Typ 12 Whitby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Typ 12 Whitby
Obecné informace
Uživatelé Britské královské námořnictvo
Indické námořnictvo
Novozélandské královské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 10
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Typ 16 Tenacious
Následovník Typ 12 Blackwood
Technické údaje
Výtlak 2150 t (standardní)
2560 t (plný)
Délka 112,7 m
Šířka 12,5 m
Ponor 3,9 m
Pohon 2 turbíny, 2 kotle
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 29 uzlů
Dosah
Posádka 152–231
Výzbroj 2× 114mm kanón (1×II)
2× 40mm kanón (1×II)
12× 533mm torpédomet (2×II, 8×I)
Limbo
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Typ 12 Whitby (či třída Whitby) byla třída fregat Britského královského námořnictva a Indického námořnictva. Jednalo se o první britské poválečné fregaty, které nevznikly přestavbou druhoválečných torpédoborců. Jejím hlavním úkolem byla obrana proti tehdy zaváděným moderním ponorkám, které dosahovaly výrazně vyšších rychlostí pod hladinou, než typy ze 40. let (jejich vývoj ovlivnil především německý typ XXI). Šest fregat bylo postaveno pro britské námořnictvo a dvě další pro Indické námořnictvo. Jediným dalším uživatelem třídy bylo Novozélandské královské námořnictvo. Všechny již byly vyřazeny.

Na základě této úspěšné třídy vznikly rovněž odvozené britské fregaty typu 12M Rothesay, typu 12I Leander, kanadská třída St. Laurent a australská třída River.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Pro Britské královské námořnictvo bylo postaveno celkem 8 fregat základní verze této třídy, pojmenovaných Blackpool (F 77), Eastbourne (F 73), Scarborough (F 63), Tenby (F 65), Torquay (F 43) a Whitby F 36). Stavba probíhala v letech 19521958, přičemž fregaty byly do služby zařazovány v letech 1956–1958. Vyřazeny byly v letech 1976–1985.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj tvořily dva 114mm kanóny v dělové věži na přídi a dva 40mm protiletadlové kanóny STAAG. Další výzbroj představovalo dvanáct 533mm torpédometů a dva salvovové vrhače hlubinných pum Limbo. V 60. leteh byly demontovány torpédomety a 40mm kanóny nahradil stejný počet hlavní výkonnějšího typu. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě parní turbíny. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost činila 29 uzlů.

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • Indie – pro Indické námořnictvo britské loděnice postavily fregaty Talwar (F40) a Trishul (F43). Jejich stavba začala v roce 1957 a do služby byly zařazeny v letech 1959–1960. Výzbroj tvořily dva 114mm kanóny, čtyři 40mm kanóny a dva vrhače Limbo. V 70. letech byla u obou fregat odstraněna dělová věž a na jejím místě se objevily tři sovětské protilodní střely P-15 Termit (v kódu NATO SS-N-2). V 80. letech proběhla druhá modernizace, po které výzbroj plavidel tvořily tři protilodní střely P-15, čtyři 30mm kanóny, dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety a jeden vrhač Limbo. Za zádi pak byla vybudována přistávací plocha pro vrtulníky.
  • Nový ZélandNovozélandské královské námořnictvo mělo v letech 1966–1977 zapůjčenu fregatu Blackpool, která bylo provozována jako HMNZS Canterbury (F421).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]