Turné čtyř můstků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Můstek Bergisel v Innsbrucku

Turné čtyř můstků je název série čtyř závodů ve skocích na lyžích, která se koná vždy na přelomu roku. První závody se uskutečnily na rozmezí let 1952 a 1953. Série se skládá ze dvou závodů v Německu (konkrétně v Oberstdorfu a v Garmisch-Partenkirchenu), na které naváží dva závody v Rakousku (Innsbrucku, Bischofshofenu). Vítězem série je ten závodník, jehož součet bodových ohodnocení jednotlivých skoků je po čtyřech závodech nejvyšší.

Mezi vítězi Turné jsou i dva čeští sportovci, a sice Jiří Raška (za sezónu 1970/1971) a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). K tomu se ještě další čeští skokané v historii Turné umístili na druhém či třetím místě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První závod série se konal na Nový rok 1953. Účastnili se ho skokané ze šesti zemí (Německa, Rakouska, Švédska, Norska, Švýcarska a Jugoslávie) a závodům přihlíželo 20 000 diváků. Vítězem se stal Asgeir Dølplads z Norska, avšak celou sérii tehdy vyhrál Rakušan Sepp „Bubi“ Bradl.

Jediný skokan – Němec Sven Hannawald – dokázal (v sezóně 2001/2002) vyhrát všechny čtyři závody. Nejvíce titulů vítěze Turné však získal finský skokan Janne Ahonen, který vyhrál pět sérií Turné (jednou, v sezóně 2005/2006, se o vítězství dělil s Jakubem Jandou) a k tomu třikrát skončil celkově druhý a dvakrát třetí.

Mezi vítězi celého Turné jsou i dva čeští skokané, a to Jiří Raška (za sezónu 1970/1971), který skákal ještě za Československo, a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). Raška navíc získal v sezónách 1967/1968 a 1968/1969 druhá místa. Třetí místa získali Dalibor Motejlek (v sezóně 1964/1965), Zbyněk Hubač (v sezónách 1968/1969 a 1970/1971), Jiří Parma (v sezóně 1987/1988) a Jaroslav Sakala (v sezóně 1992/1993).

Průběh závodu[editovat | editovat zdroj]

Od ostatních závodů Světového poháru se závody odlišují i svým systémem průběhu. V den předcházející závodu se skáče tzv. kvalifikace. Jí se účastní všichni skokani. Ti, kteří jsou v pořadí Světového poháru dané sezóny na 11. a horším místě, musí kvalifikaci absolvovat povinně. Jejich skoky (každý má jeden pokus) jsou bodově ohodnoceny a čtyřicet nejlepších postoupí do závodu. Těsně po konci kvalifikace pak skočí svůj skok i závodníci z nejlepší desítky Světového poháru. Ti jsou však do závodu kvalifikováni automaticky a jejich skok tak pouze určuje soupeře v prvním kole závodu. Skokani z první desítky mohou svůj kvalifikační skok i vynechat, ovšem v závodě jsou pak nasazeni proti nejlepším z kvalifikace.

Po kvalifikaci je sestaveno pořadí podle bodových zisků od nejhoršího po nejlepšího. V závodě se v prvním kole proti sobě postaví v souboji skokan na 26. místě po kvalifikaci proti 25. skokanovi kvalifikace. Skáči po sobě (jeden skok, nejprve ten hůře postavený) a vítěz tohoto souboje postoupí do druhého kola. Následně skáče 27. skokan po kvalifikaci v souboji s 24. skokanem a opět lepší z těchto dvou postoupí dál. Takto se v prvním kole pokračuje a na jeho konci je 25 vítězů těchto soubojů, kteří postoupí do kola druhého. Tam je doplní pět nejlépe hodnocených závodníků poražených v prvním kole (jsou to takzvaní „lucky losers“ – šťastní poražení).

Druhé kolo již probíhá obvyklým postupem pro závody Světového poháru, kdy postupně skáčí závodníci od nejhoršího výkonu v prvním kole po závodníka s nejlepším výkonem v prvním kole. Vítěz druhého kola je pak vítězem celého závodu Turné.

