Ukrajinská pravověrná řeckokatolická církev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
True Greek Catholic.jpg

Ukrajinská pravověrná řeckokatolická církev (UPHKC nebo UPŘKC) je tradicionalistická křesťanská církev, která vznikla na Ukrajině ze skupiny baziliánských řeholníků pod vedením českého kněze římskokatolického původu Antonína Dohnala a prohlašuje o sobě, že kanonicky převzala ukrajinské řeckokatolické diecéze. Církev byla založena 11. srpna 2009[1] v ukrajinském Lvově.[zdroj?]

Římskokatolická církev vyzvala věřící, aby aktivity UPHKC jednoznačně odmítli,[2][3] představitelé UPHKC konstatovali exkomunikaci oficiálních představitelů katolické církve.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Církev založili bývalí členové Delegatury sv. Prokopa Řádu sv. Bazila Velikého v ČR.[3][4] Její zakládající a vůdčí postavou byl na Ukrajině někdejší kněz Olomoucké arcidiecéze Antonín Eliáš Dohnal, který byl taktéž velmi činný v hnutí charismatické obnovy. Představitelé UPŘKC v roce 2008 prohlásili, že se celý synod UHKC spolu s jeho hlavou kard. L. Huzarem dostal do apostaze (odpadu od víry), a proto ustanovili nový pravověrný osmičlenný synod, který údajně kanonicky převzal ukrajinské řeckokatolické diecéze. Protože k převzetí nemohlo dojít v diecézních chrámech, proběhlo na poutních místech či v jiných chrámech.[5]

Vedení[editovat | editovat zdroj]

Hlavou UPŘKC je arcibiskup Michajlo Osidač.

Představitelé UPŘKC v srpnu 2008 prohlásili, že ustanovili nový pravověrný synod, který údajně kanonicky převzal ukrajinské řeckokatolické diecéze.[5]

  • arcibiskup Markian OSBMr (Markian V. Hitiuk, Vasyl´ Markiyan Hityuk), sekretář Synodu biskupů (převzal diecézi Lvov a Žovkvu)
  • arcibiskup Eliáš OSBMr (Eliáš Antonín Dohnal), který byl 5. 4. 2011 synodem zvolen patriarchou nově vyhlášeného Byzantského katolického patriarchátu (převzal diecéze Ivano-Frankivsk a Kolomyju )
  • biskup Samuel OSBMr (Samuel Robert Oberhauser) (převzal diecézi Ternopil)
  • biskup Metoděj OSBMr (Metoděj Richard Špiřík) (převzal diecézi Drohobyč)
  • biskup Timotej OSBMr (Timotej P. Sojka) (převzal diecézi Bučač)
  • biskup Bazil OSBMr (Bazil P. Kolodi) (převzal diecézi Užhorod)

Plná jména některých z těchto osob jsou citována podle upozornění slušovické farnosti, údajně čerpajícího z oficiálních prohlášení České biskupské konference. Tam je mezi Eliášovými stoupenci zmiňován ještě Vasyl’ Roman Shelepk, zmíněni naopak nejsou T. P. Sojka a B. P. Kolodi.[3])

Učení[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinská pravověrná řeckokatolická církev se označuje za dědičku mučednické řeckokatolické církve na Ukrajině. Tvrdí, že vyznává v plnosti katolické učení, primát papeže, všechny svátosti, pravdy víry, evangelia a apoštolské tradice. Fakticky je však s představiteli katolické církve ve sporech a vzájemně se s nimi exkomunikuje.

V mnoha otázkách je blízko katolickému tradicionalismu. Distancuje se od některých moderních proudů v křesťanství, které označuje za hereze, a to zejména od:

Memorandum Byzantského katolického patriarchátu vyhlásilo jako podmínku přijetí východních i západních katolíků odsouhlasit tento formulář vyznání:[1] UPHKC vyhlásila exkomunikaci několika tisíc biskupů, kteří nereagovali na výzvu, aby toto vyznání odsouhlasili.

