Uralsko-altajské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uralsko-altajské jazyky

Linguistic map of the Altaic, Turkic and Uralic languages.png

Rozšíření: severní Evropa a Maďarsko; severní, západní, střední a východní Asie
Počet mluvčích: 420 milionů[zdroj?]

Počet jazyků:

80-100

Klasifikace:

Dělení:

Dělení:

Uralsko-altajské jazyky jsou jazyková rodina zahrnující uralské a altajské jazyky. Uralsko-altajskými jazyky hovoří celkem 420 milionů lidí, což je 6% celkové populace.

Uralské jazyky[editovat | editovat zdroj]

Uralské jazyky se dělí na dvě větve – ugrofinskou a samojedskou. Ugrofinskými jazyky hovoří 23 milionů lidí především ve střední, severní a východní Evropě a severní Asii. Samojedským jazykům se přičítá necelých 30 000 mluvčích na Sibiři. Mezi uralské jazyky patří: maďarština, finština, estonština, mordvinština, udmurtština, komi, marijština, karelština, sámské jazyky, chantyjština, mansijština, jazyk Něnců, Selkupů, atd.

Altajské jazyky[editovat | editovat zdroj]

Jazyky altajské se dělí na: turkickou, mongolskou a tunguszko-mandžuskou větev. Mluví jimi asi 187 milionů lidí rozprostřených takřka po celé Asii a východní Evropě. Mezi altajské jazyky patří: turečtina, ázerbajdžánština, uzbečtina, kazaština, tatarština, mongolština, ujgurština, burjatština, evenkština, atd.

Ale někdy se připočitává k uralsko-altajskému velekmeni i japonština, korejština a jazyk Ainů. To znamená dalších 210 milionů mluvčích.

Teorie uralsko-altajských jazyků[editovat | editovat zdroj]

Teorie uralsko-altajských jazyků vznikla v minulém století na základě jistých podobností mezi uralským a altajským kmenem. Tato teorie není přijímána mnohými lingvisty.[zdroj?] Ale někteří tvrdí, že kdysi dávno patřili ugrofinské a altajské kmeny do svazového kmenu Hunů.[zdroj?] V této době si vyměňovali slova i gramatické jevy. Jako písmo užívají latinku (turečtina, maďarština, finština, estonština,...), cyrilici (kazaština, tatarština, mongolština,...), nebo arabské písmo (např.: ujgurština).