Tyl (textil)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tyl je souhrnné označení pro síťovité plošné textilie.

Jméno pochází od francouzského města Tulle, kde se v 17. a 18. století paličkovaly síťovité stuhy.

Způsob výroby a použití tylu

Struktura jednolícní tylové vazby

V současné době se největší část tylů zhotovuje na rašlových pletacích strojích, vyrábí se však také na bobinetech[1] a na osnovních automatech.

Z materiálu se nejčastěji používají polyesterové a polyamidové filamenty, známé jsou také kombinace s elastickými přízemi.[2] Bobinetové tyly se vyrábí také z bavlněných přízí. Z vazebních technik se nejčastěji jmenuje tylová a filetová vazba.

V oděvním sektoru patří k nejpoužívanějším závoje, u bytových a technických textilií jsou to sítě. Na krajky a výšivky slouží tyl jako podkladová síťovina.[3]

Druhy tylu

Podle jemnosti otvorů se rozlišuje hráškový (hrubší), střední tyl a jemný tj. krajkový tyl.

Podle struktury sítě se rozeznává například tyl

  • kulatý
Vzorek florentského tylu
  • plástvový - se šestiúhlými, někdy okrouhlými otvory
  • tvistový - s kosočtverečnými otvory
  • architektonický - s obzvlášť velkými mřížovitými otvory
  • double-tie - dvojitě vázaný, po obou stranách vzorovaný
  • double-action - s reliéfovým vzorováním
  • florentský - jemný tyl s vyšívanými vzory
  • švýcarský - s různými jemnými útkovými nitěmi
  • filetový - z útkových nití probíhajících kolmo k osnově a z dalšího systému s tzv. filetovou vzorovací nití
  • anglický - zvaný také puntíkový, ve kterém vždy dvě nitě z bobinů několikrát ovinují dvě osnovní nitě

Literatura

  • Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 720
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 730

Reference