1) Věřím, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk.
2) Věřím, že jenom skrze Ježíše Krista docházíme spasení. (srov. Sk. 4,12)
3) Věřím, že za nás, a tedy i za mě a za mé hříchy, Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži.
4) Věřím, že na třetí den vstal z mrtvých, a to reálně a historicky.
5) Odříkám se historicko-kritické teologie (HKT) a ducha, který je za ní.
6) Odříkám se ducha synkretismu a relativismu.
7) Odříkám se střípků herezí v Nostra aetate i tzv. ducha Assisi.
8) Odříkám se satana a démonů, především těch, kteří dnes působí skrze skryté formy magie, věštění a spiritismu (homeopatie, akupunktura, hypnóza, věštění kyvadlem, proutkem…).
9) Odříkám se ducha New Age.
10) Považuji homosexuální aktivitu za ohavnost a smrtelný hřích.
11) Odříkám se ducha, který působí skrze svobodné zednáře a s nimi sjednocené organizace (Rotary, Lions klub…).

Aktivity[editovat | editovat zdroj]

Exkomunikace biskupů[editovat | editovat zdroj]

Jednou z hlavních aktivit církve bylo, že rozesílala nejprve ukrajinským, slovenským a českým biskupům (v letech 2005–2007) a pak i biskupům a dalším osobnostem po celém světě ultimativní požadavky a stěžovala si na biskupy papežskému nunciovi a papeži.[7] Před Letnicemi roku 2010 rozeslali 3261 biskupům celého světa (z toho 2272 dosud aktivním) požadavek, aby odsouhlasili její verzi vyznání víry. Protože jim vyhověl jen jediný biskup z Jižní Ameriky, na zbylých 2271 aktivních biskupů prohlásila UPHKC k 24. květnu 2010 anathemu a prohlásila, že jejich další svěcení biskupů a kněží jsou neplatná a nedovolená; v dopise papeži datovaném tímtéž dnem vyčísluje počet, na nichž Bůh skrze biskupský synod UPHKC dovršil svou anathemu na celou současnou církevní hierarchii, na 3883 aktivních biskupů včetně všech kardinálů a 989 biskupů emeritů, celkem 4872 biskupů a kardinálů.[8][9]

Exkomunikace papeže[editovat | editovat zdroj]

Skupina kritizovala papeže Jana Pavla II. za odpadlictví, Benediktu XVI. psala v srpnu 2008 dopis, v němž jej žádala o audienci,[5] avšak na jaře 2011 konstatovala, že se z církve svým jednáním také vyloučil tím, že rozhodl o blahořečení Jana Pavla II., navázal na tradici mezináboženských setkání v Assisi a ignoroval požadavky UHKC.

V únoru 2011 církev zveřejnila text podepsaný čtyřmi biskupy a videonahrávku proslovu patriarchy Eliáše, v němž papeže Benedikta XVI. vyzývá, aby zrušil plánovanou beatifikaci „apostaty Jana Pavla II.“ a „tragické jubileum assiské apostaze“ a aby krátce a jasně odprosil celý katolický svět za pohoršení, které jste dal on i za pohoršení, které dal Jan Pavel II. gestem v Assisi. Zároveň mu patriarcha Eliáš s dalšími třemi podepsanými biskupy UPHKC oznámili, že pokud je neuposlechne, dnem 1. května 2011 tím na sebe sám svolá anathemu a vyloučí se tím z katolické církve. Podepsaní kladou na Benedikta XVI. odpovědnost za „4872 biskupů apostatů, kteří veřejně zapřeli Krista a veřejně tvoří jednotu s duchem apostaze“ a vytýkají mu, že je kryje a že je nevyzval k odstoupení z úřadů. Podle této výzvy je papež „pod velkým psychologickým tlakem ducha apostaze i zednářů“.[10]

