Válka Bošin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Válka Bošin
Konflikt:
{{{komentář}}}
Trvání: 27. ledna 1868 – květen 1869
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Japonsko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství císařské armády,období meidži a modernizace Japonska,pád šógunátu.
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Japonsko Japonské císařství
loajální samurajské klany
Tokugawa family crest.svg Tokugawský šógunát
Flag of the Republic of Ezo.svg Republika Ezo
klany věrné šógunátu
Velitelé
Japonsko Císař Meidži
Japonsko Saigó Takamori
Japonsko Kuroda Kijotaka
Šógunát:
Tokugawa Jošinobu
Katsu Kaišu(armáda)
Enomoto Takeaki(námořnictvo)
Republika Ezo:
Prezident Enomoto Takeaki,Otori Kesuke,Arai Ikonosuke(námořnictvo)
Síla
Ztráty
kolem 1000 kolem 3000
{{{poznámky}}}

Válka Bošin (戊辰戦争, Bošin sensó, "Válka v roce draka") je jedna z občanských válek vedených v historii Japonska. Způsobil jí styk se západními mocnostmi a jejich vzájemné očerňování, spory o moc mezi samurajskými klany a pozice císaře jako figurky v moci šógunů.

Před válkou[editovat | editovat zdroj]

V Japonsku probíhalo dlouhé období japonské izolace pod taktovkou tokugawských šógunů. Pozice císaře ve vládě byla doslova loutková, císař vládl podle šógunových nařízení. Císař mohl sice udělovat tituly šógunů, ale praxe byla taková, že byl císař nucen dát tento titul vítězi války o moc. Již dlouhá léta byla vláda v rukou rodu Tokugawa, který vedl politiku národní izolace a odtržení od zbytku světa.

Casus belli[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční obchodníci neměli v tehdejším izolovaném ostrovním císařství příležitost k obchodu, apelovali tedy na císaře, aby obchod a celou zemi otevřel. Císař si byl vědom důsledků otevření Země vycházejícího slunce, jak pozitivních (modernizace armády,námořnictva, politického systému a každodenního života), ale i negativních důsledků (válka s konzervativním šógunátem, která by také mohla skončit porážkou a nastolením totality). Další negativní důsledek představovala možnost ovládnutí Japonska západem. Ten slíbil císaři podporu ve válce a výcvik vojáků. Císaře podporovaly také klany zaměřené proti vládě a tak tento s otevřením souhlasil.

Válka-boje na Honšú[editovat | editovat zdroj]

Po otevření Japonska vypukla válka mezi císařskými a šógunovými vojsky. Západ dohodu splnil a podpořil císaře zadovkami, kulomety, děly a dalšími vymoženostmi jako byly například pozorovacími balony. Šógunát byl vyzbrojen starými puškami, houfnicemi a sečnými zbraněmi. Jediná západní mocnost (Francie) podporovala šógunát, a tak se brzy i šogunská armáda dostala na úroveň císařské. Válka započala v bitvě u Toba-Fušimi (27.ledna 1868). V ní Císařská armáda nakonec zvítězila nad 150 000 šogunskými vojáky cvičenými Francií. Za pomoci samurajského klanu Sacuma dobyly císařské jednotky Kjóto, avšak záhy byly napadeny šógunovým námořnictvem. Po postupu císařských na pozemní frontě a bitvě o Awu se muselo šogunské námořnictvo z oblasti Kjóta stáhnout, což přinutilo tokugawskou vládu k historickému kroku - přesunutí hlavního města z Kjóta do Eda (Tokio), toto hlavní město přetrvává dodnes a stalo se z něj důležité průmyslové centrum. Poté pokračoval postup císařských vojsk na sever Honšú. Cestou dobylo i druhé hlavní město Tokio. Z civilního hlediska: obě armády se nechovaly dobře ani k civilistům, ani k sobě navzájem, když došlo k zajetí. Jednalo se o chování neorganizované, tyto masakry nebyly řízeny velením ale individuálně.

Založení republiky Ezo[editovat | editovat zdroj]

Kanri maru-Loď tokugawského námořnictva

Po ústupu tokugawských vojsk z ostrova Honšú na Hokkaidó. Zde byla založena Republika Ezo, jejíž prezidentem se stal velitel tokugawského námořnictva Enomoto Takeaki. Dostala podporu většiny mocností západu jako USA,Rusko nebo již zmíněná Francie. Střediskem bylo Hakodate, město v jižní části ostrova. V květnu 1869 bylo Hakodate napadeno císařskými vojsky a Republika Ezo poražena. Tím začala modernizace Japonska.