Václav I.
Šablona:Infobox panovník Václav I. (1205 – 23. září 1253), zvaný též Jednooký, byl čtvrtý český král z rodu Přemyslovců, druhorozený syn Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské.
Původ
Potomci Přemysla a Konstancie projevovali v přemyslovském rodě až nezvyklou rodinou soudržnost. Václavovou sestrou byla Anežka Přemyslovna, později svatá Anežka Česká, nebo polská kněžna Anna Lehnická a korutanská vévodkyně Judita; jeho bratři byli moravskými markrabaty, nejdříve Vladislav a poté Přemysl.
Korunovace
Přemysl Otakar I. chtěl zajistit ještě za svého života titul krále pro svého syna Václava tak, aby nevznikaly pochyby o legitimitě Václavovy volby. Celý plán spočíval v tom, že na pražském shromáždění české šlechty v červnu 1216 někdo navrhne zvolení Václava coby českého krále, k čemuž se měl připojit i bratr Přemysla, moravský markrabě Vladislav Jindřich. Jakoby překvapený král bude s tímto záměrem souhlasit. Šlo o to, aby tento akt nepopudil šlechtu, která jako jediná mohla volit českého krále.
Plán do písmene vyšel a hned dalšího dne vyslal král za císařem Fridrichem II. posla, který jej o tom informoval. Císař dne 26. července 1216 s tímto souhlasil (nic jiného mu ani na základě Zlaté buly sicilské nezbývalo). Václav byl korunován v roce 1228, ještě za vlády svého otce jako „mladší král“.
Jednooký král
Samostatně, i když pod silným vlivem své matky a sestry, začal vládnout po otcově smrti v roce 1230. Jedinou ženou Václava I. byla dcera římského krále Filipa Švábského Kunhuta Štaufská, se kterou byl zasnouben už ve svých dvou a jejích snad sedmi letech. Manželé měli pět dětí.
Od dětství byl Václav zvláštní – neurotický, možná psychicky chorý. Miloval potulky hlubokým lesem, vášnivě lovil a právě při jednom z lovů přišel o levé oko. Zvláštně zní informace kronikářů o tom, že král Václav nesnášel zvuk kostelních zvonů. Vyvolával u něj kruté bolesti hlavy a jakési záchvaty podobné epilepsii. Proto kdekoliv se objevil, během jeho přítomnosti nesměly znít zvony. Lékařskou terminologií se tato choroba nazývaná idiosynkracie – zvýšená přecitlivělost na určité frekvence zvukového vlnění.
Za panování Václava I. do Čech přichází gotický životní styl, rytířská kultura, turnaje, šíří se obliba dvorské poezie a zpěvů. Jeho vláda je spojována s upevněním české státnosti, zvětšením českého vlivu v Evropě, vzestupem české šlechty, výstavbou a rozvojem měst, obchodu a řemesel.
Boje s rakouským vévodou a markrabím Přemyslem
Václav roku 1230 vtrhl do Rakouska, jelikož vévoda Fridrich II. Bojovný zapudil svou manželku Žofii, sestru uherské královny, přičemž Václavova matka také pocházela z Uher. Fridrich následujícího roku využil rozporu mezi Václavem a jeho bratrem, moravským markrabím Přemyslem, a v červenci 1231 pronikl se svým vojskem na Moravu a obsadil hrad Bítov. Poté ale rakouský vévoda onemocněl a odtáhl zpět do své země. Václav dobyl Brno a donutil bratra k poslušnosti. Císař Fridrich II. uvrhl Fridricha Bojovného do říšské klatby (1236) a pověřil Václava vedením války s ním. Český král se zmocnil Dolních Rakous i Vídně.
Diplomacie říšských knížat, obávajících se toho, že by císař ziskem Rakous příliš posílil svou moc, vedla ovšem k usmíření Václava s Fridrichem. Fridrich Bojovný pak zaslíbil svou neteř Gertrudu Václavovu synovi Vladislavovi a jako věno odevzdal pod českou správu území Rakous severně od Dunaje.
V letech 1233 a znovu 1237 se Václav I. dostal do konfliktu se svým mladším bratrem, markrabětem moravským. Příčinou sporu bylo předání Břeclavska Oldřichu Korutanskému, synovi nejstarší Václavovy sestry Judity. Václav s početným vojskem přitáhl na Moravu a Přemysl uprchl do Uher ke králi Bélovi IV. Přičiněním Bély a královny vdovy Konstancie se bratři smířili a Přemyslova vláda na Moravě byla omezena jen na Olomoucko a Opavsko.