Exkomunikace světské vrchnosti[editovat | editovat zdroj]

25. srpna 2010 synod UPHKC vyhlásil anathemu (t. j. prokletí a exkomunikaci) Angely Merkelové za „lstivé vypracování a prosazení zločinecké Lisabonské smlouvy“, 27 eurokomisařů za „udržování a chod systému, který směřuje k duchovní i fyzické genocidě lidstva“, Baracka Obamy za prosazování homosexuality, potratů a antihodnot na nejvyšší politické úrovni a homosexuálů, kteří popírají Boží i přirozené zákony a nečiní pokání.[11] kteří nereagovali na výzvy odsouhlasit vyznání víry podle vzoru UPHKC.[1] Podobných výzev a prokletí skupina publikovala desítky. UPHKC ovšem ocenila českého prezidenta Václava Klause, jeho vicekancléře Petra Hájka a úředníka Ladislava Bátoru za jejich odmítavý postoj k Prague Pride v srpnu 2011.[12]

Registrace v České republice[editovat | editovat zdroj]

Jakési skupině byla žádost o registraci církve s názvem Ukrajinská řeckokatolická církev definitivně (po podaném rozkladu) zamítnuta 26. 5. 2004. Ke dni 25. květnu 2011 zaregistrovalo ministerstvo kultury žádost o registraci církve s názvem Ukrajinská pravověrná řecko – katolická církev.[13] Z údajů zveřejněných ministerstvem však nelze přímo vyvodit, jaký mají tyto skupiny vztah k UPHKC založené Dohnalem. Slušovická římskokatolická farnost v listopadu 2010 vydala varování před církví spojenou s E. Dohnalem, která údajně ve farnosti získávala nové členy v souvislosti se získáváním podpisů nutných pro registraci.[3]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Reakce církevních hierarchů[editovat | editovat zdroj]

Kardinál Lubomyr Husar, arcibiskup kyjevsko-haličský a hlava Ukrajinské řeckokatolické církve, udělil velkou exkomunikaci a za závažné prohlášení vyloučil z katolické církve čtyři kněze, Eliáše Dohnala, Metoděje Špiříka, Markijana Hitjuka a Roberta Oberhausera, kteří prohlásili, že přijali biskupské svěcení, které označil za nelegální.[14][15] Biskupové UPHKC byli vyloučení též z řádu baziliánů.

V době, kdy církev sháněla podpisy potřebné k registraci církve v České republice, reagovala Česká biskupská konference 21. ledna 2010 prohlášením, že tato tzv. církev není v jednotě s papežem a že je vedena bývalým knězem olomoucké arcidiecéze Antonínem Dohnalem, který se stal baziliánským řeholníkem se jménem Eliáš, avšak byl z řeholní společnosti pro neortodoxní názory a neposlušnost vyloučen a žije na Ukrajině, kde se spolu se skupinou svých stoupenců prohlásili za biskupy, v důsledku čehož byli exkomunikováni.

Podle ČBK jejich jednání hrubě poškozuje církev a její jednotu a ČBK proto vyzvala věřící, aby tyto a podobné aktivity jednoznačně odmítli.[2]

Pražský apoštolský exarcha Řeckokatolické církve Ladislav Hučko ve svém listu z 30. ledna 2010 o skupině napsal, že žije ve vlastním neskutečném, virtuálním světě a vytváří si vlastní pokřivený pohled na spásu, duchovní život, svět i Církev a trpí mesiánským komplexem, že jedině oni a jejich skupina jsou povoláni vyřešit všechny problémy v Církvi, jedině oni představují její záchranu. Obsah vzpoury a požadavky exkomunikovaných kněží jsou však podle Hučka natolik absurdní, že jen těžko můžou vzbudit sympatie v širší veřejnosti. Nesourodost a nelogičnost jejich uvažování a prohlášení je podle Hučka zřejmá na první pohled. Celá „neblahá záležitost“ se rozšířila, i když jenom lokálně, po Ukrajině a částečně na Slovensku a jsou pokusy získávat přívržence i v České republice.[15]

