Václav Jandit

Václav Jandit, Jandyt, Jandýt, také (omylem) Jandyta, (dříve uváděno 1607 Horšovský Týn – 4. července 1669 Itálie, ale dnes není jasné, zda tyto údaje patří Janditovi) byl jeden z nejzáhadnějších spisovatelů české barokní literatury. Dlouho se předpokládalo, že byl jezuita, ale to bylo vyvráceno Josefem Vašicou, dnes se předpokládá, že se jednalo o diecézního kněze. Známo je o něm, že působil na dvoře toskánského velkovévody Giana Gastona Medici, kterého učil češtině.

Jeho jediné známé dílo je česká mluvnice Gramatica linguae Boemicae (vyd. 1704, 1705, 1715, 1732, 1739 a 1753). Obsah mluvnice se v jednotlivých vydáních měnil, ale předmluva zůstávala víceméně stejná. Jandit v díle navázal na starší mluvnice Jiřího Konstance, Matěje Václava Šteyera, Václava Jana Rosy. Objevuje se zde snaha o jazykový purismus. Vedle gramatiky zde Jandit sepisuje základy psaní divadelních her, dopisů, překladů a základy konverzace v dobré společnosti.

Literatura

• VAŠICA, Josef. České literární baroko. Praha : Vyšehrad, 1938. Kapitola Jesuité pobělohorští a český jazyk, s. 177 a násl.  
• KALISTA, Zdeněk. České baroko. Praha : Evropský literární klub, 1941. S. 334.  
• OTRUBA, Mojmír. Václav Jandit. In Lexikon české literatury. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I, s. 453–454.

Externí odkazy

• Všechno je jinak a většinou složitě: Jak to skutečně bylo s českým jazykem a literaturou v pobělohorském období Alexandr Stich (přepis přednášky) na Britských listech