Tábor
| Tábor | |
|---|---|
 Tábor, letecký pohled na Staré město od severu | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Tábor |
| Obec s rozšířenou působností | Tábor (správní obvod) |
| Okres | Tábor |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°24′52″ s. š., 14°39′28″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 34 301 (2023)[1] |
| Rozloha | 62,22 km²[2] |
| Nadmořská výška | 437 m n. m. |
| Počet domů | 5 103 (2021)[3] |
| Počet k. ú. | 10 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Městský úřad Tábor Žižkovo náměstí 3 390 01 Tábor posta |
| Starosta | Štěpán Pavlík (Tábor 2020) |
| Oficiální web: www | |
  Tábor | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 552046 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tábor (německy Tabor) je město v Jihočeském kraji, 50 km severně od Českých Budějovic na řece Lužnici. Žije zde přibližně 34 tisíc[1] obyvatel a je tak po Českých Budějovicích druhým největším městem v kraji. Spolu se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí pak vytváří městskou aglomeraci s více než 45 tisíci obyvateli. Historické jádro je městskou památkovou rezervací. Je regionálním centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí.
Tábor je jediné nekrajské město v Česku, ve kterém kromě okresního soudu sídlí také pobočka krajského soudu.
Název
Mezi českými lingvisty převládá názor, že z husitského označení města Tábor (vzniklého podle biblické hory Tábor v Izraeli) vzniklo obecné označení pro vojenská ležení, které se skutečné objevuje od 15. století a vyskytuje se i v polštině a maďarštině.[4][5][6] Z něj pak vzniklo i označení pro stanové tábory k hromadné rekreaci dětí (dětský tábor, skautský tábor) a pak i pro rekreační pobyty s vyšším luxusem ubytování a naopak pro koncentrační tábory.
Jiní lingvisté zastávají názor, že označení vojenských ležení pochází z turkotatarského slova tabur, znamenající vojsko v obranném postavení nebo vozovou hradbu. Do maďarštiny, ve které se vyskytuje dodnes, se dostalo nejpozději v 11. století.[7] A přes maďarštinu se dostalo do češtiny.[4][8]
Na planetě Mars se nachází impaktní kráter, který je pojmenován podle města Tábor. Nachází se na souřadnicích 58,4°W × 35,8°S a má 19,5 kilometru v průměru.[9]
Historie
Před založením města
Na místě současného Tábora je prokázáno poměrně intenzivní osídlení z doby halštatské a laténské. Zaznamenán byl i nález mince císaře Hadriána z doby římské. Nález známé bronzové figurky kance vedl mnohé badatele k předpokladu, že v prostoru budoucího středověkého města bylo ve 2. století př. n. l. vybudováno oppidum. Tento názor je možné na základě novějších výzkumů téměř s určitostí zamítnout, nicméně menší osídlení z doby laténské vyloučit nelze.[10]
Archeologické výzkumy dále v historickém jádře města Tábor prokázaly osídlení ze 13. století, písemné prameny k dění v této době však chybí. Předpokládá se, že někdy po polovině 13. století zde Vítkovci založili poměrně rozsáhlou osadu, pojmenovanou zřejmě Hradiště. Z roku 1267 máme doklad zdejších pánů Hněvka a Konráda. Zachycené pozůstatky staveb ovšem nesou ve velké míře stopy požáru, takže je možné, že osada byla vypálena. To se uvádí do souvislosti se snahou Přemysla Otakara II. o založení nového královského města.[10]
Přemysl Otakar II. nechal někdy mezi lety 1270–1272 celý prostor budoucího města obehnat důkladnou hradbou a na jihozápadním okraji plánované výstavby vybudovat mohutný hrad, ale k rozvoji osídlení již nedošlo. Snahy o vytvoření nového centra panovnické moci skončily smrtí Přemysla Otakara II. v roce 1278 a plocha pak nebyla až do 15. století souvisle osídlena.[10]
Hrad měli podle zmínky k roku 1370 v majetku páni z Ústí, kostel sv. Filipa a Jakuba v podhradí je poprvé zmiňován k roku 1388.
Husitský Tábor
Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Podle biblické Knihy soudců přikázala prorokyně Debora izraelskému vůdci Barakovi: "Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů..." (Sd 4, 6 (Kral, ČEP)). Barak ji poslechl a z této hory pak drtivě porazil kanánské vojsko.
