Valentine Bargmann
| Valentine Bargmann | |
|---|---|
| Narození | 6. dubna 1908 Berlín |
| Úmrtí | 20. července 1989 (ve věku 81 let) Princeton |
| Alma mater | Curyšská univerzita |
| Povolání | matematik, teoretický fyzik, vysokoškolský učitel a fyzik |
| Zaměstnavatelé | Princetonská univerzita Institut pro pokročilé studium |
| Ocenění | Wigner Medal (1978) medaile Maxe Plancka (1988) společník Americké akademie umění a věd |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Valentine "Valja" Bargmann (6. dubna 1908 – 20. července 1989)[1] byl americký matematik a teoretický fyzik německého původu.
Narodil se v Berlíně v Německu, kde rovněž mezi roky 1925 do roku 1933 studoval. Poté co se dostala k moci NSDAP se přestěhoval do Švýcarska, kde pokračoval ve studiu na Univerzitě v Curychu a kde získal doktorát pod vedením Gregora Wentzela.
Když se dozvěděl, že jeho německý pas měl mít zrušenou platnost, emigroval do USA.
Působil na Institutu pro pokročilá studia v Princetonu (1937-1946), kde pracoval jako asistent Alberta Einsteina,[2] publikoval s ním a Peter Bergmannem klasickou pěti-dimenzionální Kaluzovu-Kleinovu teorii (1941). Od roku 1946 po zbytek aktivní kariéry vyučoval na Princetonské univerzitě.
Byl průkopníkem porozumění neredukovatelné unitární reprezentaci SL2(R) a Lorentzově grupě (1947). Dále formuloval s Eugenem Wignerem Bargmannovy-Wignerovy rovnice pro částice s náhodným spinem (1948). Práce je založena na výzkumu několika teoretiků, kteří byli průkopníky kvantové mechaniky.[3][4]
Dále objevil Bargmannovy–Michelovy–Telegdiho rovnice (1959) popisující relativistickou precesi. Bargmannův limit maximálního počtu kvantově mechanicky vázaných potenciálních stavů (1952) a v rámci filozofické kariéry, holomorfní reprezentaci Segalova–Bargmannova prostoru (1961).
Bargmann byl v roce 1968 zvolen členem Americké akademie umění a věd.[5] Roku 1978 získal Wignerovu medaili, spolu s ním ji získal i Wigner sám. V roce 1988 obdržel medaili Maxe Plancka od německé fyzikální společnosti.
Byl rovněž talentovaným pianistou.
Zemřel v Princetonu v roce 1989.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valentine Bargmann na anglické Wikipedii.
- ↑ Biographical Memoirs, Vol. 76. [s.l.]: National Academy Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-309-06434-1. Kapitola Valentine Bargmann, s. 37–50.
- ↑ Witten, E. (2014). "A Note On Einstein, Bergmann, and the Fifth Dimension", arXiv:1401.8048 pdf
- ↑ V. Bargmann Irreducible Unitary Representations of the Lorentz Group The Annals of Mathematics 2nd Ser., Vol. 48, No. 3 (Jul., 1947), pp. 568-640
- ↑ Bargmann, V.; WIGNER, E. P. Group theoretical discussion of relativistic wave equations. Proc. Natl. Acad. Sci. USA. 1948, s. 211–23. Dostupné online.
- ↑ Book of Members, 1780-2010: Chapter B [online]. American Academy of Arts and Sciences [cit. 2011-05-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Životopisná monografie Národní akademie věd od J R Klauder
- Rozhovor Valentine Bargmanna na Princetonské univerzitě 12. dubna 1984
- Valentine Bargmann v Matematics Genealogy Project
- Foto z webu
