa. [online]. Dostupné online.
↑ https://bdkv2.borger.dk/foa/Sider/default.aspx?fk=26&foaid=10198496&p…. archive.is [online]. 2012-12-17 [cit. 2019-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-17.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Valéry Giscard d'Estaing na Wikimedia Commons
Galerie Valéry Giscard d'Estaing na Wikimedia Commons
Osoba Valéry Giscard d'Estaing ve Wikicitátech
(francouzsky) Interview s Valéry Giscard d'Estaing November 2008 CVCE
(francouzsky) Na stránkách Francouzské akademie
(německy) Dossier Valéry Giscard d’Estaing na Spiegel Online
(německy) Cena Karla Velikého 2003

16. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce: Léopold Sédar Senghor	2003 Valéry Giscard d'Estaing	Nástupce: —

[1] Zemřel prezident Giscard d'Estaing, nedoceněný francouzský Kennedy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-12-02 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online.

[2] Valéry Giscard d'Estaing est mort "des suites du Covid" [1] 2. prosince 2020.

[:0-3] Valéry GISCARD d’ESTAING | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.

[4] Decreto 1038/1963, de 18 de abril, por el que se concede la Gran Cruz de la Orden de Isabel la Católica al señor Valery Giscard d'Estaing. [online]. Dostupné online.

[5] Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.

[:1-6] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.

[7] Real Decreto 1679/1978, de 28 de junio, por el que se concede el Collar de la Real y Muy Distinguida Orden de Carlos III al excelentísimo señor Valéry Giscard D'Estaing, Presidente de la República Francesa. [online]. Dostupné online.

[8] ttps://bdkv2.borger.dk/foa/Sider/default.aspx?fk=26&foaid=10198496&p…. archive.is [online]. 2012-12-17 [cit. 2019-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-17.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Prezidenti Francie

Druhá republika	Ludvík Napoleon Bonaparte (1848–1852)

Třetí republika	Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940)

Čtvrtá republika	Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959)

Pátá republika	Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017)