Vřídlo (Karlovy Vary)
Vřídlo je oficiální název pro největší pramen termální vody v Karlových Varech. Výstřik Vřídla ve formě Vřídelní fontány se nachází v centru Karlových Varů ve Vřídelní kolonádě. Voda je v blízkém okolí kolonády jímána čtyřmi účelovými vrty až 88 m hlubokými (Vylita B., 1982) a potrubím rozváděna přes separační a akumulační nádoby do jednotlivých balneoprovozů. Voda z jednoho vřídelních vrtů je přiváděna bez separace plynu přímo do Fontány. Ostatní karlovarské prameny (tzv. malé prameny) jsou zachyceny rovněž různě hlubokými vrty, z nichž je pak terma přiváděna do jednotlivých přelivných váz.
Vznik [editovat]
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Vznik karlovarské zřídelní struktury je podmíněn složitou geologickou stavbou území a zejména vysokou tektonickou expozicí. Směrná tektonika oherského riftu umožňuje výstup proplyněné a silně mineralizované termy z hlubších částí zemské kůry.
Původně zakrytá vývěrová zóna zřídelní struktury se otevřela až v pleistocénu, kdy mladé tektonické pohyby v kombinaci s erozí vodního toku (staršího toku, tedy tzv. Karlovarského potoka, nikoliv tedy dnešní Teplé) umožnily vývěr termy na povrchu v úzkém karlovarském údolí. Významnou hnací silou výstupu termy k povrchu je oxid uhličitý, který je endogenního původu. V posledních partiích výstupní cesty dochází nad kritickým bodem rozpustnosti v důsledku poklesu tlaku vodního sloupce k evazi CO2, tedy k vytváření dvoufázové směsi voda-plyn, jejíž pohyb se řídí v důsledku poklesu specifické hmotnosti jinými zákonitostmi než pohyby jednofázových médií (Kampe, 1000). Právě výstup mechanické směsi termální vody a zřídelního plynu je příčinou přerušovaného charakteru výstřiku Vřídelní fontány. Hlavní hnací silou výstupu termy k povrchu je ovšem hydrostatický tlak nově infiltrovaných vod a vliv zřídelního plynu je zásadní až v posledních fázích výstupu termy k povrchu.
Zdrojem plynného CO2 je postvulkanická aktivita území, projevující se odplyňováním zbytkového magmatu ve svrchních partiích zemského pláště ve spojitosti s hluboce zasahující tříštivou neotektonikou. Uvolňování CO2 z magmatu je podmíněno poklesem teploty magmatu na úroveň, při níž se z něj již neuvolňují typické vulkanické plyny a vodní pára (na cca 400 °C). Izotopické složení zřídelního plynu dokazuje jeho vazbu na hlubinné zlomy, v případě karlovarské struktury na riftovou strukturu podkrušnohorskou.
Ve vývěrové zóně zřídelní struktury ve vnitřním území lázeňského místa (ve smyslu Statutu lázeňského místa Karlovy Vary) bylo k 31. 12. 2010 dokumentováno celkem 80 v současnosti aktivních větších i menších soustředěných přirozených i uměle vytvořených (vrty, jímky) vývěrů termominerální vody (severní část vývěrové zóny až po Skalní prameny 17 vývěrů, prostor Mlýnské kolonády 18 významnějších vývěrů, střední část mezi Mlýnskou a Tržní kolonádou včetně Zámecké kolonády 15 vývěrů, prostor Vřídelní kolonády 22 vývěrů a jižní uzávěr vývěrové zóny 8 vývěrů). Z tohoto počtu je 19 zdrojů termy (resp. v jednom případě i zřídelního plynu) osvědčeno za přírodní léčivé zdroje ve smyslu lázeňského zákona č. 164/2001 Sb., zbytek jsou jednak zdroje rezervní, dosud neosvědčené dle zákona a další lze označit za volně se vyskytující zdroje termy a zřídelního plynu. Celkem je ve Varech možné ochutnat termální vodu z dvaceti přelivných váz.
V uvedeném počtu vývěrů nejsou zahrnuty divoké výrony v řečišti Teplé a v jeho bezprostředním okolí, které jsou dokumentovány jak v prostoru Vřídelní kolonády a v jejím bezprostředním okolí, tak v prostoru řeky přiléhající k Bernardově skále (za s. uzávěrem Mlýnské kolonády).
V rámci jednotné tlakové zvodně, která se ve vývěrové zóně s centrem u Vřídla vytváří (tzn. hydraulické vazby všech pramenů), dochází u jednotlivých pramenních vývěrů k jisté diferenciaci chemického složení i fyzikálně-chemických parametrů, včetně obsahů CO2, ať již ve formě vázané či ve formě volného rozpuštěného plynu nebo ve formě mechanické směsi s termou, a to především v závislosti na teplotě individuálního vývěru. Vliv vzdálenosti vývěru od centra na proplynění termy je tedy až sekundární, determinovaný teplotou vývěru.
