Kraňské vévodství

Kraňské vévodství Vojvodina Kranjska (sl) Herzogtum Krain (de) ←  1364–1918  → vlajka znak
geografie Kraňské vévodství na mapě Rakouska-Uherska
hlavní město:	Lublaň
rozloha:	9954 km²
obyvatelstvo
národnostní složení:	Slovinci, Němci
jazyky:	Slovinština
náboženství:	Křesťanství
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
vznik:	1364 - povýšení na vévodství 1815 - rakouská korunní země
zánik:	1918 - součást Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů
Státní útvary a území
Předcházející: Kraňská marka Nástupnické: Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů

Kraňské vévodství (slovinsky Vojvodina Kranjska, německy Herzogtum Krain) nebo také krajinské vévodství je země, jež existovala v letech 1364-1918 na území současného Slovinska. V letech 1815-1918 bylo korunní zemí Rakouského císařství resp. Rakouska-Uherska. Jeho hlavním městem byla Lublaň, současné hlavní město Slovinska.

Historie

Od roku 976 spadalo Kraňsko pod hrabství korutanské. Od roku 1040 bylo markrabstvím pod vládou patriarchů aquilejských. Ve sporech o korutanské dědictví ve 13. století vystoupil se svým nárokem také český král Přemysl Otakar II., který se stal držitelem Kraňska v letech 1269–1276. Po jeho pádu se Kraňsko stalo v letech 1276-1335 majetkem tyrolských hrabat a od roku 1335 bylo součástí habsburských držav.

V roce 1364 bylo stávající markrabství povýšeno na vévodství a posléze se stalo jednou z habsburských korunních zemí. Od konce 15. století do 17. století trpělo Kraňské vévodství tureckými nájezdy. V 16. století bylo jedním z ohnisek luteránské reformace a dějištěm několika selských povstání ( roku 1515, 1525 a 1573).

V 19. století bylo přirozeně díky své poloze centrem slovinského národního hnutí, za národní svobodu a nezávislost na Rakousku (např. idea "Velkého Slovinska" či "Slovinského království").

Za napoleonských válek v letech 1809-1813 bylo Kraňsko součástí tzv. Illyrských provincií náležejících Francii, po bitvě národů se však dostaly zpět pod rakouskou nadvládu. Ač měla francouzská nadvláda krátkého trvání, jde o jeden z mezníků slovinské historie. Napoleon Bonaparte přináší myšlenky nového společenského uspořádání (heslo: volnost, rovnost, bratrství) a zavádí je i na obsazeném území Habsburské monarchie. Slovinština vyrůstá právě na základě zkušenosti z Ilyrských provincií (Slovinsko je jedním z mála států, kde je mimo Francii Napoleon oslavován).

V letech 1816–1849 tvořilo část Illyrského království, poté bylo až do roku 1918 jednou z korunních zemí Rakousko-Uherska s titulem vévodství.

Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 připadla většina Kraňského vévodství k novému státu Slovinců, Chorvatů a Srbů resp. království Jugoslávie. Malá nejzápadnější část připadla spolu s bývalým rakouským přímořím Itálii.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Carniola na anglické Wikipedii.

Související články

• Dolní Kraňsko
• Horní Kraňsko
• Vnitřní Kraňsko
• Seznam kraňských vévodů
• Dějiny Slovinska
• Slovinská historická území