Založení města navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory (např. hora Burkovák, 1419). Zakladatelé města (např. Petr Hromádka z Jistebnice), pocházející z celých Čech, byli odhodláni vytvořit nové společenství, odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku zde byly realizovány ideály křesťanského komunismu, tedy dobrovolného společenství majetku. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichni rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvolení hejtmani. Občané se nazývali táborité.
Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, hejtmani, cvičili tábory v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili, podpořeni ideou obrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně, jako katolická vojska s nimi.
Město se poměrně rychle rozrůstalo a dosáhlo až 3 000 obyvatel, ale táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táboři začali vybírat dávky od vesnických poddaných a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy. Po bitvě u Lipan se představitelé města dokázali smířit se Zikmundem Lucemburským, který na oplátku udělil husitské obci listinou z 25. ledna 1437 městská práva po vzoru Starého Města Pražského. Tábor se tak stal plnoprávným královským městem se znakem, v němž se nad hradbami se dvěma věžemi vznáší říšský orel s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl později nahrazen českým lvem.
O rok později město obklíčila vojska Albrechta II. Habsburského, jehož táborští jako Zikmundova nástupce odmítli. K dobytí Tábora ale nedošlo.
V roce 1452 se ale hejtmani vzdali sedmnáctitisícovému vojsku Jiřího z Poděbrad, uznali jej zemským správcem a zavázali se mu věrností. Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi a Mikuláš Biskupec z Pelhřimova byl uvržen do vězení. Město tak nebylo vydrancováno, přesto se tento rok považuje za konec husitského Tábora.
Další vývoj a události
- V roce 1492 byla pro vyřešení problémů se zásobováním vodou na východním okraji města vybudována vodní nádrž Jordán přehrazením Tismenického potoka. Je nazvána podle řeky Jordán ve Svaté zemi. Voda z ní byla vytlačována do vodárenské věže, odkud přitékala do sedmi městských kašen.
- Roku 1512 byla dokončena stavba chrámu „Proměnění Krista Pána na hoře Tábor“ – stavitel pražský mistr Staněk.
- V roce 1532 byl Tábor postižen velkým požárem, kdy vyhořelo 366 domů, značně poškozen byl i hrad.
- Město Tábor ztratilo v roce 1547 kvůli účasti na nezdařeném povstání proti Ferdinandovi I. veškeré pozemkové vlastnictví.
- Roku 1599 postihl město další velký požár, při němž shořelo více než 250 domů.
- V roce 1620 město oblehlo císařské vojsko, kterému velel španělský generál Baltasar Marradas. Až v listopadu roku 1621 se táborští vzdali, což znamenalo mimo jiné postihy také nucené přijetí katolické víry.
- Na konci třicetileté války, po 5 dnech obléhání Švédy na jejich loupežné výpravě na jih Čech, byl 23. srpna 1648 dobyt Tábor.[11]
- Císař Leopold I. schválil (3. 11. 1660) „Aertikule táborských soukeníků“ (což mělo význam pro rozvoj řemesel u nás; např. je zde ustanovení o učních).
- Roku 1680 postihl město mor.
- V roce 1744 byl Tábor znovu dobyt, tentokrát pruským vojskem. Už roku 1750 byl ale Tábor Marií Terezií povýšen na město krajské (byl jím do roku 1848), což přispělo k jeho rozvoji.
- V roce 1862 bylo v Táboře otevřeno (4. října) reálné gymnázium – první střední škola svého typu s výlučně českým vyučovacím jazykem v tehdejší rakouské monarchii.
- V roce 1871 byla do provozu uvedena železniční trať, směřující z Prahy přes Tábor do Vídně.
- Od roku 1872 začala větší výstavba táborského Nového města – od hradeb a bran Starého města směrem k nově vybudované železnici z roku 1871. Základní kámen nové městské části byl položen 18. září 1872.
- Na táborském náměstí byla 26. srpna 1877 za účasti 10 tisíc lidí odhalena Myslbekova socha Jana Žižky. Byla však špatně odlita a nahradilo ji roku 1884 dílo sochaře Josefa Strachovského, dodnes zdobící náměstí.
- V roce 1881 byl položen základní kámen c.k. tabákové továrny, ve své době největšího průmyslového podniku v Táboře a v Jihočeském kraji[12]
- V roce 1887 byla v místech zbořené Pražské brány postavena novorenesanční budova městského divadla, autorem stavby byl architekt František Burda.
