Václav Klofáč

Václav Klofáč
poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1925
Ve funkci: 1925 – 1929
Ve funkci: 1929 – 1935
Ve funkci: 1935 – 1939
ministr národní obrany
Ve funkci: 1918 – 1920
Nástupce	Ivan Markovič
Narození	21. září 1868 Německý Brod  Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. července 1942 Dobříkov  Protektorát Čechy a Morava
Politický subjekt	mladočeši nár. soc. Str. nár. jednoty
Vzdělání	Univerzita Karlova

Václav Klofáč, též Václav Jaroslav Klofáč (21. září 1868 Německý Brod – 10. července 1942 Dobříkov u Vysokého Mýta), byl český a československý novinář a politik; vůdčí osobnost českých národních socialistů.

Život

Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval krátce na lékařské fakultě, posléze na filosofické fakultě české university v Praze, kde již jako student začal žít aktivním politickým životem a začal se věnovat žurnalistice.

Politickou kariéru začínal v radikálním proudu mladočeské strany. Jako redaktor Národních listů (1890–1899) se vydal na Balkán a v řadě reportáží pak ostře kritizoval balkánské poměry, především v Bosně a Hercegovině. Byl zastáncem panslavistické koncepce. Své politické postoje ještě za Rakouska publikoval v Národní politice. V roce 1898 se stal jedním ze zakladatelů České strany národně sociální a zároveň jejím předsedou. Od roku 1907 pracoval i ve stranickém tiskovém orgánu České slovo a vypracoval se na významného novináře. Působil jako poslanec rakouské Říšské rady a zároveň Českého zemského sněmu.

Byl čelným představitelem opozičního protirakouského radikalismu, propagátorem antimilitaristického hnutí a slovanské vzájemnosti. Rozvíjel styky s jihoslovanskými a ruskými politiky i s českými krajany v USA, kam podnikl cestu 1909, 1913 a 1921. Začátkem 1914 se tajně obrátil na ruské vojenské a diplomatické kruhy s plánem vytvořit z národně sociálních straníků zpravodajskou diverzní síť, jež by v případě války mezi Ruskem a Rakouskem-Uherskem vyvíjela činnost ve prospěch Ruska. Po vypuknutí 1. světové války byl 4. září 1914 v Dobříkově u Vysokého Mýta zatčen, vězněn v Praze a ve Vídni a teprve 24. května 1917 obžalován z velezrady. V červenci 1917 byl spolu s Rašínem a Kramářem na základě amnestie propuštěn.

V červenci 1918 byl zvolen místopředsedou Národního výboru československého. Koncem října 1918 se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě s dr. Benešem o budoucí podobě státu. V září 1918 vytvořili národní socialisté (tehdy nazývaní českoslovenští socialisté) spolu se Sociálními demokraty společný blok – Socialistickou radu. Svojí stranou byl Klofáč vyslán do Revolučního národního shromáždění a stal se prvním československým ministrem národní obrany (1918–1920), který se ujal úřadu. Post ministra obrany zastával ve vládě Karla Kramáře a první vládě Vlastimila Tusara.

V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění ČSR. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Jedenkrát byl zvolen předsedou, jinak vykonával funkci místopředsedy Senátu. V senátu setrval až do jeho zrušení roku 1939, přičemž ještě krátce předtím v prosinci 1938 přestoupil do nově zřízené Strany národní jednoty. Ve 30. letech 20. století již jeho vliv na stranu byl spíše symbolický. Během Druhé republiky odmítl převést svou stranu do levicové Národní strany práce a místo toho upřednostnil pravicovou, konzervativní Stranu národní jednoty. V jeho politickém myšlení té doby se objevuje směs socialismu a vypjatého autoritářského nacionalismu.

Zemřel v Dobříkově u Vysokého Mýta dne 10. července 1942.

Literatura

• KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  

Předseda České strany národně sociální
Předchůdce: Alois Simonides a Josef Klečák	1899–1938 Václav Klofáč	Nástupce: Petr Zenkl (od 1945)

Předseda Senátu Národního shromáždění
Předchůdce: Václav Donát	1926 Václav Klofáč	Nástupce: Mořic Hruban