Typ II (ponorka)
| Typ II | |
|---|---|
 U 9 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Kriegsmarine |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 50 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Typ I |
| Nástupce | Typ VII |
| Technické údaje Typ IIC | |
| Výtlak | 291 t (na hladině) 341 t (pod hladinou) |
| Délka | 43,9 m |
| Šířka | 4,1 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory |
| Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 7 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 25 |
| Výzbroj | 1× 20mm kanón 3× 533mm torpédomet 6 torpéd či 18 min |
Typ II byla třída malých ponorek německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Ponorky byly vyvinuty pro operace v Severním moři, průlivu La Manche a v přilehlých oblastech.[1] Sloužily především k výcviku posádek potřebných k obnově ponorkových sil.[2] Celkem bylo ve čtyřech variantách postaveno 50 ponorek této třídy.[1]
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Konstrukce této třídy ideově vycházela z prvoválečných pobřežních ponorek typu UB. Protože Německo po prohrané první světové válce nesmělo ponorky vlastnit, stal se vzorem pro typ II německý projekt CV-707, na základě kterého byla pro finské námořnictvo postavena ponorka Vesikko.[2] Do stavby ponorek typu II se zapojily německé loděnice Deutsche Werke a Germaniawerft v Kielu a Flender Werke v Lübecku.
Varianty[editovat | editovat zdroj]
Celkem vznikly čtyři verze ponorek třídy II, označené IIA, IIB, IIC a IID. Vyznačovaly se například rostoucí délkou a výtlakem.[1]
Typ IIA[editovat | editovat zdroj]
První verze postavená v šesti kusech pojmenovaných U 1 až U 6. Její výzbroj tvořily tři 533mm torpédomety a jeden 20mm kanón. Všechny torpédomety byly v přídi. Nesly celkem šest torpéd.[2] Místo torpéd unesly až 18 min.[1] Pohonný systém tvořily dva diesely MAN o výkonu 350 koní a dva elektromotory o výkonu 180 koní.[1]
Typ IIB[editovat | editovat zdroj]
Verze postavená ve 20 kusech. Tato verze měla prodloužený trup a tedy unesla větší množství paliva.[3] Dobu potřebnou k ponoření se u ní, oproti verzi IIA, podařilo zkrátit z 35 na 30 sekund.[2]
Typ IIC[editovat | editovat zdroj]
Tato verze byla postavena v osmi kusech. Měla delší trup a nesla více paliva. Oproti verzi IIA měla výkonnější elektromotory (220 koní).[1]
Typ IID[editovat | editovat zdroj]
Tato verze byla postavena v 16 kusech.[3] Oproti verzi IIA měla výkonnější elektromotory (220 koní), větší dosah a rozměrnější velitelskou věž.[1]
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
Ponorky typu II byly určeny zejména k výcviku, nedostatek ponorek na počátku druhé světové války si ale vynutil jejich nasazení v první linii. Teprve nárůst počtu ponorek typu VII a typu IX umožnil jejich postupný návrat k původnímu určení.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 92.
- ↑ a b c d WILLIAMSON, Gordon. Kriegsmarine U-boats 1939–45 (1). Oxford: Osprey, 2002. Dostupné online. S. 8. (anglicky)[Dále jen Williamson (2002)]
- ↑ a b [Williamson (2002), s. 9.]
- ↑ [Williamson (2002), s. 10.]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- WILLIAMSON, Gordon. Kriegsmarine U-boats 1939–45 (1). Oxford: Osprey, 2002. Dostupné online. S. 48. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Typ II na Wikimedia Commons