- Dne 21. června 1903 byla zprovozněna první elektrická železnice v celém Rakousku-Uhersku, elektrická dráha Tábor–Bechyně, kterou projektoval František Křižík. Její součástí jsou dva mosty, kovový železniční most přes Lužnici v Táboře na této trati pochází z roku 1902. Elektrárna, potřebná k provozu trati, dodávala zároveň energii pro městské osvětlení.
- V roce 1902 se ve dnech 3. srpna – 9. září v Táboře konala velká Jihočeská hospodářská, průmyslová a národopisná výstava – největší podnik tohoto druhu na českém jihu. Soustředila pozornost celých Čech, Moravy a přilákala řady krajanů z ciziny.
- V roce 1906 se konala v Táboře[13] akce světového významu – vůbec první výstava o Janu Husovi.
- V roce 1918 při cestě vlakem z exilu do vlasti se v sobotu 21. prosince 1918 zastavil v zasněženém Táboře T. G. Masaryk a promluvil k velkému lidovému shromáždění.[14]
- a 25. března 1920 prezident ČSR opět navštívil Tábor při oslavách 500. výročí založení města a byl jmenován jeho čestným občanem.
- V roce 1929 se v Táboře konala[15] rozsáhlá Jihočeská průmyslová a hospodářská výstava, spojena s výstavou československého válečnictví, pořádanou ministerstvem národní obrany.[16] Výstavu provázely sjezdy, slavnosti, kulturní události. Výjimečnost akce potvrdila i návštěva prezidenta ČSR T. G. Masaryka dne 30. června; celkem výstavu navštívilo přes 230 tisíc osob.
- V létě 1935 se v Táboře konal velký Slet sokolstva Pražského kraje k němuž byl vydán stříbrný odznak se Sokolem, siluetou hradu Kotnova a trikolorou.
- V roce 1942 došlo ke sloučení s okolními obcemi včetně Sezimova Ústí ve Velký Tábor, toto spojení vydrželo pouze do roku 1945, kdy se po konci války okolní obce opět osamostatnily.
Přírodní poměry
Leží na řece Lužnici ve výšce 437 m nad mořem, zhruba 80 km jižně od Prahy a 60 km severně od Českých Budějovic. Z geologického hlediska leží Tábor v Táborské pahorkatině, která se nachází na rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny.
Nejvýše položená místa v Táboře jsou:
- Rozhledna Hýlačka v obci Větrovy (522 m n. m.)
- kaplička na Svaté Anně (476 m n. m.)
- Žižkovo náměstí, přímo v historickém centru Tábora (450 m n. m.)
Nejníže naopak leží řeka Lužnice (384 m n. m.)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 098 domech 12 561 obyvatel, z nichž bylo 6 740 žen. 12 439 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9 k německé a 13 k židovské. Žilo zde 7 242 římských katolíků, 303 evangelíků, 3 070 příslušníků Církve československé husitské a 345 židů.[17] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 584 domech 14 250 obyvatel. 14 090 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 53 k německé. Žilo zde 7 898 římských katolíků, 490 evangelíků, 2 995 příslušníků Církve československé husitské a 311 židů.[18]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 10 339 | 11 251 | 12 652 | 15 155 | 17 495 | 18 204 | 19 425 | 23 696 | 24 528 | 27 181 | 31 867 | 36 342 | 36 557 | 34 430 |
| Počet domů | 936 | 1 013 | 1 106 | 1 301 | 1 664 | 1 857 | 2 469 | 3 222 | 3 234 | 3 484 | 3 708 | 4 279 | 4 453 | 4 840 |
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 6 717 | 7 413 | 8 440 | 10 703 | 11 926 | 12 561 | 14 250 | 18 914 | 19 433 | 21 958 | 24 817 | 28 588 | 28 528 |
| Počet domů | 492 | 532 | 589 | 736 | 953 | 1 098 | 1 584 | 2 075 | 2 085 | 2 205 | 2 236 | 2 341 | 2 345 |
Struktura populace
-
Věková struktura obyvatel obce Tábor roku 2011 -
Rodinný stav obyvatel obce Tábor roku 2011 -
Vzdělání obyvatel obce Tábor roku 2011
Památky a zajímavosti
Věž Kotnov, bývalý hrad
