Václav Hodek
| Václav Hodek | |
|---|---|
 Václav Hodek | |
| Narození | 28. března 1828 Železná okres Beroun  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. ledna 1886 (ve věku 57 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | spisovatel a novinář |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Hodek ( 28. března 1828 Železná (okres Beroun)[1] – 22. ledna 1886 Praha[2]) byl český revolucionář, politický vězeň a novinář. V červnu 1848 se účastnil se svatodušních bouří v Praze; koncem téhož roku bojoval na Slovensku proti Maďarům. V květnu 1849 byl zatčen pro účast na májovém spiknutí, odsouzen k smrti, ale omilostněn a do roku 1856 vězněn v pevnosti Komárno. Po návratu do Prahy pracoval do konce života jako korektor v tiskárnách. Roku 1872, kdy krátce působil jako odpovědný redaktor deníku Politik, byl pro tiskový přečin znovu zatčen a šest měsíců strávil v ústavu choromyslných. Osobní ambice neměl, žádné dílo nezanechal. Současníky byl oceňovaný pro vlastenecký idealismus a nezištnou snahu pomáhat potřebným.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se roku 1828 v obci Železná u Berouna v rodině učitele. Vystudoval gymnázium a nastoupil na bohosloveckou fakultu, studií ale zanechal v roce 1848. Téhož roku se zapojil do revolučních událostí: pomáhal v Havlíčkových Národních novinách, v červnu při svatodušních bouřích bránil Klementinum, na konci roku organizoval ozbrojenou výpravu na pomoc Slovákům proti Maďarům. Sbor, v němž sloužil, bojoval statečně a 11. prosince u Budatína porazil maďarské oddíly, ale kvůli hmotnému nedostatku byl brzy rozpuštěn.[3]
Hodek se vrátil do Prahy. Roku 1849 se zapojil do přípravy májového spiknutí. Byl jmenován generálem smíchovského dělnictva, s nímž měl obsadit Petřín. Povstání ale bylo prozrazeno a Hodek spolu s dalšími zatčen v noci z 9. na 10. května. Šest měsíců jej věznili na Hradčanech, poté byl odsouzen k smrti.[3] Rozsudek údajně vyslechl s chladnou tváří.[4] Nebyl však popraven, trest mu byl zmírněn na 16 let vězení. Odpykával si jej v pevnosti Komárno. Pobyt zde byl pro něj těžký — zatímco němečtí a maďarští spoluvězni dostávali přilepšení od svých přátel a krajanů, jemu zvenčí nepomohl nikdo. Čas ale využíval čtením literatury. Naučil se tu polsky, maďarsky a italsky do té míry, že byl např. schopen přečíst Danteho díla v originále.[3]
Roku 1856[3] (podle jiných zdrojů již 1854)[4] byl propuštěn na amnestii a vrátil se do Prahy. Snažil si najít práci jako soukromý učitel, ale nikdo neměl o jeho služby zájem. Aby se uživil, nastoupil jako korektor do Jeřábkovy tiskárny. Toto povolání pak pro různé zaměstnavatele (např. Militký & Novák, Politika) vykonával do konce života.[3]
Roku 1867 se stal vydavatelem a odpovědným redaktorem deníku Politik.[5] Kvůli uveřejněným inzerátům byl ale v září 1872 vzat do vazby.[3] Ve vězení u něj propukla duševní porucha, takže ho museli obléci do svěrací kazajky a převézt do ústavu choromyslných.[6] V ústavu strávil šest měsíců, poté byl propuštěn a vrátil se ke korektorskému zaměstnání.[3]
Neměl žádné osobní ambice, nenabízel se a neprosazoval.[7] Netoužil po bohatství, ani žádné nezanechal. Šlo mu jen o prospěch vlasti a pomoc ostatním.[8] V 50. letech z nízkého platu podporoval dva chudé studenty. Později v zimě jednomu polobosému žebráku na Smíchově věnoval své nové boty. V jedné z tiskáren, kde pracoval, navrhl, aby mu snížili mzdu a rozdíl vyplatili kolegovi, který živil manželku a děti (Hodek sám totiž zůstal do konce života svobodný).[3] Téměř všechen majetek věnoval na Národní divadlo.[7] Byl také členem spolku Muzikanti, zaměřeného na podporu sirotků a vdov po typografech.[9] Svým přátelům občas vypravoval zážitky z roku 1848 i z vězení, nikdy se ale nenechal přesvědčit, aby je sepsal a vydal tiskem.[3]
Zemřel 22. ledna 1886 na tuberkulózu v u Milosrdných sester[2][10] .Pohřben byl na Vyšehradě.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
- ↑ a b c d e f g h i † Vácslav Hodek. Národní politika. 1886-01-23, roč. 4, čís. 23, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-24].
- ↑ a b NERUDA, Jan. Feuilleton. Národní listy. 1886-01-24, roč. 26, čís. 24, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-24].
- ↑ Pan Václav Hodek. Národní listy. 1872-09-26, roč. 12, čís. 266, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-24].
- ↑ Zbláznil se v žaláři. Národní listy. 1872-09-24, roč. 12, čís. 264, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-24].
- ↑ a b Václav Hodek. Humoristické listy. 1886-02-05, roč. 28, čís. 6, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-24].
- ↑ Nedělní kronika. Národní politika. 1886-01-24, roč. 4, čís. 24, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-24].
- ↑ a b Václav Hodek †. Zlatá Praha. 1886-02-05, roč. 3, čís. 8, s. 126. Dostupné online [cit. 2011-09-24].
- ↑ Zemřelí v Praze. Národní listy. 1886-01-26, roč. 26, čís. 26, s. 6. Dostupné online [cit. 2011-09-24].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Hodek na Wikimedia Commons - Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Hodek, Václav *1828
