Udavačství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
„Lví ústa“ – schránka pro anonymní udání na Dóžecím paláci v italských Benátkách
Na tento článek je přesměrováno heslo Konfident. Tento článek pojednává o udavačství. O filmu pojednává článek Konfident (film).

Udavačství (denunciace) je anonymní či veřejné obvinění (čili udání) osoby nebo skupiny osob, nezřídka z nízkých osobních či politických pohnutek, od kterého si udavač slibuje osobní prospěch a nebo na něm má osobní zájem. Udavač je obvykle nazýván konfident nebo informátor. Známým konfidentem byl Karel Sabina.

V Čechách a na Moravě má jakékoliv informování vlivem historie režimů, které obyvatelstvo považovalo za nepřátelské[1] (k udávání a kolaboraci s mocí bylo obyvatelstvo systémově nuceno zejména bachovským policejním absolutismem[2] i nacistickým a komunistickým režimem), negativní až zesměšňující pověst, což je také příčinou, že všechny výrazy, jimiž se tato činnost dá označit, nesou negativní konotace.[1]

Starší právní nauka užívala pojem „udavač“ („denunciant“) i jako neutrální označení osoby, která podá státnímu orgánu podnět pro zahájení jakéhokoli řízení, které je oprávněn státní orgán zahájit z moci úřední (bez návrhu soukromé osoby), především tedy trestní řízení. V novější době takto působí trestní oznámení.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Nikola Hořejš: Hrdinové, nebo donašeči?, Psychologie dnes, 11/2010, listopad 2010, str. 30–33
  2. 763. schůzka: O tradici čmuchalů, udavačů a donášečů v mocnářství rakouském, tudíž i v zemích Koruny české, Toulky českou minulostí, Český rozhlas 2, 7. 2. 2010

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Grocki, Konfidenti mezi námi. Praha: ISE, 1993 - 98 s. ISBN 80-85241-42-0
  • K. Kazbunda, Sabina: neuzavřený případ policejního konfidenta. Praha: Karolinum, 2006 516 s.; 21 cm ISBN 80-246-1168-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]