Valerij Korzun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Valerij Grigorjevič Korzun
Kosmonaut CPK
Státní příslušnostSSSR/Rusko
Datum narození3. května 1953 (70 let)
Místo narozeníSovětský svaz Krasnyj Sulin, Rostovská oblast, SSSR
Předchozí
zaměstnání
pilot
Hodnostplukovník
Čas ve vesmíru381 dní, 15 hodin a 41 minut
Kosmonaut od1987
MiseSojuz TM-24, STS-111, Expedice 5, STS-113
Znaky misí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerij Grigorjevič Korzun, rusky Валерий Григорьевич Корзун, (* 3. května 1953 Krasnyj Sulin, Rostovská oblast, SSSR – nyní Rusko) je bývalý ruský kosmonaut z letů Sojuzů i raketoplánu, který strávil na orbitálních stanicích Mir a ISS přes rok svého života.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Valerij Korzun se narodil v městě Krasnyj Sulin v Rostovské oblasti, je ruské národnosti.[1] V rodném městě ukončil střední školu (Krasnosulinskaja srednjaja škola No 2) v roce 1970 a nastoupil do armády. Vojenským pilotem se stal roku 1974 po absolvování příslušné školy (Kačinskoje vysšeje vojenno aviacionnoje učilišče im. A.F. Mjasnikova). V letech 1984 – 1985 absolvoval velitelskou vojenskou školu Krasnoznamennaja vojenno-vozdušnaja akademija im. J.A. Gagarina, Monino.

Od roku 1987 byl ve výcvikovém středisku kosmonautů Centr podgotovki kosmonavtov im. J. A. Gagarina ve Hvězdném městečku. Po 9 letech letěl do vesmíru.

Rodina, osobní život[editovat | editovat zdroj]

Je ženatý, jeho manželkou je Jelena Ivanovna, rozená Nazinaja. Spolu mají od roku 1979 chlapce Nikitu.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

První let absolvoval v létě roku 1996 (bylo mu 43 let) na palubě ruské kosmické lodě Sojuz TM-24. Spolu s ním letěli Alexandr Kaleri a Claudie André-Deshaysová z Francie. Loď byla katalogizována v COSPAR jako 1996-047A. Startovali z Bajkonuru a dva dny poté se připojili ke stanici Mir, kde již pracovala předchozí expedice ve složení Jurij Onufrijenko, Jurij Usačov a Shannon Lucidová z USA. Celá šestice zde působila 14 dní. Během této doby byly u Miru připojeny dvě kosmické lodě Sojuz. Dne 2. září 1996 ve starší kosmické lodi Sojuz TM-23 odletěli na Zem členové 21. základní posádky, tedy Onufrenko, Usačov a vzali s sebou i André-Deshaysovou. Přistáli na území Kazachstánu. Korzun, Kaleri a Lucidová se stali 22. stálou posádkou Miru. Deset dní poté, dne 19. září 1996, se k Miru připojil raketoplán Atlantis (mise STS-79) a v něm přiletěla šestice dalších astronautů. V Miru jich pracovalo několik dní najednou devět. Po pěti dnech raketoplán odletěl, s ním Lucidová, kterou v základní posádce vystřídal John Blaha. V listopadu se k lodi připojila nákladní loď Progress M-33 a v lednu raketoplán Atlantis STS-81. Dne 12. února 1997 se k lodi připojila loď s novou základní posádkou, Sojuz TM-25. V lodi přiletěli Vasilij Ciblijev, Alexandr Lazutkin a Reinhold Ewald z Německa a několik dní pracovaly obě posádky spolu. Dne 2. března pak Sojuz TM-24 s Korzunem, Kalerim na Ewaldem odstartovali na cestu domů, přistáli na území Kazachstánu.

Podruhé do kosmu letěl po šesti letech. Bylo to na počátku léta 2002 na palubě amerického raketoplánu Endeavour. S ním letělo na mezinárodní kosmickou stanici ISS dalších šest astronautů – Američané Kenneth Cockrell, Paul Lockhart, Peggy Whitsonová, Franklin Chang-Diaz, Francouz Philippe Perrin a Rus Sergej Treščov. Na ISS proběhla výměna základních posádek, Korzun zde zůstal sloužit půl roku jako člen Expedice 5 spolu s Treščovem a Whitsonovou. Během této doby se u stanice vystřídala řada nákladních lodí (Progressy M46 a M19) i raketoplánů STS-112 a STS-113, byla také vyměněna záchranná loď Sojuz. Dne 7. prosince 2002 stará obsluha stanice odletěla na Zemi a s ní i Korzin. Přistáli na Floridě. Na ISS zůstala Expedice 6.

Sumarizace[editovat | editovat zdroj]

Je registrován jako 351. člověk ve vesmíru s 381 dny strávenými v kosmu. Absolvoval čtyři výstupy do volného vesmíru (EVA), při nichž strávil 22 hodiny ve skafandru vně stanic.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Биографии космонавтов [online]. Moskva: ЦПК им. Ю.А. Гагарина [cit. 2009-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-18. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]