Vědecký časopis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vědecký časopis je nejčastějším místem publikace výsledků výzkumu ve vědě, zejména v přírodních vědách a v biomedicíně. Oproti běžnému časopisu se liší tím, že články by měly procházet přísnou kontrolou kvality, tedy zejména metodologické správnosti. Autoři samozřejmě za své publikace nedostávají autorské honoráře. Články ve vědeckém časopise mívají obvykle podobnou strukturu, i když jsou časopisy obvykle poměrně úzce specializované. Ve vědeckém časopise se mohou objevit i jiné typy článků, ale měly by představovat menší část obsahu časopisu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Věda se v 16. a 17. století významným způsobem proměnila a tento vývoj se odrazil mimo jiné v její institucionalizaci. Prvním důležitým krokem byl vznik vědeckých společností jako Accademia dei Lincei či nejstarší učené společnosti na půdě Habsburské monarchie Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis založené v Olomouci. Druhou fází bylo zakládání vědeckých periodik. Dvě nejstarší vznikla v 17. století v Anglii a ve Francii: Philosophical Transactions of the Royal Society a Journal des sçavans, obě začaly vycházet v roce 1665. Nejstarším stále vycházejícím vědeckým periodikem v českém jazyce je Časopis Národního muzea, jehož první číslo vyšlo v roce 1827.

Obecná definice[editovat | editovat zdroj]

Akademický výzkum se neobejde bez sdílení informací a zprostředkovávání výsledků dalším vědcům a odborné i laické veřejnosti. Významná část vědecké práce je zakončena publikací v následujících formách:

Vědecké časopisy se od ostatních časopisů v některých oblastech liší. Prvořadým typickým rysem je nějaká forma hodnocení kvality textů navrhovaných autory k publikaci, většinou formou tzv. „peer review“ (do češtiny někdy překládáno jako recenze nebo recenzní řízení), což znamená v ideálním případě anonymní hodnocení několika posuzovateli se takovou odborností, jaká odpovídá tématu článku předloženého k publikaci. Vlastní recenzní řízení trvá poměrně dlouhou dobu, není výjimkou ani recenzní řízení probíhající rok. Výsledkem recenzního řízení je rozhodnutí, zda článek bude přijat k publikaci. V některých vědeckých časopisech se autor dozví pouze výsledek (tj. přijat/nepřijat), ve většině vědeckých časopisů je ale redakce vstřícnější a v případě, že článek není přijat, je autor informován o připomínkách recenzentů a o tom, zda může být článek po vhodných úpravách přijat k publikaci.

Vědecké časopisy mohou být provozovány např. univerzitami jako neziskové aktivity, většina vědeckých časopisů je ale provozována za účelem tvorby zisku. V zásadě existují dva způsoby, jak nakladatel dosahuje zisku. Klasický model je založen na tom, že autoři zasílají své články redakci, a ta je, pokud projdou recenzním řízením, publikuje jako klasický papírový časopis, případně jako elektronický časopis s placeným přístupem. Zdrojem zisku jsou pak platby za papírové výtisky a platby za přístup k elektronickým výtiskům. Autor obvykle neplatí nic, i když u některých časopisů je požadována finanční spoluúčast autora např. na tisku barevných fotografií nebo na tisku stran přesahujících povolený stranový rozsah. Model Open Access je založen na tom, že články v elektronické podobě jsou volně k dispozici čtenářům; to nevylučuje dostupnost placené tištěné verze. Náklady spojené s publikací, tj. provoz redakce, provoz internetových stránek, odměny recenzentům atd., nese obvykle autor, méně často instituce sponzorující chod daného časopisu. Některé časopisy nabízejí hybridní model, tedy autor sám si zvolí, zda chce publikovat v klasickém modelu, nebo zda chce publikovat v modelu Open Access.

Článek ve vědeckém časopise[editovat | editovat zdroj]

Ve vědeckém časopise se mohou objevit různé typy článků podle oboru časopisu, zejména:

  • původní práce (Original Research)
  • krátké sdělení (Short Communication, Letter to Editor)
  • přehledový článek (Review)
  • kazuistika (Case Report)

Vedle těchto typů článků se mohou v menším měřítku objevit i další články, které již nemají charakter vědeckého výstupu, zejména jde o editoriály (Editorial), recenze knihy (Book Review) nebo o společenská oznámení týkající se dané vědecké komunity (životní jubilea, úmrtí, oznámení o chystané konferenci, atd.).

