Valtice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámek Valtice
Zámek Valtice
Zámek Valtice
Základní informace
Slohpůvodně renesanční, baroko
ArchitektiDomenico Martinelli, Johann Bernhard Fischer z Erlachu
Výstavba17. století
Další majiteléLichtenštejnové
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaValtice, ČeskoČesko Česko
UliceZámek
Souřadnice
Valtice
Valtice
Další informace
Rejstříkové číslo památky28865/7-1748 (PkMISSezObrWD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Valtice (německy Schloss Feldsberg) je barokní zámek, stojící v městě Valtice v okrese Břeclav v České republice. Od roku 1995 je chráněn jako národní kulturní památka[1] a v roce 1996 byl zapsán v rámci Lednicko-valtického areálu na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Po několik staletí do roku 1945 byl knížecím sídlem rodu Lichtenštejnů. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav, je přístupný veřejnosti a konají se zde různé kulturní akce (např. Valtické zámecké léto).[2]

Historie a popis[editovat | editovat zdroj]

Původně gotický hrad z 13. století byl přestavěn na renesanční a později barokní zámek. Podnět k barokní přestavbě dal jeho majitel Karel Eusebius z Lichtenštejna (1628-1684), který také ve svých poznámkách o architektuře zmínil špatný stav starých staveb.

Zámek byl do dnešní podoby přestavěn postupně, jak dosvědčuje kresba J. A. Delsenbacha a v několika etapách. Ve 20. letech 17. století se na jeho úpravách podíleli architekti Giovanni Battista Carlone a také Giovanni Maria Filippi. Rozsáhlý areál byl zmenšen a přestavěn v letech 16431730 pod vedením Giovanniho Giacoma Tencally, který byl odvolán krátce po zřícení klenby nového farního kostela, a poté brněnského stavitele Ondřeje Erny a jeho syna Jana Křtitele. Jejich dílem byly například stavby kolem prvního nádvoří. Syn knížete Karla Eusebia, diplomat a dvořan vídeňského císařského dvora Jan Adam Ondřej (1662-1712) barokní podobu zámku dále rozvinul. Snad se tak stalo podle projektů italského stavitele Domenika Martinelliho a Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. [3]

Zámek tvoří třípatrová čtyřkřídlá budova s ​​konírnou, jízdárnou, galerií, divadlem a kočárovnou. Z renesančního období se zachovaly dvě hranolové nárožní věže, ze kterých vedou nízká boční křídla, uzavírající s hlavní budovou čestný dvůr. Fasáda hlavního průčelí zámecké budovy je bohatě zdobena, její středová osa je zvýrazněna bosovaným vstupním portálem s tesaným aliančním znakem zakladatelů v supraportě, sochami knížecího sochaře Franze Bienera (1682-1742) a věží. Bohatě vybavené zámecké interiéry byly upravovány až do 18. století. Jižní průčelí zámku projektoval (kolem roku 1745) Anton Erhard Martinelli.[4] Jižní průčelí bylo upravováno ještě mezi léty 1912-1924.[5]

  • Zámecký park byl založen v roce 1727. Začátkem 19. století byla zahrada rozšířena a přebudována na přírodně krajinářský park s dalekými průhledy. Park, znovu rozšířený po zrušení domů v Barvířské ulici na začátku 20. století, má rozlohu 14,6 ha a roste v něm 22 druhů jehličnanů a 63 druhů listnáčů.[zdroj?]
  • Kaple Narození Páně je dvoupatrová. Horní patro je přístupné na západní straně a z knížecí oratoře na jižní straně.

V letech 2014–2015 bylo nákladem zhruba 200 miliónů korun v areálu valtického zámku opraveno několik objektů, mimo jiné kaple, historická jízdárna a zámecké divadlo.

  • Divadlo je de facto replikou původního divadla, které zde pro knížete Aloise I. Josefa z Lichtenštejna (1759-1805) v letech 1788-1790 u levého předzámeckého traktu přistavěl Karel Jan Rudzinsky a které bylo slavnostně otevřeno v roce 1790. Ještě téhož roku divadelní představení navštívil i císař Leopold II.). Toto divadlo postupně zchátralo, ve 40. a 50. letech 20. století bylo prakticky zničeno. Náklady na jeho obnovu představovaly přibližně 100 miliónů korun.[6] První představení se v rekonstruovaném divadle uskutečnila ve dnech 12. a 13. září 2015. Zámecké divadlo se zároveň stalo sídlem českého Národního centra divadla a tance.[7] Dne 24. června 2021 byly střechy a okna zámku i sochařská výzdoba poničeny silným krupobitím při velké bouři (Valtice ale nebyly zasaženy silným tornádem, které o několik kilometrů východněji zdevastovalo několik obcí).[8]
Návštěvnost zámku[9][10]
Rok Počet návštěvníků
2015 52 395
2016 147 356
2017 116 086
2018 99 120

Ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zámok Valtice na slovenské Wikipedii.

  1. Zámek Valtice (Valtice) [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-11]. Dostupné online. 
  2. HORÁK, Jan. Valtice jako byznys? Zástupce kastelána profituje z akcí, dotaci poslal i Hašek. lidovky.cz. 2017-04-17. Dostupné online [cit. 2018-08-16]. 
  3. Historie zámku na webových stránkách Národního památkového ústavu Fischera neuvádí, jeho účast je pouze hypotetická.
  4. ŠANDA, Martin. Anton Erhard Martinelli (1684-1747) : vídeňský architekt ve schwarzenberských službách. České Budějovice: [s.n.], 2020. 359 s. ISBN 978-80-85033-94-6, ISBN 80-85033-94-1. OCLC 1249757546 S. 31. 
  5. KUDÉLKA Zdeněk: valtice. Vydalo KSSPPOP v Brně ve spolupráci se SÚPPOP Praha 1964
  6. Cesta zákulisím barokního divadla [online]. Národní památkový ústav - Zámek Valtice [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  7. ČTK. Opravené barokní divadlo zámku Valtice zahájí provoz festivalem. divadlo.cz [online]. Národní centrum divadla a tance, 2015-08-26 [cit. 2018-07-24]. Dostupné online. 
  8. Bouřky ve Valticích poničily téměř všechny domy i zámek. Obec Lednice vyvázla bez škod. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  9. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 45. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 
  10. Památkové objekty 2018 [PDF online]. [cit. 2020-03-11]. S. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]