USS Enterprise (CVN-65)
Operace Sea Orbit — zleva USS Bainbridge (DLGN-25), USS Long Beach (CGN-9) a USS Enterprise (CVN-65) |
|
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | letadlová loď |
| Zahájení stavby: | 4. února 1958 |
| Spuštěna na vodu: | 24. září 1960 |
| Uvedena do služby: | 25. listopadu 1961 |
| Osud: | Vyřazena 1.12.2012 |
| Předchůdce: | Kitty Hawk |
| Následovník: | Nimitz |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 75 700 t (standardní) 89 600 t (plný) |
| Délka: | 335,64 m |
| Šířka: | 75,6 m (paluba) 39,9 m |
| Ponor: | 11,3 m |
| Pohon: | 8× jaderný reaktor A2W 4× turbínová soustrojí |
| Rychlost: | přes 30 uzlů |
| Dosah: | |
| Posádka: | 3350 + 2480 |
| Výzbroj: | 2× RIM-7 Sea Sparrow 2× Phalanx CIWS 2× RIM-116 RAM |
| Letadla | až 85 |
USS Enterprise (CVN-65) byla letadlová loď amerického námořnictva s jaderným pohonem z doby studené války. Šlo o první postavenou letadlovou loď s jaderným pohonem a druhou válečná loď s tímto pohonem vůbec (o několik měsíců dříve byl dokončen křižník USS Long Beach). Zároveň byla osmou americkou válečnou lodí nesoucí jméno USS Enterprise. Se svou délkou 342 metrů byla nejdelší a dříve i nejtěžší válečnou lodí světa (výtlakem ji překonaly letadlové lodi třídy Nimitz).[1]
Ze služby byla vyřazena 1. prosince 2012. V té době byla nejstarší americkou letadlovou lodí. Ve službě ji nahradí nové plavidlo třídy Gerald R. Ford, u kterého se předpokládá dokončení v roce 2015.[2] Domovským přístavem Enterprise je základna Naval Station Norfolk ve státě Virginia.
Obsah |
Stavba[editovat]
USS Enterprise, 342 m
Pentagon, 431 m
Queen Mary 2, 345 m
Hindenburg, 245 m
Jamato, 263 m
Empire State Building, 443 m
Knock Nevis tanker, 458 m
Práce na projektu Enterprise začaly v první polovině 50. let.[1] Stavba lodi byla objednána 15. listopadu 1957 u loděnice Newport News Shipbuilding Co. v Newport News ve státě Virginia. Původně byla plánována stavba šesti lodí, příliš vysoké náklady ale vedly k tomu, že zůstala jedinou jednotkou své třídy. Sériově byla stavěna teprve následující třída Nimitz.
Kýl lodi byl založen 4. února 1958, trup byl spuštěn na vodu dne 24. září 1960 a 25. listopadu 1961 Enterprise vstoupila do služby.[3] Prvním velitelem lodi se stal Vincent P. de Poix.
Konstrukce[editovat]
Posádku tvořilo 3350 námořníků a 2480 členů leteckého personálu. Velitelský ostrov měl zprvu značně futuristický tvar, při modernizaci lodi v letech 1979–1982 byl přestavěn po vzoru třídy Kitty Hawk.[1]
Úhlovou letovou palubu spojovaly s hangárem čtyři výtahy. Letouny startují pomocí čtyř parních katapultů typu C-13. Pro operace letounů vezla 8500 tun paliva, což je ekvivalent 12 dní plného provozu.[1] Enterprise mohla nést až 85 letounů a vrtulníků, obvykle jich však bylo okolo 60.[2]
Enterprise původně nenesla žádnou obrannou výzbroj. Teprve v roce 1967 na ni byla instalována tři osminásobná odpalovací zařízení střel RIM-7 Sea Sparrow. Počátkem sedmdesátých let loď nesla dva systémy Sea Sparrow, tři systémy blízké obrany Phalanx CIWS a čtyři vypouštěče klamných cílů SRBOC.[4] V poslední konfiguraci byl jeden Phalanx odstraněn a naopak byly přidány dvě 21násobná odpalovací zařízení systému RIM-116 RAM.[2]
Pohon tvořilo osm tlakovodních jaderných reaktorů typu Westinghouse A2W a čtyři turbíny Westinghouse. Lodní šrouby byly rovněž čtyři. Díky jadernému pohonu měla Enterprise téměř neomezený akční rádius. K výměně jaderného paliva došlo čtyřikrát – v letech 1964–1965, 1970, 1979–1980 a 1994.[1]
Operační služba[editovat]
_burning,_stern_view.jpg)
K první operační plavbě Enterprise vyplula pod velením Vincenta P. DePoixe dne 12. ledna 1962. Následně se ve Středomoří připojila k americké 6. flotile. V době kubánské krize v říjnu roku 1962 se loď podílela na blokádě Kuby.[1] V roce 1964 vytvořily Enterprise a dva křižníky s jaderným pohonem – Long Beach a USS Bainbridge, první námořní eskadru tvořenou čistě plavidly s jaderným pohonem. Svaz pojmenovaný Task Force One následně provedl operaci Sea Orbit – obeplutí planety bez doplnění paliva či zásob.[1]
Enterprise byla poté nasazena ve vietnamské válce. Její letouny například bombardovaly Severní Vietnam a později loď též pomáhala s evakuací lidí ze Saigonu po porážce Vietnamské republiky. Evakuace byla součástí operace Frequent Wind.[1]
Ráno 14. ledna 1969 došlo na palubě lodi k vážné nehodě. Výbuch rakety MK-32 Zuni podvěšené na zaparkovaném letounu F-4 Phantom způsobil požár, který se sice podařilo poměrně rychle lokalizovat, vyžádal si však ztrátu 27 mrtvých a 314 raněných. Oheň též zničil 15 palubních letounů.[5]
Rovněž v následujících dekádách se Enterprise účastnila řady misí, například při konfliktu v Bosně, ochraně bezletových zón nad jižním Irákem – operaci Southern Watch či během války v Iráku.
Vyřazení[editovat]
Při stavbě Enterprise byla její životnost plánována na 20 let. Musela by tedy být vyřazena v roce 1981. Díky průběžným modernizacím byla však ve službě 51 let. Ze služby byla slavnostně vyřazena 1. prosince 2012. Nahradit ji má letadlová loď USS Gerald R. Ford, jež bude zároveň první jednotkou zcela nové stejnojmenné třídy letadlových lodí.
Enterprise byla při ukončení činnosti nejdéle sloužící americkou letadlovou lodí.[1]
Související články[editovat]
Literatura[editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Reference[editovat]
- ↑ a b c d e f g h i CVN-65 Enterprise [online]. Globalsecurity.org, rev. 2009-05-28, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USS ENTERPRISE (CVN 65) (ex-CVAN 65) [online]. Naval Vessel Register, rev. 2007-02-26, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 36.
- ↑ Explosion rocks USS Enterprise [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat]
- (anglicky) Oficiální web lodi
- (anglicky) Více o USS Enterprise