Vědecký článek popisující výstup výzkumu má vžitou strukturu, která se sice mezi jednotlivými obory může lišit, ale obvykle pouze nepatrně:

  • Abstrakt (Abstract) – stručné shrnutí obsahu celého textu
  • Úvod (Introduction) – uvedení do širšího kontextu problematiky
  • Materiál a metody (Material and Methods) – popis použitých metod, vč. metod analýzy dat
  • Výsledky (Results) – naměřené hodnoty, tabulky, grafy, obvykle jen se stručným komentářem
  • Závěr (Conclusion) – vyhodnocení a interpretace výsledků
  • Diskuze (Discussion) – zařazení výsledků do širšího kontextu, naznačení dalšího směru výzkumu
  • Použitá literatura (Literature) – uvedení všech použitých pramenů

Zejména u kratších forem článků mohou být některé sekce spojeny (obvykle Conclusion and Discussion). U papírově vycházejících časopisů se dbá na to, aby byl text stručný, takže někdy je text jen obtížně srozumitelný i odborníkovi a nemusí být na první pohled zřejmé, zda není v textu ukryto několik hrubých chyb. Elektronické publikování limitaci počtem stránek vesměs odstranilo a autoři jsou často povzbuzování k co nejpodrobnějšímu popisu použitých metod a k publikaci dalších dokumentů (Supplementary Material), např. obsáhlých tabulek surových dat, pořízených videonahrávek nebo virtuálních histologických preparátů. PLOS ONE dokonce, i když s malým úspěchem, povzbuzuje autory k tomu, aby jako přílohu k článku publikovali překlad článku do národního jazyka autorů.

Přehledové články mají strukturu odpovídající spíše kapitole v učebnici. Jejich cílem je seznámit čtenáře-odborníka s pokroky v úzké oblasti, kterou se bezprostředně nezabývá.

Často se používají i označení zdůrazňující, že při tvorbě byly použity metody medicíny založené na důkazech. Jedná se zejména o sumarizaci předešlých výsledků provedenou sofistikovaným způsobem. Metaanalýza (Meta-Analysis]] statistickými nástroji sumarizuje výsledky předešlých vědeckých článků, zejm. klinických studií. Měla by být provedena tak, aby byly zahrnuty všechny výsledky. Systematický přehled (Systemic Review) je do značné míry podobný metaanalýze, liší se především tím, že všechny předchozí výsledky jsou analyzovány spíše z hlediska odbornosti autora.

Hodnocení významu periodik[editovat | editovat zdroj]

Publikace výsledků výzkumu v různých periodikách má různý dopad na vědeckou komunitu. Zatímco v některých významných mezioborových časopisech je dopad mimořádně široký (Nature, Science), publikace v jiných časopisech znamená, že výsledek prakticky zapadne. Toto striktní dělení mělo mnohem větší význam v minulosti, kdy se vědec mohl dostat jen k těm výtiskům, které měl fyzicky v knihovně, případně si mohl různě složitě obstarávat samostatný výtisk/kopii článku (tzv. separát), dnes je díky snadné elektronické dostupnosti časopisů situace mnohem snazší, protože vědec si může článek stáhnout z internetu – klasický článek za poplatek, článek publikovaný formou Open Access zdarma.

I tak má ovšem hodnocení významu časopisu velký význam. V časopisech hodnocených jako horší je větší pravděpodobnost, že budou publikovány výsledky, které jsou nepřínosným opakováním známého nebo metodicky natolik chybné, že je výsledek špatný. Neexistuje univerzální způsob hodnocení kvality vědeckého časopisu, protože různé vědecké obory mají různé publikační zvyklosti. Tak například publikace v národním jazyce je pokládána za nevhodnou v přírodních vědách a v biomedicíně, v některých společenských vědách s lokálním významem je zcela normální regionálně zajímavý poznatek publikovat v regionálně významném jazyce, protože se očekává, že odborníci, kteří se podobnou problematikou zabývají, příslušný jazyk dobře ovládají.

V přírodních vědách vč. biomedicíny a v technických vědách je velmi často používaným ukazatelem kvality časopisu impakt faktor (IF), tedy průměrná citovanost článků za poslední dva roky. Pro svoji jednoduchost a snadnou dostupnost je široce používaný v řadě scientometrických aplikací, zejm. při administrativním hodnocení kvality výzkumu (v ČR známý „kafemlejnek“). Hlavní výhodou IF je to, že je snadno dostupný a snadno srovnatelný. Vedle toho má IF i řadu nevýhod a slabin. Zásadní nevýhodnou je to, že v různých i poměrně blízkých oborech panují různé citační zvyklosti. Hodnota IF je tak odvislá od oboru, např. pro časopisy v oboru Patologie má nejvyšší IF časopis Annual Review of Pathology: Mechanisms of Disease (25,794), pro časopisy v oboru Lesnictví má nejvyšší IF časopis Agricultural and Forest Meteorology (3,421).

