Rakouské Slezsko
| Vévodství Horní a Dolní Slezsko Herzogtum Ober- und Niederschlesien
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||
| Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
ztráta většiny Slezska v první slezské válce
| ||||||||
Zánik
|
zánik Rakouska-Uherska, přeměna v administrativní celek Československa
| ||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Rakouské Slezsko (německy Österreichisch-Schlesien), oficiálně Vévodství Horní a Dolní Slezsko (německy Herzogtum Ober- und Niederschlesien), je označení části historického Slezska, které zůstalo součástí habsburské monarchie po Vratislavském míru uzavřeném roku 1742. Území Rakouského Slezska je z větší části shodné s územím dnešního Českého Slezska, k Rakouskému Slezsku však patřila i dnešní polská část Těšínska a naopak k němu nepatřilo Hlučínsko.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První slezská válka znamenala pro habsburskou monarchii ztrátu většiny Slezska. Po uzavření Vratislavského míru roku 1742 zbylo pod vládou Habsburků pouze Těšínské knížectví (léno Františka Štěpána Lotrinského), část Krnovského a Nisského knížectví, část Opavského knížectví[1] a drobnější stavovská panství Albrechtice, Bílsko, Bohumín, Bruntál, Frýdek, Fryštát, Německá Lutyně, Ráj, Petrovice, Rychvald a město Opava.[2]
Ke správě Rakouského Slezska byl vzápětí vytvořen Královský úřad (Königliches Amt) v Opavě,[3] který však při spojení slezské a moravské správy roku 1782 ukončil svou činnost a zemi nadále spravovalo Moravskoslezské gubernium. Samostatná politická správa byla obnovena až roku 1850.[2]
1. července 1782 bylo císařským dekretem rakouské Slezsko spojeno s Moravou do jednoho správního celku, v jehož čele stálo Moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně.[4]
Období 1850–1918[editovat | editovat zdroj]
Císařským rozhodnutím z 26. června 1849 bylo rakouské Slezsko (včetně moravských enkláv ve Slezsku) k 1. lednu 1850 od Moravy opět odděleno a stalo se jednou z korunních zemí, vévodstvím Horní a Dolní Slezsko s hlavním městem Opavou.[5] V té době mělo i s územím moravských enkláv 5 147 km². Od 5. listopadu 1860 do 29. března 1861) bylo opětovně spojeno s Moravou.
V roce 1850 zároveň došlo ke zrušení obou slezských krajů (t.j. Opavského a Těšínského) a k jejich rozdělení mezi 22 nově vzniklých tzv smíšených okresů a 1 statutární město (Opava). Toto členění pak bylo roku 1868 nahrazeno členěním na 7 politických okresů (Bílsko, Bruntál, Fryštát, Frývaldov, Krnov, Opava, Těšín) a 3 statutární města, která k těmto okresům nenáležela (Bílsko, Frýdek a Opava). V roce 1896 vznikl z části území politického okresu Opava nový politický okres Bílovec a 1. října 1901 také politický okres Frýdek, patřící původně do politického okresu Těšín. Tím se počet politických okresů do roku 1918 zvýšil na 9.
Území politických okresů se dále členilo na soudní okresy, což byly územní jednotky, podle kterých bylo organizováno soudnictví. Správu smíšených a později politických okresů řídilo okresní hejtmanství v čele s hejtmanem.
Na zemské úrovni byl od zavedení ústavního systému vlády a zemské samosprávy roku 1861 nejvyšším zákonodárným sborem Slezský zemský sněm se sídlem v Opavě, sestávající z 31 poslanců volených ve třech kuriích. V jeho čele stál zemský hejtman a zemský výbor. Státní správu ve Slezsku představoval zemský prezident (v jiných zemích Rakouska-Uherska většinou nazýván místodržící) a zemská vláda (v jiných zemích místodržitelství).[6]
Sčítání lidu 1910 v Rakousku-Uhersku vykázalo následující údaje o obcovací řeči:[7][pozn. 1]
- němčina: 325 530 (43,90 %)
- polština: 235 224 (31,71 %)
- čeština-moravština-slovenština: 180 341 (24,33 %)
- jiné: 361 (0,06 %)
Se vznikem Československa se celé Rakouské Slezsko stalo jeho součástí jako Země Slezská, území Těšínska se však stalo předmětem sporu s Polskem (viz Československo-polský spor o Těšínsko).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Obcovací řeč (tzv. Umgangssprache), tedy řeč běžného, denního styku, bývá zkreslena ve prospěch většinového jazyka monarchie, tedy němčiny. Do této kategorie spadají i Židé, kteří na Moravě a v Rakouském Slezsku ve velké většině volili němčinu (mimo jiné i proto, že např. jidiš uvést nemohli), a zvyšují tak německý podíl.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BĚLINA, Pavel; KAŠE, Jiří; KUČERA, Jan Pavel. Velké dějiny zemí Koruny české X. 1740–1792. 1. vyd. Praha: Paseka, 2003. ISBN 80-7185-384-4. S. 24. [Dále jen Velké dějiny X].
- ↑ a b DRKAL, Stanislav. Královský úřad v Opavě [online]. 1959 [cit. 2008-09-12]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Velké dějiny X., s. 47.
- ↑ Žáček (2004), str. 220.
- ↑ Žáček (2004), str. 268.
- ↑ Gawrecki, Dan in: Rumpler, Helmut - Urbanitsch, Peter: Die Habsburgermonarchie 1848–1918. Band VII/2: Verfassung und Parlamentarismus. Die regionalen Repräsentativkörperschaften. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 2000, ISBN 3-7001-2871-1, s. 2105 ff.
- ↑ JAN, Němeček; JAN, Kuklík. Od národního státu ke státu národností?: Národnostní statut a snahy o řešení menšinové otázky v Československu v roce 1938. [s.l.]: Karolinum Press 450 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2377-1. Google-Books-ID: PA03BAAAQBAJ.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Special-Orts-Repertorium von Schlesien = Podrobný seznam míst ve Slezsku = Szczegodowy wykaz osad w Szlasku. Wien : K.K. Statistische Central-Commission, 1885.
- FUKALA, Radek. Slezsko - neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4.
- GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000 I.-II. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2003. 656 s. ISBN 80-7248-226-2.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakouské Slezsko na Wikimedia Commons - Stránka o Rakouském Slezsku (de)
.svg)