Hrad, oddělený od města mohutnou hradbou a příkopem, měl v každém nároží jednu věž – pravděpodobně dvě věže s kruhovým půdorysem a dvě s čtvercovým. Zachována zůstala pouze kruhová věž Kotnov s připojenou Bechyňskou branou. Druhá, takřka identická, se nacházela v oblasti dnešní sladovny. Čtvercové (kvadratické) věže se nezachovaly. Jedna z nich, jihovýchodní, byla možná pouhou baštou U Zvoncóv. (Po požáru se mluví o shoření právě této bašty). Obytné i hospodářské prostory lemovaly obvodovou hradbu, plocha nádvoří byla štětována. V místech dnešního pivovaru se nacházela hradní kuchyně. V 15. století byl k hradu přistavěn parkán, na jehož jihovýchodním konci stála pátá věž s bránou. Parkán existuje dodnes, v Táboře se říká „Na Parkánech“. Požárem roku 1532 byl hrad velmi poškozen. Archeologové nalezli 20 cm velkou vrstvu popela. Hrad už ke své bývalé slávě nepovstal. Byl naopak využíván pro hospodářské účely. Vybudován byl pivovar. Ten už v současné době nefunguje, ale v těchto prostorách funguje nyní hotel.
Stará radnice
Táborská radnice na západní straně náměstí patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Stavba byla zahájena kolem roku 1440, ale k jejímu dokončení se dospělo až v roce 1521. Radnice má čtyři křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál s dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Ve druhé polovině 17. století byla budova radnice přestavěna do barokního stylu, ale v letech 1876–1878 byl radnici pod vedením Josefa Niklase vrácen její gotický ráz. V současné době slouží radnice jako vstup do podzemních chodeb, k expozicím Husitského muzea i k pořádání kulturních akcí.
Kostel Proměnění Páně
Pozdně gotický děkanský kostel v severozápadním rohu náměstí byl vystavěn na přelomu 15. a 16. století na místě původní dřevěné stavby.
Jordán
Vodní nádrž Jordán je nejstarší ve Střední Evropě, byla založena roku 1492 a vznikla přehrazením Košínského potoka. Z Jordánu pokračuje tok jako Tismenický potok. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Původně měla sloužit jako chovný rybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velká. Dnes slouží jako záložní zásobárna vody a je vítaným místem k odpočinku obyvatel i turistů.
V roce 2013 začalo poprvé od roku 1830 čištění a odbahňování Jordánu. Nádrž již vydala desítky kilogramů nábojů do ručních zbraní a granátů jak československé, tak i německé a sovětské výroby. Za raritní považují policisté puškový granát do signální německé pistole, sovětský protipancéřový puškový granát a deset českých granátů předválečné výroby.[21]
Kostnický dům
Nejstarší historické zprávy k domu čp. 220 jsou dochovány z počátku 16. století. Části domu jsou však patrně ještě starší, kamenné partie některých zdí jakož i pod domem se rozkládající rozsáhlé sklepy vykazují stavební prvky z gotického období, tj. ze století 15. Pro svůj historický význam byl proto prohlášen za národní kulturní památku.
Poloha dvoupatrového řadového domu je hlavním průčelím orientovaná do Pražské ulice. Dnes je z této strany vchod do kavárny – cukrárny v přízemí. Nejvýraznějším prvkem je první patro domu, vystupující z plochy průčelí arkýřem zaujímajícím téměř celou šířku domu. Arkýř spočívá na čtyřech konzolách, jejichž provedení má slohový vztah k renesanci a patrně tedy souvisí s výstavbou domu v roce 1656. Další dominantou uličního průčelí je domovní štít, který je prolomen třemi lichými arkádami s oválným a polokruhovým záklenkem, na hraně s okosením, které vyznívá jako projev gotické tradice. Je pravděpodobné, že průčelí bylo v renesanci členěné sgrafitem.
V roce 1994 byl dům přebudován na penzion.
Husův park
Táborské Husovo náměstí, kterému se obecně říká Husovy sady nebo park u nádraží, začalo vznikat po roce 1871 – po vybudování železnice a otevření nádraží v Táboře. Tehdy z nádraží k většině táborských obytných domů a k městské bráně byla vzdálenost přibližně 2 km.