Římskokatolická farnost Slušovice, v níž Dohnal v letech 1975–1981 působil, v listopadu 2010 na svých stránkách zveřejnila varování před UPŘKC.[3] S odvoláním na oficiální prohlášení ČBK ve svém upozornění skupinu členů bývalé delegatury baziliánského řádu v České republice, která byla pro nevhodné chování a pro neposlušnost z těchto krajin svými představenými vypovězena a našla útočiště na Ukrajině, obviňuje z toho, že je sektou, která má vlastní pokřivené představy o tom, co má učit a dělat Církev, a píše polopravdy a nepravdy lidem, kteří nevědí vůbec, oč jde, a předkládá jim svou deformovanou verzi skutečnosti a nevybíravé invektivy proti papežským úřadům, kardinálům, biskupům a kněžím. Podle upozornění slušovické farnosti tito lidé nabízejí laciné a jednoduché recepty na obnovu řeholních řádů, seminářů, celé společnosti, nekompetentně posuzují církevní poměry a pasují se za jediné znalce a spasitele církve. Místo ducha radosti, pokoje a jednoty vnášejí ducha strachu, podezírání a rozdělení.[3]

Reakce Michala Semína[editovat | editovat zdroj]

Český katolický tradicionalista Michal Semín v únoru 2010 napsal článek, v němž se pozastavil nad tím, že pražský řeckokatolický exarcha Ladislav Hučko nazval Dohnalovu církev sektou. Mezi řádky vyslovuje Semín k jejich myšlenkám sympatie, nicméně přičítá této církvi vliv k náboženskému subjektivismu inklinujícího charismatismu, který má svůj původ v protestantismu, a tedy podléhá některým specificky protestantským postojům. Praxe svévolného přisvojení moci exkomunikovat libovolné církevní představené je podle Semína z katolického hlediska neobhajitelná, neboť odporuje jak právu církevnímu, tak především božskému. Semín však exarchu Hučka usvědčuje z nekonzistence, když vůči této heretické skupině se ostře vymezuje, zatímco vůči jiným heretickým skupinám zastává ekumenickou vstřícnost.[15]

Společenství sv. Bazila Velikého[editovat | editovat zdroj]

17. prosince 2009 Stanislav Zvolenský jako bratislavský arcibiskup konstatoval exkomunikaci dvou novokněží bratislavské arcidiecéze (Martin Chebek, Stanislav Cigánek), souběžně byli biskupem Róbertem Bezákem exkomunikováni i trnavský kněz Martin Jarabica a jáhen Peter Mazúr. Exkomunikovaní v dopise z 12. prosince 2009 obviňovali některé slovenské, německé, české, indické, ukrajinské, polské a irské biskupy z hereze, navrhovali posmrtnou exkomunikaci Jana Pavla II. a kritizovali některé aktivity katolické církve, označili za herezi používání historicko-kritické metody v teologii a synkretismus s pohanstvím a okultismem a hrozili slovenským biskupům ztrátou posvátné moci, pokud do 25. prosince 2009 nepodepíší jimi sestavený formulář vyznání víry, obsahující například „zřeknutí se ducha historicko-kritické teologie“, „ducha relativismu“ atd. 25. prosince 2009[16] tito kněží zveřejnili dopis, v němž konstatovali, že nikdo z 18 obeslaných biskupů jejich výzvě nevyhověl a tedy je všech těchto 18 biskupů automaticky exkomunikováno.[17][18]

