Válivý rejdič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Birminghamský roler, nejrozšířenější plemeno válivých rejdičů
Rakovnický kotrlák, české plemeno válivých rejdičů

Válivý rejdič, je příslušník plemene holuba domácího, vyšlechtěné k akrobatickému letu. Váliví rejdiči jsou obecně holubi menšího vzrůstu s dobře osvalenou, vypjatou hrudí a silnými krátkými křídly. Pernaté ozdoby spíše nemají. Jejich původní využití je sportovní holubářství, v tomto zaměření chovu je cílem vyšlechtit dokonalé akrobaty, jejichž schopnosti jsou hodnoceny na soutěžích a závodech. Ne všechna plemena si však zachovala schopnosti výkonného rejdiče, některá se chovají především v okrasném chovu.

Nejtypičtější vlastností válivých rejdičů je jejich let a schopnost válení. Při něm se holub ve vzduchu otočí přes záda o 360° a pokračuje v původním směru letu. Někteří jedinci před přemetem ještě tleskají křídly. Netrénovaný holub předvádí většinou jen jednotlivé přemety, ale při řízeném, omezeném vypouštěním holubů k letu se u nich dle jejich genetických předpokladů objevují i opakovaná salta v rychlém sledu za sebou. Jednotlivá plemena válivých rejdičů se ve svém způsobu válení liší. Mohou válet jak při vodorovném letu, aniž by ztrácel výšku, tak při letu svislém, kdy holub z výškového letu padá k zemi. Odlišnosti jsou i v počtu salt v jedné sérii a v celkové délce trvání letu. Váliví rejdiči, kteří ve vzduchu předvádějí opakované přemety, se nazývají roleři. Jednodušší váliví rejdiči dělají ve vzduchu spíše jen jeden nebo dva přemety za sebou, bez jakékoliv ztráty výšky, a označují se jako kotrmeláci či kotrláci. Kromě přemetů předvádějí někteří váliví rejdiči i piruety nebo jiné akrobatické kousky.

Zvláštním způsobem letu se vyznačují pozemní roler, parlor, který létá velice špatně a přemety předvádí v nízkém letu nebo na zemi.

Mezi nejvýkonnější válivé rejdiče patří birminghamský válivý rejdič, v současné době je to nejrozšířenější a nejpopulárnější plemeno akrobatických holubů na světě. Dále mezi výkonné rolery náleží orientální roler, perský roler, středoasijský, záhřebský, galacký či kišiněvský roler. Mezi jednodušší válivé rejdiče patří například rakovnický kotrlák a komárenský a košický válivý rejdič.[1][2]

Váliví rejdiči pocházejí z Orientu a do Evropy se dostali společně s Turky.

Plemena válivých rejdičů[editovat | editovat zdroj]

V seznamu plemen holubů EE spadají váliví rejdiči do plemenné skupiny rejdičů a vysokoletců. Oficiálně jsou uznaná následující plemena:

Orientální roler
Perský roler
Lužický kotrmelák
Galatský roler
číslo plemeno země původu poznámka
0819 Východopruský kotrlák Německo
0828 Lužický kotrmelák Německo též lužický rejdič, Elsterpurzler
0849 Debrecínský roler Maďarsko
0850 Orientální roler Německo
0851 Perský roler Německo
0857 Komárenský rejdič Maďarsko
0863 Sedmihradský dvojvrkočatý kotrmelák Rumunsko
0883 Francouzský kotrmelák Francie
0885 Rakovnický kotrlák Česká republika
0888 Sarajevský kotrmelák Bosna a Hercegovina
0895 Turecký tleskač takla Turecko
0918 Birminghamský rejdič Velká Británie
0931 Košický kotrmeliak Slovensko
0938 Sisacký rejdič Chorvatsko
0951 Záhřebský roler Chorvatsko
0958 Maďarský kotrmelák Maďarsko
0974 Galatský roler Rumunsko
0976 Klužský kotrmelák Rumunsko
0980 Východoslovenský kotrmeliak Slovensko
0986 Bulharský rejdič běloštítný Bulharsko
0988 Dobrudžský rejdič Bulharsko
0990 Lugojský kotrmelák Rumunsko
0992 Pazardžický Rejdič Bulharsko
0993 Razgradský rejdič Bulharsko
1007 Bihačský kotrmelák Bosna a Hercegovina
1008 Bijeljinský kotrmelák Bosna a Hercegovina

Mnoho dalších plemen válivých rejdičů není v Evropě oficiálně uznáno, patří k nim zenický kotrmelák, kišeněvský, smyrnský a středoasijskýo roler či székesfehérvárský a lozničský kotrmelák.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Charakteristika letúnov [online]. KLUB CHOVATEĽOV LETÚNOV, [cit. 2013-06-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha : Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Sportovně letový směr, s. 214. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TUREČEK, Václav, a kolektiv Holubářství. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. (česky) 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha : Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. (česky) 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha : Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]