Turold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Turold
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Geopark v PR Turold
Geopark v PR Turold
Základní informace
Vyhlášení10. května 1946
VyhlásilSpráva CHKO Pálava
Nadm. výška300–385 m n. m.
Rozloha16,84 ha[1][2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresBřeclav
UmístěníMikulov
Další informace
Kód456
Webnaturoldu.caves.cz
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku
Turold (hora)
Vrchol385 m n. m.
SeznamyKopce Mikulovské vrchoviny
Poloha
StátČesko
PohoříMikulovská vrchovina / Pavlovské vrchy
Souřadnice
Turold
Turold
Horninavápenec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turold je přírodní rezervace v chráněné krajinné oblasti Pálava severně od města Mikulov v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Oblast spravuje AOPK ČR – Regionální pracoviště Jižní Morava, Správa CHKO Pálava.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Turold vznikl pravděpodobně z původního Duroldberg, tedy Dürraltberg tedy po zkomolenině v jihomoravské němčině česky znamenající „Suchá stará hora“.[3]

Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]

Důvodem ochrany jsou skalní, stepní a křovinná společenstva na vápencovém podkladě s výskytem druhů typických pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů; významné geologické, paleontologické a archeologické naleziště, jakož i významné zimoviště netopýrů.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní těleso bradla Turold (vrchol v nadmořské výšce 385 m) je tvořeno ernstbrunnskými vápenci jurského stáří, ve kterých je vyvinut systém jeskyní, dnes nazývaný jako jeskyně Na Turoldu. Ernstbrunnské vápence jsou doplněny o sedimenty stáří svrchní křídy známé jako klementské vrstvy. Jurské vápence jsou bohaté za zkameněliny (je zde známo až 500 druhů) a jsou to především řasy, ostnokožci (Echinodermata), koráli, mlži (Bivalvia), plži (Gastropoda), ramenonožci (Brachiopoda) a Amoniti (řadí se hlavonožcům).

Postupem času došlo ke krasové činnosti, při které vznikaly nejen podpovrchové jeskyně, ale i povrchové krasové kapsy, které byly vyplněny mladšími sedimenty, ve kterých rovněž byly nalézány zkameněliny (ale v tomto případě se ve většině případů jedná o čtvrtohorní obratlovce – hlodavce, netopýry, zajíce atd.). Předpokladem je, že k prvnímu krasovění došlo ještě před uložením klementského souvrství (před mořskou záplavou ve svrchní křídě). Hlavní jeskyně vznikly asi před 15 miliony let (během miocénu). Dnes je známo 2200 m chodeb, ale většina jeskynního systému byla zničena při těžbě vápence. Těžba kvalitního, čistého pálavského vápence zmenšila Turold na zhruba třetinu jeho původní velikosti.[4]

Flora[editovat | editovat zdroj]

Listnaté lesy jsou tvořeny hlavně jasanem ztepilým, borovicí černou, a duby – zimní, letní a šípák. Bohaté je tu zastoupení keřů jako hloh jednosemenný, řešetlák počistivý a brslen bradavičnatý.

V přírodní rezervaci Turold bylo zjištěno 404 druhů rostlin, z nichž je 33 zvláště chráněno.[5]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

V lomu hnízdí několik vzácných druhů ptáků – jako je výr velký, sedmihlásek hajní a pěnice hnědokřídlá. Vzácným druhem hmyzu je pakudlanka jižní, která tu byla objevena v roce 1983. Jeskyně jsou významným zimovištěm netopýrů, z nichž nejvzácnějším je vrápenec malý, který se díky tomu dostal i do znaku Jeskyně Na Turoldu. Dále tu lze nalézt netopýra řasnatého, východního, brvitého, vodního, ušatého, večerního a dlouhouchého.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. Vinařství Turold, Mikulov. www.turold-mikulov.cz [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  4. Ochránci obnovili naučnou stezku v přírodní rezervaci Turold u Mikulova. Ekolist.cz [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  5. SOUKUP, Vladimír; DAVID, Petr. 666 přírodních krás České republiky. 1. vyd. Praha: Kartografie Praha, 2005. ISBN 80-7011-717-6. S. 188. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]