Po vyloučení založili nový řád Společenství sv. Bazila Velikého, který však katolickou církví nebyl uznán.[19][20] Podle spekulací vycházejících z vlastnické historie domu, kde působí (do roku 2004 patřil Delegatuře sv. Prokopa Řádu sv. Bazila Velikého v ČR), by mohli mít vztah k Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církvi, kterou založili bývalí členové této delegatury. Členové Společenství tvrdí, že Dohnalovou církví a jejich představou o reformě byli inspirováni, ale nejsou jí podřízeni.[21]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Memorandum Byzantského katolického patriarchátu (BKP), web Ukrajinské pravoslavné řeckokatolické církve, na stránku vloženo 14. 4. 2011
  2. a b Prohlášení ČBK k otázce tzv. Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve, tiskové středisko České biskupské konference, 21. 1. 2010 (ve verzi na webu TS ČBK není prohlášení nikým podepsáno)
  3. a b c d e f Upozornění před UPHKC, 30. 11. 2010, Římskokatolická farnost Slušovice, z oficiálních prohlášení ČBK. Farářem v době vydání prohlášení byl salesián Emil Matušů
  4. Biskupům bratrstva sv. Pia X., dopis biskupů stálého synodu UHKC, Pidhirky, 23. 1. 2009
  5. a b c Kanonické převzetí diecézí pravověrnými biskupy, dopis Synodu UPHKC papeži Benediktu XVI., Pidhirky, 16. 8. 2008
  6. Duch Assisi, Synod UPHKC, 20. 3. 2010 (dopis Benediktu XVI.)
  7. Aktuální dopisy, Čtyři slova z Ukrajiny, UPHKC
  8. Prohlášení anathemy na 2271 biskupů katolické církve, Synod UPHKC, 24. 5. 2010
  9. Boží chérém – anathema na hierarchii, dopis Benediktu XVI., Lvov, Ukrajina, 24. 5. 2010, podepsáni biskupové UPHKC Metoděj OSBMr, Samuel OSBMr, Markian OSBMr a Eliáš OSBMr s adresou Synod UPHKC
  10. Zrušení beatifikace a setkání v Assisi (+ video), Ukrajinská pravověrná řeckokatolická církev, 19. 2. 2011
  11. Dopis Svatému otci - oznámení o anathemách, Synod UPHKC, Lvov, 25. 8. 2010, zveřejněno 6. 9. 2010
  12. online Nastolení gay gender terorismu v ČR, UPHKC, 17. 8. 2011, BKP
  13. návrh č. j. MK 28574/2011 OC z 25. 5. 2011, Data registrace církví a náboženských společností a svazů církví a náboženských společností, Ministerstvo kultury (přístup srpen 2012)
  14. Exkomunikace na Ukrajině, Tiskové středisko České biskupské konference, 25. 3. 2008, zdroj: http://www.exarchat.cz, více informací na http://www.ugcc.org.ua
  15. a b c Michal Semín: Biskup varuje před rozkolem. Ale stačí to?, Institut sv. Josefa, nedatováno, první reakce v diskusi 24. 2. 2010. Obsahuje List apoštolského exarchy varující před sektářskou skupinou působící na Ukrajině, Slovensku A v České republice, Ladislav Hučko, Praha, 30. ledna 2010
  16. Slovenská cirkev sa čistí od kacírov. Exkomunikovala rebelov, SME.sk, 14. 1. 2010
  17. Katolícka cirkev exkomunikovala troch kňazov a diakona, SME.sk, 14. 1. 2010
  18. Martin M. Šimečka: Heretici na Slovensku, Respekt, 17. 1. 2010
  19. Martin T. Zikmund: Exkomunikace čtyř slovenských duchovních, Katolický týdeník, č. 4/2010
  20. Pôstna výzva, dopis „váženým ex-biskupům Slovenska“, popeleční středa 17. 2. 2010, o. Václav SBM, o. Bernard SBM, o. Michal SBM, diakon Charbel SBM
  21. Richard Filipko: Zaskočení kňazi: Vyhodení z cirkvi zatajujú, kto ich podporuje, Život.sk, 5/2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu