Valéry Giscard d'Estaing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valéry Giscard d'Estaing
Valéry Giscard d'Estaing
Ve funkci:
27. května 1974 – 21. května 1981
Předchůdce Georges Pompidou
Nástupce François Mitterrand

Narození 2. února 1926 (88 let)

Koblenz, Německo

Politický subjekt UDF
Choť Anne-Aymon Sauvage de Brantes
Rodiče Edmond Giscard d'Estaing a May Bardoux
Děti Louis Giscard d'Estaing
Vzdělání École Polytechnique
Ocenění Válečný kříž, velkokříž Národního záslužného řádu, Řád Isabely Katolické a velkokříž Řádu čestné legie
Commons Valéry Giscard d'Estaing
Giulio Andreotti, Takeo Fukuda, Jimmy Carter, Helmut Schmidt a Valéry Giscard d'Estaing. Schůzka G7, Bonn 1978

Valéry Giscard d'Estaing [valéri žiskár desténg, valeˈʀi ʒiskaʀdɛsˈtɛ̃], celým jménem Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing, někdy krátce Giscard nebo VGE (2. února 1926, Koblenz, Německo) je francouzský politik, dvacátý prezident Francouzské republiky od 27. května 1974 do 21. května 1981.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině vysokého finančního úředníka a významného ekonoma, který tehdy byl s francouzskou okupační armádou v Německu. V 17 letech vstoupil do odbojového hnutí, po maturitě a přípravném roce na Lycée Louis-le-Grand v Paříži vystudoval inženýrskou školu École Polytechnique a pak École Nationale d'Administration. Roku 1952 se oženil s Anne-Aymon Sauvage de Brantes, s níž pak měl čtyři děti.

V letech 1952-1956 pracoval ve finanční inspekci, od roku 1956 byl poslancem francouzského parlamentu, roku 1962 se stal státním tajemníkem v ministerstvu financí a krátce nato ministrem. Roku 1966 byl z této funkce odvolán, zůstal však stále poslancem. Zasazoval se o evropskou integraci a podporoval vstup Velké Británie do EU. Když byl roku 1969 Georges Pompidou zvolen prezidentem, stal se Giscard opět ministrem financí a roku 1974 byl těsnou většinou zvolen prezidentem.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Jako prezident musel čelit dvěma ropným krizím (1973-1974 a 1979-1980), během nichž prudké zvýšení cen nafty zvýšilo inflaci a oslabilo francouzské hospodářství. Francie na to zahájila program výstavby jaderných elektráren. Giscard prosadil řadu liberalizačních opatření, zjednodušil prezidentský ceremoniál a výrazně podpořil evropskou integraci.

Zavedl pravidelné schůzky hlav evropských států, z nichž pak vznikla Evropská rada, posílil pravomoci Evropského parlamentu, který byl roku 1979 poprvé volen v přímé volbě. V úzké spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem prosadil vytvoření evropské převodní měny ECU, která se stala předchůdcem eura a snížila rizika kurzových změn uvnitř EU. Od roku 1979 Zavedl neformální schůzky hlav států G8. V závěru období Giscarda poškodil skandál s dary od afrického diktátora Bokassy a ve volbě roku 1981 těsně prohrál s François Mitterrandem.

Další působení[editovat | editovat zdroj]

Po porážce se věnoval regionální politice v kraji Auvergne, snažil se o sjednocení středopravicových stran a v letech 1989-1993 byl poslancem evropského parlamentu. Roku 2001 se stal předsedou Evropského konventu, který roku 2003 předložil návrh Evropské ústavní listiny. Téhož roku byl Giscard oceněn cenou Karla Velikého a zvolen členem Francouzské akademie. Po neúspěchu ústavní listiny ve francouzském a holandském referendu roku 2005 se z politiky stáhl, důležité otázky však často komentoval v novinách. Roku 2006 byl zvolen čestným občanem rodného města Koblence.

Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu.
— Valéry Giscard d'Estaing, 2010
Euro je velký úspěch, což mnohé zlobí.
— Valéry Giscard d'Estaing, 2011

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.
Flag of France.svg Chronologie prezidentů Francouzské republiky Armoiries république française.svg
1848 1852 1871 1873 1879 1887 1894 1895 1899
Ludvík Napoleon
Bonaparte
Adolphe
Thiers
Patrice
de Mac-Mahon
Jules
Grévy
Sadi
Carnot
Jean
Casimir-Perier
Félix
Faure
1899 1906 1913 1920 1920 1924 1931 1932 1940 1947
Émile
Loubet
Armand
Fallières
Raymond
Poincaré
Paul
Deschanel
Alexandre
Millerand
Gaston
Doumergue
Paul
Doumer
Albert
Lebrun
1947 1954 1959 1969 1974 1981 1995 2007 2012
Vincent
Auriol
René
Coty
Charles
de Gaulle
Georges
Pompidou
Valéry
Giscard d'Estaing
François
Mitterrand
Jacques
Chirac
Nicolas
Sarkozy
François
Hollande
  

DějinyFrancieII. republikaIII. republikaIV. republikaV. republika

16. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Léopold Sédar Senghor
2003
Valéry Giscard d'Estaing
Nástupce: