Tyl (textil)

Tyl je souhrnné označení pro síťovité plošné textilie.

Jméno pochází od francouzského města Tulle, kde se v 17. a 18. století paličkovaly síťovité stuhy.

Způsob výroby a použití tylu

Struktura jednolícní tylové vazby

V současné době se největší část tylů zhotovuje na rašlových pletacích strojích, vyrábí se však také na bobinetech a na osnovních automatech.

Z materiálu se nejčastěji používají polyesterové a polyamidové filamenty, známé jsou také kombinace s elastickými přízemi. Bobinetové tyly se vyrábí také z bavlněných přízí. Z vazebních technik se nejčastěji jmenuje tylová a filetová vazba.

V oděvním sektoru patří k nejpoužívanějším závoje, u bytových a technických textilií jsou to sítě. Na krajky a výšivky slouží tyl jako podkladová síťovina.

Druhy tylu

Podle jemnosti otvorů se rozlišuje hráškový (hrubší), střední tyl a jemný tj. krajkový tyl.

Podle struktury sítě se rozeznává například tyl

• kulatý

Vzorek florentského tylu

• plástvový - se šestiúhlými, někdy okrouhlými otvory
• tvistový - s kosočtverečnými otvory
• architektonický - s obzvlášť velkými mřížovitými otvory
• double-tie - dvojitě vázaný, po obou stranách vzorovaný
• double-action - s reliéfovým vzorováním
• florentský - jemný tyl s vyšívanými vzory
• švýcarský - s různými jemnými útkovými nitěmi
• filetový - z útkových nití probíhajících kolmo k osnově a z dalšího systému s tzv. filetovou vzorovací nití
• anglický - zvaný také puntíkový, ve kterém vždy dvě nitě z bobinů několikrát ovinují dvě osnovní nitě

Literatura

• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 720
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 730