Koncem 20. století dostal tento – časem už okolo zcela zastavěný – vnitroměstský prostor krásnější a vzdušnější tvář. Po roce 1991 došlo k rozsáhlému přebudování celého areálu bývalé c.k. tabákové továrny z konce 19. století, ve městě známé „Tabačky“ (po roce 1950 do 1990 kasárny); zmizely neprůhledné ploty a zdi i různé „stavby a boudy“ a rozlehlé budovy byly přeměněny na pracoviště okresních úřadů, obchodů a byly vybudovány podzemní garáže a provedena sadová úprava okolí. Slavnostní předání proběhlo v listopadu 1997.
Při vstupu do Husových sadů – parku ze směru z centra města – od třídy 9. května (v letech 2005–2006 také zrekonstruované) můžeme obdivovat velkou sochařskou kompozici „Mistr Jan Hus“ od významného československého sochaře Františka Bílka (1872–1941). Pomník byl vybudován v letech 1927–1928 z iniciativy táborského „Spolku pro postavení Husova pomníku“ a odhalen dne 6. července 1928 (u příležitosti 513. výročí Husova upálení v Kostnici). Sestává ze dvou částí. Na vysokém žulovém podstavci s nápisem „Plameny ubírati se ku pravdě“ stojí bronzová socha Jana Husa v nadživotní velikosti (výška 3 m). Za ní se nachází trojúhelníkový žulový pomník s rozměry 3 × 9 m. Ten má připomínat rozevřenou knihu. Na vnější straně je k žulovým blokům připevněno pět bronzových reliéfů, připomínajících události z Husova života. V čele je plastika Kozího hrádku, po obou jeho stranách vždy dvě desky s rozměry 90 × 200 cm – vlevo je zobrazeno Husovo působení na Kozím hrádku („Káži mezi ploty jenž slove Kozí“ a „Káži v lese pod lipů u hradu“), vpravo Husovo uvěznění a počátky husitství („Já, sluha boží v okovech“ a „Vznik božích bojovníků“).[22]
Botanická zahrada
Zahrada byla založena roku 1866 a je druhou nejstarší botanickou zahradou v České republice. Patří ke Střední zemědělské škole,[23] která měla mezi lety 1900–1918 status vysoké školy. Tou dobou zaznamenala botanická zahrada největší rozkvět. Zahrada zásobuje svými semeny své okolí od roku 1906. Nyní zasílá semena do více než 400 míst po celém světě a na přibližně 100 míst po celé České republice.
Návštěvníci Botanické zahrady[24] mohou obdivovat více než 4 000 druhů rostlin, od teplomilných rostlin pěstovaných ve sklenících, přes evropské i exotické druhy stromů, až po různé druhy koření a obilovin. Nejzajímavější je asi druh pšenice pěstovaný už před 8000 lety. Zahrada se zabývá projektem, který se zaměřuje na obdělávání půdy bez použití umělých hnojiv a chemikálií. Zahrada je zapojena do projektu Florius.
Granátová skála
V Táboře u Lužnice se nachází zajímavý geologický útvar – Granátová skála.
Poutní kostel v Klokotech
Naproti Kotnovu, přes údolí Tismenického potoka, se rozprostírá poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech. Jeho stavba započala v roce 1700 a trvala 30 let. Stavba byla financována známými šlechtici a bohatými měšťanskými rodinami. Architektura poutního místa je pravděpodobně inspirována prací Jana Santiniho. Kostel samotný byl dokončen roku 1714. Během následujících let přibyly ambity a kaple.
Kostel se řadí mezi nejvýznamnější památky v okolí a může se srovnávat s nejvýznamnějšími díly evropského baroka.
Barokní zámek Měšice
Tato budova s empírovou fasádou se nalézá ve východní části Tábora ve směru Chýnov–Pelhřimov, asi 2 km od Informačního centra Tábor. Původně renesanční tvrz byla v roce 1699 přestavěna Janem Josefem Carettem hrabětem z Millesima na barokní zámek. Dnešní majitel zámku Jan Berwid-Buquoy zpřístupnil objekt veřejnosti.
