Valdemar Dánský
Valdemar Dánský (27. října 1858, zámek Bernstorff na ostrově Sjælland - 14. ledna 1939, Kodaň) byl dánský princ, nejmladší syn dánského krále Kristiána IX.
Obsah |
Biografie [editovat]
Původ, mládí [editovat]
Valdemar se narodil jako nejmladší dítě ze šesti dětí dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky Luisy Hesensko-Kasselské. Vychováván byl v dánském královském paláci společně s nejmladší ze svých tří sester princeznou Thyrou.
V létě roku 1874 doprovázel svého otce při jeho návštěve na Islandu při oslavách milénia. Po konfirmaci v tomtéž roce zahájil, jak to bylo obvyklé u princů v té době, vojenské vzdělání na námořní akademii. V roce 1879 se stal podporučíkem a v roce 1880 poručíkem. Stal se vášnivým námořníkem a v následujících letech se účastnil řady námořních expedic.
Manželství, potomci [editovat]
V roce 1885 se princ Valdemar oženil s francouzskou princeznou Marií Orléanskou (1865–1909), vnučkou posledního franckouzského krále Ludvíka Filipa I. Nejdříve se uskutečnil 20. října civilní sňatek v Paříži, o dva dny později 22. října pak církevní obřad na zámku v Eu, v rezidenci prince Filipa, hraběte pařížského. Mezi nejváženější hosty na svatbě patřili Valdemarova matka, královna Luisa, princ a princezna z Walesu a Mariini rodiče, vévoda a vévodkyně z Chartres. Sňatek byl zřejmě motivován politicky, ale mezi manželi panovala skutečná láska. Z jejich spokojeného manželství vzešlo pět potomků, čtyři synové a nejmladší dcera:
- Aage (1887-1940), od roku 1914 hrabě z Rosenborgu (titulu prince pozbyl po nerovném sňatku bez svolení) (syn)
- Axel (1888-1964), ∞ 1919 švédská princezna Markéta Švédská (dva synové)
- Erik (1890-1950), od roku 1923 hrabě z Rosenborgu (titulu prince pozbyl po nerovném sňatku bez svolení) (syn a dcera)
- Viggo (1893-1970), od roku 1923 hrabě z Rosenborgu (titulu prince pozbyl po nerovném sňatku bez svolení), ∞ 1924 Eleanor Green (manželství zůstalo bezdětné)
- Markéta (1895-1992), ∞ (1921) princ René Bourbonsko-Parmský (tři synové a dcera Anna Bourbonsko-Parmská; ta se stala manželkou bývalého rumunského krále Michala I.)
Vzhledem k tomu, že manželé byli rozdílného náboženského vyznání, bylo předem dohodnuto, že synové budou vychováváni v luteránské víře, již vyznával otec, a dcery v katolické víře matčině. Tak se také skutečně stalo - čtyři jejich synové se stali luterány, kdežto jediná dcera katoličkou a provdala se posléze za katolického prince.
Marie Orléanská sdílela Valdemarovu lásku k moři a námořnictví, na výraz této sounáležitosti si nechala na rameno vytetovat kotvu.
Jeho bratru Vilémovi byl nabídnut řecký trůn a on se stal v roce 1863 řeckým králem pod jménem Jiří I. Podobně i princi Valdemarovi byla nabídnuta možnost usednout na některý z evropských trůnů, a to dokonce dvakrát: poprvé mu jeho švagr, ruský car Alexandr III. v roce 1887 nabídl trůn Bulharského knížectví, který se uprázdnil po abdikaci dosavadního knížete Alexandra, Valdemar však odmítl, mimo jiné proto, že mezi Bulharskem a Řeckem panovalo nepřátelství, což by znamenalo, že by stál proti svému bratrovi; kromě toho nechtěl přivést svou milovanou ženu do nestabilního prostředí balkánského knížectví. Když mu byl roku 1905 nabídnut (ruským carem Mikulášem II. a německým císařem Vilémem II.) dosud neobsazený trůn Norska, odmítl i tuto nabídku; norským králem se pak stal Valdemarův synovec Carl (syn staršího bratra Frederika VIII.). Valdemar se celoživotně věnoval námořní kariéře; třebaže to zcela neodpovídalo jeho společenskému statutu královského prince, zcela to vyhovovalo jeho založení a zálibám.
Princ Valdemar zemřel ve věku 80 let 14. ledna roku 1939. Jeho ostatky byly pochovány v katedrále v Roskilde, místě posledního odpočinku dánské královské rodiny.
