Výrok (logika)
Z hlediska (klasické) logiky je výrok každé tvrzení, u nějž se má smysl ptát, zda je či není pravdivé, a pro nějž může nastat pouze právě jedna z těchto možností. Může být zapsán jako jednoduchá oznamovací věta, ale také pomocí matematických symbolů a značek (např.
). Pokud lze rozhodnout či je určeno, jestli je výrok pravdivý či nikoliv říkáme, že má přiřazenu určitou pravdivostní hodnotu.
Jednoduchý a složený výrok [editovat]
Za jednoduchý je považován takový výrok, který je už z logického hlediska dále nedělitelný. Jednoduchými výroky jsou například „Jmenuji se Jan.“, „Včera pršelo.“, „
je prvočíslo“, ….
Z jednoduchých výroků lze skládat pomocí logických spojek (operací) výroky složené. Běžné logické spojky jsou
- negace –
, slovně „není pravda A“ - konjunkce –
, slovně „A a současně B“ - disjunkce neboli alternativa –
, slovně „A nebo B“ - implikace –
, slovně „jestliže A, potom (pak) B“ - ekvivalence –
, slovně „A právě tehdy, když B“, nebo „A tehdy a jen tehdy B“
Příklady složených výroků jsou „Jmenuji se Jan a zároveň včera pršelo.“, „Pokud včera pršelo, pak
je prvočíslo“.
Kvantifikovaný výrok [editovat]
Kvantifikovaný výrok vzniká spojením výroku (výrokové formule) s kvantifikátorem. Kvantifikátory jsou dva: obecný (symbol ∀) a existenční (symbol ∃).
, slovně „není pravda A“
, slovně „A a současně B“
, slovně „A nebo B“
, slovně „jestliže A, potom (pak) B“
, slovně „A právě tehdy, když B“, nebo „A tehdy a jen tehdy B“