Uhličitany

Uhličitany (mineralogicky karbonáty) jsou soli kyseliny uhličité, které vznikly odštěpením dvou atomů vodíku, tj. obsahující uhličitanový anion CO 2-
3 . Tím se liší od hydrogenuhličitanů, což je taková sůl kyseliny uhličité, kde se odštěpil jeden vodík (H) a byl nahrazen jiným kationtem.

V geologii jsou karbonáty neboli uhličitany velmi rozšířenými minerály.^[1]

Rozpustnost[editovat | editovat zdroj]

S výjimkou uhličitanu amonného a uhličitanů alkalických kovů jsou prakticky nerozpustné ve vodě, ovšem rozpouštějí se v roztocích kyselin, které jsou silnější než kyselina uhličitá, přičemž se uvolňuje oxid uhličitý, např.:

FeCO₃ + H₂SO₄ → FeSO₄ + H₂O + CO₂

FeSO₄ → Fe²⁺ + SO 2-
4

Příklady uhličitanů[editovat | editovat zdroj]

Mezi významné uhličitany patří:

CaCO₃ – uhličitan vápenatý (minerál kalcit, hornina vápenec)
MgCO₃ – uhličitan hořečnatý – magnezit
FeCO₃ – uhličitan železnatý – siderit (E 505)
Na₂CO₃ – uhličitan sodný (soda)
K₂CO₃ – uhličitan draselný (potaš)

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ PETRÁNEK, Jan. Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 128.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu uhličitany na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] PETRÁNEK, Jan. Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 128.

[1]