Členění města
Město má 15 částí města:
- Čekanice
- Čelkovice
- Hlinice
- Horky
- Klokoty
- Měšice
- Náchod
- Smyslov
- Stoklasná Lhota
- Tábor
- Větrovy
- Všechov
- Zahrádka
- Záluží
- Zárybničná Lhota
Doprava
Kromě kulturních statků je Tábor významný i jako železniční uzel. Do dokončení dálnice D3 (která zde slouží jako obchvat) bylo toto město také významným bodem na silniční trase Praha-České Budějovice-Linec.
Osobnosti
- Radek Dvořák (* 1977), hokejista, pravé křídlo Dallas Stars (sezona 2011/2012)
- František Vladimír Foit (1900–1971) sochař, etnograf a cestovatel
- Jozef (Josef) Gelinek (1758–1825), pianista, skladatel, pedagog
- Antonín Hnízdo (1906–1973), pedagog, ochránce přírody, publicista
- Anna Hostomská (1907–1995), hudební publicistka, překladatelka, redaktorka Českého rozhlasu
- Jiří Hrzán (1939–1980), divadelní a filmový herec, televizní bavič a zpěvák
- Jaromíra Hüttlová (1893–1964), středoškolská profesorka, spisovatelka a překladatelka
- Emanuel Chalupný (1879–1958), advokát, sociolog, filozof, jazykovědec, národohospodář, spoluzakladatel Sociologického ústavu (1942), předseda Masarykovy sociologické společnosti
- Jan Chomutovský, architekt, poslanec
- Bohumír Janát (1949–1998), filozof, spisovatel, mluvčí Charty 77
- Karel Josephy (1895–1968), ředitel c. k. tabákové továrny v Táboře
- Michal Josephy (* 1977), antropolog, novinář, fotograf, spisovatel
- Jaroslav Kabeš (1896–1964), ekonom, poslanec, bankéř
- Jan Boháč (*1982) hokejista, útočník, dvojnásobný mistr nizozemské ligy
- Miroslav Kalousek (* 1960), 8. a 10. ministr financí ČR, 4. předseda KDU-ČSL, spoluzakladatel a 2. předseda TOP 09
- Karel Leopold Klaudy (1822–1894), pedagog, politik, purkmistr-starosta Prahy, advokát
- Karel Bohuš Kober (1849–1890), sportovec, spisovatel
- Martin Kolář (1836–1898), pedagog, historik
- František Korbel (* 1976), právník, politik
- Adolf Kroupa (1910–1981), překladatel, kulturní organizátor, ředitel brněnského Domu umění
- Jan Krumlovský (1719–1763), skladatel a virtuóz na violu d’amore, městský syndik
- Václav Křížek (1833–1881), pedagog, ředitel reálného gymnázia, vlastenec, politik a kulturní organizátor v Táboře
- Jiří Lutovský (* 1964), reprezentační trenér MTB
- Karel Mareš (1898–1960), generál, vojenský pilot, první velitel 311. čs. bombardovací perutě RAF (1940)
- Jan Berwid-Buquoy (* 1946), publicista, politolog a historik, majitel barokního zámku Tábor-Měšice
- Ladislav Nagy (* 1974), literární kritik, překladatel
- Karel Nedbal (1836–1889), advokát, organizátor hudebního života a člen městské rady v Táboře, otec skladatele Oskara Nedbala
- Oskar Nedbal (1874–1930), skladatel, dirigent, hráč na violu, spoluzakladatel Českého kvarteta
- Bohumil Němeček (1938–2010), boxer, olympijský vítěz (OH 1960 v Římě), mistr Evropy (1967)
- Antonín Novotný (1913–2005), herec a chemický výzkumník
- Jiří Datel Novotný (1944), herec, scenárista a režisér
- Miroslav Novotný, historik a lektor na JU
- Vladimír Novotný (1914–1997), kameraman, zejména trikových snímků
- Milada Petříková-Pavlíková (1895–1985), první čs. žena promovaná Ing. arch. na ČVUT v Praze; dcera táborského MUDr. Josefa Pavlíka
- Zdeněk Rytíř (1944–2013), textař a hudební skladatel
- Jan Schmid (* 1936), zakladatel experimentálního Studia Ypsilon, umělecký šéf a ředitel Divadla Ypsilon v Praze, dramatik, spisovatel, profesor DAMU, scénograf a grafik
- Václav Soumar (1887–1947), finančník, zasloužilý starosta (1929–1939) a čestný občan Tábora
- Jaroslav Svejkovský (*1976) bývalý hokejový útočník v NHL
- Josef Jindřich Šechtl (1877–1954), fotograf a hudebník
- Rudolf Tecl (1950–2005), archivář, historik
