Túpac Amaru I.
| Túpac Amaru I. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1545 Vilcabamba |
| Úmrtí | 24. září 1572 (ve věku 26–27 let) Cuzco |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Povolání | panovník |
| Rodiče | Manco Cápac II. |
| Příbuzní | Titu Cusi Yupanqui a Sayri Túpac (sourozenci) Túpac Amaru II. (praprapravnouče) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Túpac Amaru († 24. září 1572 Cusco) byl posledním z řady panovníků incké říše, vládl poslednímu nezávislému inckému území – Vilcabambě. Byl také bratrem předchozího inky Titu Cusi Yupanqui.
Život[editovat | editovat zdroj]
Za panování Túpaca Amarua španělský místokrál Peru Francisco de Toledo napadl a dobyl Vilcabambu pomocí expedičního sboru 250 Španělů a 2000 indiánů.
Túpac Amaru a jeho rodina byli zajati na útěku a odvedeni do Cusca. Inka zde byl soudcem Gabrielem Loarte odsouzen k trestu smrti. Túpac Amaru byl popraven stětím hlavy dne 24. září 1572 na náměstí v Cuscu. Tím zanikl poslední pozůstatek někdejší incké říše a conquista oblasti byla definitivně ukončena.
Poslední inka Túpac Amaru a poslední území mimo kontrolu Španělů byli brzy mytologizovány. Z Túpaca Amarua se stal symbol využívaný v politice dodnes. Když na sklonku 18. století propuklo do té doby nejzávažnější protišpanělské povstání v Peru, jeho vůdce José Gabriel Condorcanqui, přijal jméno Túpac Amaru II.
Podobně toto jméno ke své legitimizaci využíval v letech 1968–1975 režim vojenské junty prezidenta Juana Velasca Alvarada. V 80. a 90. letech 20. století v Peru dokonce fungovala teroristická organizace s názvem Revoluční hnutí Túpac Amaru (Movimiento Revolucionario Túpac Amaru).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Túpac Amaru I. na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KŘÍŽOVÁ, Markéta, Inkové, Praha, Aleš Skřivan ml., 2006. ISBN 80-86493-21-0
- ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-839-6. S. 366.
