Valentino Fioravanti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valentino Fioravanti
VALENTINO FIORAVANTI
VALENTINO FIORAVANTI
Narození 11. září 1764
Řím, Itálie
Úmrtí 16. června 1837
Capua, Itálie
Občanství Itálie
Povolání hudební skladatel
Děti Vincenzo Fioravanti
Některá data se získávají z datové položky.

Valentino Fioravanti (11. září 1764, Řím - 16. června 1837, Capua), byl italský hudební skladatel. Proslul zejména jako skladatel buffo-oper.

Život[editovat | editovat zdroj]

Valentino Fioravanti pocházel z Říma. Nejprve studoval literaturu a umění, hudbě se začal věnovat až později. Studoval zpěv u Toscaneliho, který byl zpěvákem v bazilice sv. Petra, a kontrapunkt u skladatele Giuseppe Jannaconiho. Kompozici studoval v Neapoli. Od roku 1781 byl dirigentem v několika římských divadlech. Jeho první známou jevištní prací bylo intermezzo Le avventure di Bertoldino uvedené patrně v roce 1784. Po něm následovala celá řada operních komedií. Prvního velkého úspěchu dosáhl operou Gl’inganni fortunati, která měla premiéru 1788 v Neapoli. Během následujících deseti let zkomponoval celou řadu oper pro Řím, Neapol, Florencii a Benátky. Jeho nejslavnější opera Le cantatrici villane byla uvedena na scénu rovněž v Neapoli roku 1799.

Následovaly úspěchy v zahraničí. Po úspěšném provedení opery Camila v Lisabonu se stal hudebním ředitelem lisabonského divadla San Carlos. Zde pracoval až do roku 1807. Mezitím pronikl na jeviště dalších evropských divadel. S obrovským úspěchem se setkala opera I virtuosi ambulanti ze života kočovného operního divadla. V Londýně byla hrána pod názvem La virtuosa in puntiglio a stala se jednou z mála Fioravantiho oper, které jsou dones živé (viz ukázky).

V roce 1816 Fioravanti vystřídal Jannacconiho ve funkci maestro di cappella Sixtinské kaple ve Vatikánu. V tomto období zkomponoval velké množství duchovních skladeb (mší, motet, miserere, Stabat Mater apod.). Nadále však komponoval i komické opery. Poslední z jeho 77 jevištních děl byla opera Ogni eccesso e vizioso uvedená v Neapoli roku 1824. Poté se až do své smrti věnoval pouze chrámové a komorní hudbě.

Zemřel 16. června 1837 na cestě z Capuy do Neapole, kde hodlal žít na odpočinku u svého syna Vincenza. Byl milován nejen obecenstvem, ale velké úcty se dožil i u svých skladatelských současníků. Velmi si ho vážil Cimarosa a Gioacchino Rossini považoval jeho dílo za vrchol opery-buffo.

Významným hudebním skladatelem se stal i jeho syn Vincenzo (1799-1877). Je autorem 35 oper.

Opery (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Le avventure di Bertoldino, ossia La dama contadina (1784 Řím)
  • La fuga avventurosa, ossia I viaggiatore ridicoli (1787 Řím)
  • Gl'inganni fortunati (1788 Neapol)
  • Il fabbro parigino, ossia La schiava fortunata (1791 Řím)
  • La famiglia stravagante (1792 Řím) (hráno také pod názvy: Gli amanti comici nebo La famiglia in disordine)
  • L'astuta in amore, ossia Il furbo malaccorto (1795 Neapol)
  • Le cantatrici villane (1799 Neapol) (Die Dorfsängerinnen)
  • Il ciabattino incivilito, ossia Il furbo contro il furbo (1796 Benátky)
  • Il villano in angustie (1801 Neapol)
  • Camilla, ossia La forza del giuramento (1801 Lisabon)
  • Le virtuose ridicole (1801 Benátky) [rev. Le cantatrici villane]
  • La capricciosa pentita, ossia La capricciosa ravveduta ([[1802]] Milán)
  • I virtuosi ambulanti (1807 Paříž)
  • Raoul, signore di Créqui (1811 Neapol)
  • Adelaide e Comingio (1817 Neapol)
  • Gli amori di Adelaide e Comingio
  • Adelaide maritata e Comingio pittore
  • Adelaide e Comingio romiti, ossia La moret di Adelaide
  • La contessa di Fersen, ossia La moglie di due mariti (1817 Řím)
  • La molinara
  • Ogni eccesso è vizioso
  • + 57 dalších

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ukázky z díla[editovat | editovat zdroj]