Turné čtyř můstků
Turné čtyř můstků (německy Vierschanzentournee) je série čtyř závodů Světového poháru ve skocích na lyžích, která se koná vždy na přelomu roku. První závody se uskutečnily na rozmezí let 1952 a 1953. Série se skládá ze dvou závodů v Německu (konkrétně v Oberstdorfu a v Garmisch-Partenkirchenu), na které navazují dva závody v Rakousku (v Innsbrucku a v Bischofshofenu). Vítězem série je ten závodník, jehož součet bodových ohodnocení jednotlivých skoků je po čtyřech závodech nejvyšší.
Mezi vítězi Turné jsou i dva čeští sportovci, a sice Jiří Raška (za sezónu 1970/1971) a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). K tomu se ještě další čeští skokani v historii Turné umístili na druhém či třetím místě.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První závod série se konal na Nový rok 1953. Účastnili se ho skokani ze šesti zemí (Německa, Rakouska, Švédska, Norska, Švýcarska a Jugoslávie) a závodům přihlíželo 20 000 diváků. Vítězem se stal Asgeir Dølplads z Norska, avšak celou sérii tehdy vyhrál Rakušan Sepp „Bubi“ Bradl.
Tři skokani – Němec Sven Hannawald (v sezóně 2001/2002), Polák Kamil Stoch (v sezóně 2017/2018) a Japonec Rjójú Kobajaši (v sezóně 2018/2019) – dokázali vyhrát všechny čtyři závody. Nejvíce titulů vítěze Turné však získal finský skokan Janne Ahonen, který triumfoval v pěti sériích Turné (jednou, v sezóně 2005/2006, se o vítězství dělil s Jakubem Jandou) a k tomu třikrát skončil celkově druhý a dvakrát třetí.
Mezi vítězi celého Turné jsou i dva čeští skokani, a to Jiří Raška (za sezónu 1970/1971), který skákal ještě za Československo, a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). Raška navíc získal v sezónách 1967/1968 a 1968/1969 druhá místa. Třetí místa získali Dalibor Motejlek (v sezóně 1964/1965), Zbyněk Hubač (v sezónách 1968/1969 a 1970/1971), Jiří Parma (v sezóně 1987/1988) a Jaroslav Sakala (v sezóně 1992/1993).
Průběh závodu[editovat | editovat zdroj]
Od ostatních závodů Světového poháru se závody odlišují i svým systémem průběhu. V den předcházející závodu se skáče tzv. kvalifikace. Do závodu postupuje padesát nejúspěšnějších skokanů z kvalifikace.
Po kvalifikaci je sestaveno pořadí podle bodových zisků od nejhoršího po nejlepšího. V závodě se v prvním kole proti sobě postaví v souboji skokan na 26. místě po kvalifikaci proti 25. skokanovi kvalifikace. Skáčou po sobě (jeden skok, nejprve ten hůře postavený) a vítěz tohoto souboje postoupí do druhého kola. Následně skáče 27. skokan po kvalifikaci v souboji s 24. skokanem a opět lepší z těchto dvou postoupí dál. Takto se v prvním kole pokračuje a na jeho konci je 25 vítězů těchto soubojů, kteří postoupí do kola druhého. Tam je doplní pět nejlépe hodnocených závodníků poražených v prvním kole (jsou to takzvaní „lucky losers“ – šťastní poražení).
Druhé kolo již probíhá obvyklým postupem pro závody Světového poháru, kdy postupně skáčou závodníci od nejhoršího výkonu v prvním kole po závodníka s nejlepším výkonem v prvním kole. Vítězem se stává závodník s nejvyšším součtem bodů z prvního a druhého kola.
Místa závodů Turné[editovat | editovat zdroj]
| Můstek | Země | Město | Termín | Rekord můstku | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Schattenbergschanze |  Německo |
Oberstdorf | 29. prosince |  Sigurd Pettersen |
143,5 m | 2003 |
| Große Olympiaschanze | Německo |
Garmisch-Partenkirchen | 1. ledna |  Simon Ammann Marius Lindvik |
143,5 m | 2010 2020 |
| Bergiselschanze |  Rakousko |
Innsbruck | 4. ledna | Michael Hayböck |
138 m | 2015 |
| Paul-Ausserleitner-Schanze | Rakousko |
Bischofshofen | 6. ledna | Gregor Schlierenzauer |
145 m | 2008 |
Vítězové a další medailisté Turné[editovat | editovat zdroj]
Vítězové dle můstku[editovat | editovat zdroj]
Rekordy a statistiky Turné[editovat | editovat zdroj]
Vícenásobní vítězové Turné[editovat | editovat zdroj]
Stav po sezóně 2022/2023:
- 5× Janne Ahonen (1999, 2003, 2005, 2006,[p 1] 2008).
- 4× Jens Weissflog (1984, 1985, 1991, 1996)
- 3× Kamil Stoch (2017, 2018, 2021)
- 3× Helmut Recknagel (1958, 1959, 1961)
- 3× Bjørn Wirkola (1967, 1968, 1969)
- 3× Rjójú Kobajaši (2019, 2022, 2023)
- 2× Veikko Kankkonen (1964, 1966)
- 2× Jochen Danneberg (1976, 1977)
- 2× Hubert Neuper (1980, 1981)
- 2× Matti Nykänen (1983, 1988)
- 2× Ernst Vettori (1986, 1987)
- 2× Andreas Goldberger (1993, 1995)
- 2× Gregor Schlierenzauer (2012, 2013)
Vítězové tří či čtyř závodů v rámci jednoho Turné[editovat | editovat zdroj]
Stav po sezóně 2018/2019:
- 4× Sven Hannawald (2001/2002)
- 4× Kamil Stoch (2017/2018)
- 4× Rjójú Kobajaši (2018/2019)
- 3× Bjørn Wirkola (1968/1969)
- 3× Jukio Kasaja (1971/1972)
- 3× Matti Nykänen (1987/1988)
- 3× Toni Nieminen (1991/1992)
- 3× Kazujoši Funaki (1997/1998)
- 3× Andreas Widhölzl (1999/2000)
- 3× Sigurd Pettersen (2003/2004)
- 3× Janne Ahonen (2004/2005)
- 3× Wolfgang Loitzl (2008/2009)
- 3× Peter Prevc (2015/2016)
- 3× Halvor Egner Granerud (2022/23)
Nejúspěšnější země[editovat | editovat zdroj]
Stav po sezóně 2022/2023:
- 16× Německo (z toho 11× NDR)
- 16× Finsko
- 16× Rakousko
- 11× Norsko
- 4× Japonsko
- 5× Polsko
- 2× Česká republika (z toho 1× Československo)
- 2× Slovinsko
- 1× Sovětský svaz
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ V roce 2006 se Janne Ahonen o vítězství dělil s Jakubem Jandou.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ČTK. Turné má dva vítěze: Jandu a Ahonena. iDNES.cz [online]. 2006-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Turné čtyř můstků na Wikimedia Commons - http://vierschanzentournee.com
