Václav Richter
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Profesor Václav Richter (30. srpna 1900 v Třešti - 7. duben 1970 v Brně?) byl významný český historik a teoretik umění.
[editovat] Život a dílo
- 1920-1925: studium dějin umění a prehistorické archeologie na Karlově Univerzitě v Praze
- 1927-1928: odborný asistent u Vojtěcha Birnbauma
- od 1928: působí v tehdejším Moravském uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně
- od 1938: ředitel Moravského uměleckoprůmyslového muzea
- od 1946: vyučuje semináře dějin umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a také na Masarykově univerzitě v Brně
Věnoval se především předrománské, románské a barokní architektuře Čech a Moravy. Jeho práce se dotýká například středověkého urbanismu (studie o vzniku Znojma, Brna, Telče či Olomouce), významně se podílel na pokusech o lokalizaci prvního moravského biskupství, předvídal objevy některých kamenných svatyň z 9. století na Moravě, z barokních architektů se zabýval dílem Jana Blažeje Santiniho či Domenica Martinelliho.
Jeho nejvýznamnější prací se dnes jeví rozsáhlá práce o raně středověké Olomouci z roku 1959.[1] Jeho teoretické dílo spojuje dějiny umění s filozofií, pokouší se často o filozofickou interpretaci dějin umění. Jeho blízkým přítelem byl filozof Jan Patočka.
[editovat] Reference
- ↑ Richter, V. Raněstředověká Olomouc, Brno 1959
- Richter, V. Umění a svět (2001), ISBN 80-200-0926-4