Protože IF nemají všechny vědecké časopisy, zejm. ne začínající, používají se pro orientační hodnocení kvality takových časopisů např. podíl přijatých článků (Acceptance Rate). Časopisy, které mají tento podíl příliš vysoký, jsou spíše málo kvalitní. I zde ovšem existují výjimky. Tak například některé významné a vysoce impaktové přehledové časopisy (např. Physiological Review) publikují pouze vyžádané přehledové články, takže k tisku jsou, i když ne nezbytně bez požadavků dalších úprav, přijaty téměř všechny rukopisy. Podobně časopisy PLOS mají poměrně vysoký podíl přijatých článků, protože jasně deklarovanou politikou redakce je, že recenze bude zaměřena jen na hrubé chyby a na hrubé posouzení vědecké hodnoty, vlastní hodnocení kvality je na čtenáři; dokonce jsou články doplněny prostorem pro komentáře registrovaných čtenářů.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Protože došlo k propojení vědy a politiky, jsou vědci nuceni k publikování, i když nemají co říci, a kvůli získání grantů se málokdy najde článek, jehož závěrem je, že daný problém není nutné dále zkoumat.[1] Ve světě existuje okolo 28000 vědeckých časopisů. Až 50 % vydaných článků ale kromě autora a recenzentů nikdo nečte.[2]

Selhání recenzního řízení[editovat | editovat zdroj]

Několik vědeckých afér bylo spjato s tím, že recenzent byl ve skutečnosti zainteresován na výsledku nějaké studie, takže mu při hodnocení nevadily ani zcela zásadní nedostatky, které by měly znamenat odmítnutí textu. Některé seriózní časopisy proto přistupují k tomu, že recenzent je sice anonymní v okamžiku recenze, ale pokud je článek přijat k publikaci, je součástí článku i jméno recenzenta (recenzentů) a délka recenzního řízení. Nápadně rychlé recenzní řízení nebo např. nedávná společná publikace recenzenta a autora je známkou selhání.

Platba za publikaci[editovat | editovat zdroj]

Hybridní model tvorby zisku pro vydavatele může být rizikem, pokud autor již při odesílání deklaruje dobrovolný úmysl platit za článek (např. časopisy vydavatelství SAGE) nebo za rychlejší publikaci (např. časopis Radioengineering). Vyvstává zde riziko, že na recenzenta bude vyvíjen tlak, aby neodmítal článek, ze kterého plyne vyšší zisk.

Publikace mimo odbornost[editovat | editovat zdroj]

Někdy bývají kontroverzní nálezy publikovány v časopisech, které se zabývají zcela jiným oborem, např. výsledek epidemiologického šetření je publikován v časopise zabývajícím se biochemií. Problémem je, že takový časopis obvykle nedisponuje recenzentem z adekvátního oboru, takže mohou být přehlédnuty i zcela zásadní metodologické chyby, které výsledek zcela znehodnocují.

Manipulace s IF[editovat | editovat zdroj]

Protože je IF časopisu, ve kterém byly publikovány výsledky, základním nástrojem určení „hodnoty“ výzkumu a tedy i nástrojem řízení finančního toku, jsou vědci motivováni publikovat v časopisech s co nejvyšším IF. Snaha zvýšit IF může být korektní (propagace časopisu např. zasíláním ukázkových čísel) nebo nekorektní. Mezi nekorektní metody patří zejména zásahy editorů, kteří do publikovaných článků přidávají odkazy na související publikace v daném časopise. Někdy je k tomuto vyzýván autor (např. v časopise Česko-Slovenská patologie). Mezi nekorektní metody na straně autorů, ovšem metody vyžadující spolupráci redakce, patří excesivní autocitace a existence citačních bratrstev. V prvním případě autor ve svých textech nadměrně cituje vlastní články, ve druhém případě jde o vzájemné citace i nepříliš souvisejících článků.

Firma Thomson Reuters, která spravuje databázi Web of Knowledge a uděluje IF, po těchto aktivitách cíleně pátrá a v případě zjištění pochybení časopisu IF odebere. Něco takového potkalo např. The Scientific World Journal (drobné pochybení, IF odebrán pouze na rok) nebo český Agricultural Economics, dříve Zemědělská ekonomika (rozsáhlé nekorektní aktivity, IF odebrán dlouhodobě).

Falešné vědecké časopisy[editovat | editovat zdroj]

Struktura vědeckého časopisu bývá někdy napodobována za účelem publikace myšlenek, které jsou vědeckou komunitou pokládány za vyvrácené nebo nesmyslné. Cílem je jednak vzájemné přesvědčování se členů skupiny o správnosti a jednak přesvědčování laiků, kteří nedokáží rozeznat, že nejde o vědecký časopis a tak prezentovaným tvrzením přikládají mnohem vyšší váhu. Společným rysem obvykle je absence nebo jen formální recenzní řízení. Takové časopisy pochopitelně nebývají indexovány v žádné databázi.

Dalším častým případem nápodoby struktury časopisu je agresivní obchodní model zneužívající Open Access: Je založen časopis, často napodobující i jméno již existujícího časopisu, a agresivně láká vědce všech oborů, zejm. začínající a druhořadé, na rychlou a poměrně levnou publikaci.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vítězslav Kremlík, Většinu vědeckých článků prý nikdo nečte, osel.cz, 25.06.2014 v 09:52
  2. MEHO, Lokman I. The rise and rise of citation analysis. Physics World. January 2007, s. 32–36. pdf. Dostupné online. ISSN 0953-8585.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]