Valéry Giscard d'Estaing
| Valéry Giscard d'Estaing | |
|---|---|
 |
|
| Ve funkci: 27. května 1974 – 21. května 1981 |
|
| Předchůdce | Georges Pompidou |
| Nástupce | François Mitterrand |
|
|
|
| Narození | 2. února 1926 (87 let) Koblenz, Německo |
| Politický subjekt | UDF |
| Choť | Anne-Aymon Sauvage de Brantes |
| Vzdělání | École Polytechnique |
Valéry Giscard d'Estaing [valéri žiskár desténg, valeˈʀi ʒiskaʀdɛsˈtɛ̃], celým jménem Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing, někdy krátce Giscard nebo VGE (2. února 1926, Koblenz, Německo) je francouzský politik, dvacátý prezident Francouzské republiky od 27. května 1974 do 21. května 1981.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se v rodině vysokého finančního úředníka a významného ekonoma, který tehdy byl s francouzskou okupační armádou v Německu. V 17 letech vstoupil do odbojového hnutí, po maturitě a přípravném roce na Lycée Louis-le-Grand v Paříži vystudoval inženýrskou školu École Polytechnique a pak École Nationale d'Administration. Roku 1952 se oženil s Anne-Aymon Sauvage de Brantes, s níž pak měl čtyři děti. V letech 1952-1956 pracoval ve finanční inspekci, od roku 1956 byl poslancem francouzského parlamentu, roku 1962 se stal státním tajemníkem v ministerstvu financí a krátce nato ministrem. Roku 1966 byl z této funkce odvolán, zůstal však stále poslancem. Zasazoval se o evropskou integraci a podporoval vstup Velké Británie do EU. Když byl roku 1969 Georges Pompidou zvolen presidentem, stal se Giscard opět ministrem financí a roku 1974 byl těsnou většinou zvolen presidentem.
President [editovat]
Jako president musel čelit dvěma naftovým krizím (1973-1974 a 1979-1980), během nichž prudké zvýšení cen nafty zvýšilo inflaci a oslabilo francouzské hospodářství. Francie na to zahájila program výstavby atomových elektráren. Giscard prosadil řadu liberalizačních opatření, zjednodušil presidentský ceremoniál a výrazně podpořil evropskou integraci. Zavedl pravidelné schůzky hlav evropských států, z nichž pak vznikla Evropská rada, posílil pravomoci Evropského parlamentu, který byl roku 1979 poprvé volen v přímé volbě. V úzké spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem prosadil vytvoření evropské převodní měny ECU, která se stala předchůdcem eura a snížila rizika kurzových změn uvnitř EU. Od roku 1979 Zavedl neformální schůzky hlav států G8. V závěru období Giscarda poškodil skandál s dary od afrického diktátora Bokassy a ve volbě roku 1981 těsně prohrál s François Mitterrandem.
Další působení [editovat]
Po porážce se věnoval regionální politice v kraji Auvergne, snažil se o sjednocení sředopravicových stran a v letech 1989-1993 byl poslancem evropského parlamentu. Roku 2001 se stal presidentem Evropského konventu, který roku 2003 předložil návrh Evropské ústavní listiny. Téhož roku byl Giscard oceněn cenou Karla Velikého a zvolen členem Francouzské akademie. Po neúspěchu ústavní listiny ve francouzském a holandském referendu roku 2005 se z politiky stáhl, důležité otázky však často komentoval v novinách. Roku 2006 byl zvolen čestným občanem rodného města Koblence.
| „ | Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu. | “ |
| — Valéry Giscard d'Estaing, 2010 | ||
| „ | Euro je velký úspěch, což mnohé zlobí. | “ |
| — Valéry Giscard d'Estaing, 2011 | ||
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- (francouzsky) Interview s Valéry Giscard d'Estaing November 2008 CVCE
- (francouzsky) Na stránkách Francouzské akademie
- (německy) Dossier Valéry Giscard d’Estaing na Spiegel Online
- (německy) Cena Karla Velikého 2003
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Dějiny – Francie – II. republika – III. republika – IV. republika – V. republika |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 16. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Léopold Sédar Senghor |
2003 Valéry Giscard d'Estaing |
Nástupce: — |