- Karel Thir (1856–1931), historik, profesor Táborského gymnázia
- Jiří Traxler (1912–2011), klavírista, skladatel, textař, aranžér
- Jaroslav Vacek (1894–1944), vězeňský dozorce, přední regionální protinacistický odbojář
- Karel Valter (1909–2006), pedagog, malíř a grafik, čestný občan Tábora
- Matěj Norbert Vaněček (1859–1922), matematik, profesor na pražské technice
- Kamil Voborský (1883–1949), hudební skladatel, dirigent a učitel hudby, znalec a sběratel hudebních nástrojů
- Rudolf Voborský (1895–1957), pedagog, dirigent, hudební skladatel
- Hugo Vojta (1885–1941), generál, první zemský velitel Obrany národa
- Marie Záhořová-Němcová (1885–1930), vnučka Boženy Němcové, představitelka sociálních organizací v ČSR
- Petr Zenkl (1884–1975), pedagog, primátor Prahy, ministr vlády a náměstek předsedy vlády, předseda Československé strany národně socialistické
Partnerská města
Kostnice, Německo
Dole, Francie
Orinda, USA
Wels, Rakousko
Škofja Loka, Slovinsko
Nové Zámky, Slovensko
Spřátelené město:
Spolupráce:
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, nakl. LEDA, Voznice, 2001, ISBN 80-85927-85-3
- ↑ V. Machek: Etymologický slovník jazyka českého, 2., opr. a dopl. vydání, Praha 1968
- ↑ J. Holub, F. Kopečný: Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952
- ↑ http://othes.univie.ac.at/5084/1/2009-05-25_9847452.pdf - Christa Hlawinka, Slawische Sprachspuren im Mühlviertel
- ↑ srv. Josef Jungmann: Slovník česko-německý I–V., Praha 1834–1839
- ↑ Gazetteer of Planetary Nomenclature Feature Information - Tabor [online]. [cit. 2007-11-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Vítejte na Táborsku. Tábor: [s.n.], 2006. 130 s. ISBN 80-239-7075-5. S. 40.
- ↑ město vydrancováno, vyloupeny i chrámy, odvlečeny ženy a dívky do ležení. Město muselo zaplatit Švédům vysoké výpalné
- ↑ Tabačka nevyrábí už 70 let, ale žije dodnes. Táborský deník [online]. 2017-05-29 [cit. 2017-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Byla instalována v budově školy na Parkánech (v celém přízemí a 1. patře) a od zahájení 29.7.1906 po dobu prázdnin ji zhlédlo 10 tisíc návštěvníků
- ↑ Událost připomíná na nádraží umístěná pamětní deska (od jihočeského sochaře J.V.Duška)
- ↑ Expozice byly (od zahájení 23. června 1929) v budovách reálky, školy na Parkánech, v sokolovně a v bývalé spořitelně a bylo ještě zbudováno vlastní výstaviště s pavilony na břehu Jordánu
- ↑ Historické fotografie ke 140. výročí založení české vyšší hospodářské a hospodářsko-průmyslové školy zemské v Táboře
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 75.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 352.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 268, 269, záznam 90. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 268, 269, záznam 90-10. Dostupné online.
- ↑ Z bahna Jordánu vylovili torza revolverů a tři stovky rozbušek, iDNES.cz, 22. 3. 2013
- ↑ VANDROVCOVÁ, J.; VANDROVCOVÁ, L.; ZAJÍCOVÁ, L. Spolek pro postavení Husova pomníku v Táboře. In: VYBÍRAL, Z. Jan Hus 1415-2015. Tábor: Husitské muzeum v Táboře, 2015. S. 95-101.
- ↑ VOŠ a SZeŠ Tábor
- ↑ Botanická zahrada při VOŠ a SZEŠ v Táboře
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tábor na Wikimedia Commons 
Průvodce Tábor ve Wikicestách
Slovníkové heslo Tábor ve Wikislovníku
Tábor ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Tábor v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální portál pro turistiku, kulturu a volný čas
- Šechtl a Voseček – Archív historických fotografií Tábora
- Tábor na Czech.cz
- Fotky z Tábora – polská stránka
- Archeologický výzkum v Táboře
- Původ slova tábor „ležení“
