Vítr
Vítr je horizontální proudění vzduchu v atmosféře. Je vyvolaný rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země. Při jeho popisu nás zajímá jeho směr, rychlost a ochlazovací účinek.
Rychlost (síla) větru se klasifikuje buďto přesným určením jeho rychlosti (kilometry za hodinu, metry za sekundu, míle za hodinu), nebo ve stupních, které se určují odhadem podle Beaufortovy stupnice. Rychlost větru se v čase výrazně mění, proto se často udává průměrná rychlost větru (za určité období, např. 1 nebo 5 minut) a nárazová rychlost větru (maximální rychlost při jednorázovém nárazu).
Směr větru se udává dle směru, odkud vítr vane - buď přesněji pomocí azimutu (0 až 360°), nebo v meteorologii pomocí světových stran (zpravidla s přesností na 22,5°, tj. s rozlišením na S, SSV, SV, VSV a V směr).
Rychlost i směr větru se měří pomocí anemometru.
Vítr je odpradávna ničícím živlem i pomocníkem člověka. Vichřice spolu s povodněmi jsou největším zdrojem škod v podmínkách střední Evropy, při poslední velké vichřici v listopadu 2004 došlo k poničení velké části lesů Vysokých Tater. Vítr je jedním z hlavních činitelů působících erozi a zvětrávání hornin.
Využití větrné energie
Již odpradávna je větrná energie využívána formou větrných mlýnů, v Česku obvyklejších na Moravě (v Čechách byly hojnější mlýny vodní, které byly energeticky výhodnější a umožňovaly semlít až pětinásobek obilí za stejnou dobu). V současnosti jsou větrné mlýny typické pro Nizozemsko, i když i zde jsou uchovávány spíš z tradičních důvodů. Technické muzeum v Brně má jako součást své expozice Větrný mlýn Kuželov v Bílých Karpatech.
V současné době roste obliba větrných elektráren, jejichž výkon je ovšem spíše nižší (ty největší elektrárny dosahují 2 MW) a omezený na oblasti s trvalejším intenzivnějším větrem (roční průměr nejméně 4 m/s). Větší podíl větrné energie má Nizozemsko, Dánsko a některé části Indie. V Česku je funkčních větrných elektráren minimum, ovšem uvažuje se o výrazném navýšení jejich počtu, zejména v severních pohraničních pohořích (Krušné hory 180–200).
Obvykle uváděnou výhodou větrné energetiky je její obnovitelnost (žádná spotřeba fosilních paliv, nedochází k znečištění ovzduší ani k produkci odpadů) ovšem to je pravda pouze pro provoz, nikoli pro výstavbu a likvidaci, nevýhodou její závislost na povětrnostních podmínkách a z ní vyplývající nutnost udržování záložních zdrojů a nejasné účinky na obyvatelstvo a živočichy (hluk včetně infrazvuku) a negativní vliv na krajinný ráz - zejména to platí o větším počtu elektráren na jednom místě.