Výluka (práce)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Výluka je zamezení výkonu práce zaměstnavatelem. Většinou představuje krajní prostředek při vyjednávání se zaměstnanci, neboť je provázena omezením nebo přerušením výplaty mezd. Opakem výluky je stávka.

Výluka v Česku[editovat | editovat zdroj]

Výluka je v Česku upravena zákonem o kolektivním vyjednávání.[1] Podle tohoto zákona nemůže být výluka vyhlášena v jiných případech než v těch, co souvisejí s uzavřením kolektivní smlouvy.[2] Výluku zahajuje zaměstnavatel, který o ní musí tři dny předem informovat odbory a zaměstnance, jichž se týká. Zaměstnanci při ní mají nárok na část průměrného výdělku.[2][3] V době přijímání zákona se proti možnosti výluky stavěly odbory.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
  2. a b Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 27. [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
  3. Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 30. [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
  4. Tisk č. 260: Vládní návrh zákona o kolektivním vyjednávání [online]. Federální shromáždění České a Slovenské Federativní republiky 1990–1992: Sněmovní tisky, 1990 [cit. 2010-02-23]. Dostupné online.