Boj proti Tatarům
Václav I. se velkou měrou zasloužil o odražení mongolského (tatarského) vpádu do střední Evropy a značné ušetření českých zemí před Tatary. Opevnil pohraniční hory a vytáhl na pomoc knížeti Jindřichovi II. Pobožnému. Jindřich ovšem na Čechy nemohl čekat, 9. dubna 1241 svedl bitvu u Lehnice, která mu byla osudná. Tehdy voj nájezdníků protáhl od severu Moravou, kterou poplenil, a ze Slezska tak došel do Uher. Václavovi a jeho německým spojencům se koncem roku (když zamrzlý Dunaj dovolil Tatarům přejít na druhý břeh), podařilo zabránit postupu Tatarů vedeným chánem Bátú k Vídni. Touto úspěšnou obranou velmi vzrostla jeho prestiž. Zanedlouho potom chán zemřel a mongolská vojska odešla zpět na východ.
Vzpoura mladšího syna
Krátce poté Fridrich II. Bojovný neteř Gertrudu nabídl přímo císaři. Václavovi slíbil pomoc uherský král Béla IV., jemuž Fridrich Bojovný odňal část území za vpádu Tatarů, a také Ota Bavorský. České vojsko zůstalo nepodpořeno a poraženo. Přesto se český princ a moravský markrabě Vladislav roku 1246 s Gertrudou Babenberskou oženil. Rakouský vévoda Fridrich téhož roku zemřel v bitvě. Nový rakouský vévoda Vladislav Český ho následoval o půl rok později r. 1247 zřejmě přirozenou smrtí. Česká královna Kunhuta zemřela krátce poté (1248).
Těžce zkoušený Václav I. k značné nelibosti české šlechty i druhorozeného syna o vliv v Rakousku postupně přichází a i jinak zanedbává vládu. Šlechtici proti Václavovi povstali v čele s královým synem Přemyslem (Otakarem II.) Válka mezi otcem a synem se vypukla naplno roku 1248 se střídavými úspěchy. Přemyslovi se podařilo opanovat celé Čechy, když Václav po neúspěšném obležení Prahy musel odejít na panství jednoho ze svých věrných Boreše z Rýzmburka. Ale po vítězství u Mostu se obratnou politikou podařilo Václavovi donutit syna ke smíru. Přemysl je krátce vězněn na hradě Přimda, ale brzy se vrací jako moravský markrabě.
Babenberské dědictví
Václav a Přemysl vystupují jednotně a babenberské dědictví jim nakonec spadlo do klína, když si rakouská šlechta zvolila za nového vévodu Přemysla (1251). Budoucí král se oženil s Markétou Babenberskou, sestrou vévody Fridricha Bojovného a vdovou po Jindřichu VII. Přemyslovci tak na příští čtvrt století ovládli rakouské země.
Václav I. Jednooký zemřel 23. září 1253 na svém dvoře v Počáplích (dnešní Králův Dvůr) a je pochován na pražském Starém Městě v klášteře na Františku (opuková hrobka pod podlahou kostela).
Potomci
Václavovou jedinou manželkou byla od roku 1224 Kunhuta Štaufská (1200? – 1248), se kterou měl pět dětí:
- dcera († před 1248)
Genealogie
| Vladislav II. nar. asi 1110 zm. 18. ledna 1174 |
Judita Durynská nar. asi 1135 zm. 9. září po 1174 |
Béla III. nar. asi 1148 zm. 24. dubna 1196 |
Anežka de Châtillon nar. 1154 zm.1184 | ||||||||||
| Přemysl Otakar I. nar. asi 1155 zm. 15. prosince 1230 |
Konstancie Uherská nar. 1181 zm. 6. prosince 1240 |
||||||||||||
| Kunhuta Štaufská nar. asi 1200 zm. 13. září 1248 OO 1227 |
Václav I. nar. 1205 zm. 23. září 1253 |
||||||||
| Vladislav Český nar. 1227 zm. 3. ledna 1247 |
Přemysl Otakar II. nar. asi 1233 zm. 26. srpna 1278 |
Božena Česká | Anežka zm. 1268 |
dcera | |||||
Královská města (pravděpodobně) založená během vlády Václava I.
Čechy
- Staré Město pražské, asi 1235–1245
- Stříbro, asi 1240
- Loket, 1240–1253
- Žatec, snad už 1249, určitě 30. listopadu 1265, kdy privilegium Přemysla Otakara II.
- Cheb, před 1250
Morava
- Jihlava, 1233
- Olomouc, 1240 ca
- Brno, 1238, 1240 – nejstarší doklad rychtáře 1243 zakládací listina
- Přerov, 1252
Související články
Externí odkazy
- Podobizna krále z poloviny 13. století - zřejmě Václava I.
- Václav I. na zivotopisyonline.cz
- Václav I. na e-stredovek.cz
- (anglicky) Listina Václava I. Anežce (2/6/1236)
- (anglicky) Listina Václava I. Konstancii Uherské 6. února 1233
- (anglicky) Listina Václava I. a Kunhuty Štaufské (22. února 1238)
Bibliografie
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav I. Český na Wikimedia Commons
- ŽEMLIČKA, J. Století posledních Přemyslovců. Praha, 1986.
- ŽEMLIČKA, J. Počátky Čech královských 1198-1253. Praha, 2002.
- ŽEMLIČKA, J. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha, 2005.