Místa závodů Turné[editovat | editovat zdroj]

Můstek Město Země Termín Rekord můstku
Schattenbergschanze Oberstdorf NěmeckoNěmecko Německo 29. prosince Sigurd Pettersen 143,5 m 2003
Olympia Garmisch-Partenkirchen NěmeckoNěmecko Německo 1. ledna Adam Małysz 129,5 m 2001
Bergiselschanze Innsbruck RakouskoRakousko Rakousko 4. ledna Sven Hannawald 134,5 m 2002
Paul-Ausserleitner-Schanze Bischofshofen RakouskoRakousko Rakousko 6. ledna Gregor Schlierenzauer 145 m 2008

Vítězové a další medailisté Turné[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 1. místo 2. místo 3. místo
1952/53 AUT Sepp Bradl (AUT) NOR Halvor Næs (NOR) NOR Asgeir Dølplads (NOR)
1953/54 NOR Olaf B. Bjørnstad (NOR) Finsko Eino Kirjonen (FIN) AUT Sepp Bradl (AUT)
1954/55 Finsko Hemmo Silvennoinen (FIN) Finsko Eino Kirjonen (FIN) Finsko Aulis Kallakorpi (FIN)
1955/56 URS Nikolaj Kamenskij (URS) AUT Sepp Bradl (AUT) URS Nikolaj Šamov (URS)
1956/57 Finsko Pentti Uotinen (FIN) Finsko Eino Kirjonen (FIN) FRG Max Bolkart (FRG)
1957/58 GDR Helmut Recknagel (GDR) URS Nikolaj Šamov (URS) URS Nikolaj Kamenskij (URS)
1958/59 GDR Helmut Recknagel (GDR) AUT Walter Habersatter (AUT) NOR Arne Hoel (NOR)
1959/60 FRG Max Bolkart (FRG) AUT Albin Plank (AUT) AUT Otto Leodolter (AUT)
1960/61 GDR Helmut Recknagel (GDR) AUT Otto Leodolter (AUT) Finsko Kalvi Kärkkinen (FIN)
1961/62 Finsko Eino Kirjonen (FIN) FRG Willi Egger (FRG) Finsko Hemmo Silvenoinen (FIN)
1962/63 NOR Toralf Engan (NOR) NOR Torbjørn Yggeseth (NOR) FRG Max Bolkart (FRG)
1963/64 Finsko Veikko Kankkonen (FIN) NOR Torbjørn Yggeseth (NOR) AUT Baldur Preiml (AUT)
1964/65 NOR Torgeir Brandtzag (NOR) NOR Bjørn Wirkola (NOR) TCH Dalibor Motejlek (TCH)
1965/66 Finsko Veikko Kankkonen (FIN) GDR Dieter Neuendorf (GDR) NOR Bjørn Wirkola (NOR)
1966/67 NOR Bjørn Wirkola (NOR) AUT Sepp Lichtenegger (AUT) GDR Dieter Neuendorf (GDR)
1967/68 NOR Bjørn Wirkola (NOR) TCH Jiří Raška (TCH) GDR Dieter Neuendorf (GDR)
1968/69 NOR Bjørn Wirkola (NOR) TCH Jiří Raška (TCH) TCH Zbyněk Hubač (TCH)
1969/70 GDR Horst Queck (GDR) NOR Bjørn Wirkola (NOR) URS Gari Napalkov (URS)
1970/71 TCH Jiří Raška (TCH) NOR Ingolf Mork (NOR) TCH Zbyněk Hubač (TCH)
1971/72 NOR Ingolf Mork (NOR) GDR Henry Glass (GDR) Finsko Tauno Käyhkö (FIN)
1972/73 GDR Rainer Schmidt (GDR) GDR Hans-Georg Aschenbach (GDR) URS Sergej Boškov (URS)
1973/74 GDR Hans-Georg Aschenbach (GDR) SUI Walter Steiner (SUI) GDR Bernd Eckstein (GDR)
1974/75 AUT Willi Pürstl (AUT) AUT Edi Federer (AUT) AUT Karl Schnabl (AUT)
1975/76 GDR Jochen Danneberg (GDR) AUT Karl Schnabl (AUT) AUT Reinhold Bachler (AUT)
1976/77 GDR Jochen Danneberg (GDR) SUI Walter Steiner (SUI) GDR Henry Glass (GDR)
1977/78 Finsko Kari Yliantilla (FIN) GDR Mathias Buse (GDR) GDR Martin Weber (GDR)
1978/79 Finsko Pentti Kokkonen (FIN) SUI Hans-Jörg Sumi (SUI) GDR Jochen Danneberg (GDR)
1979/80 AUT Hubert Neuper (AUT) GDR Henry Glass (GDR) GDR Martin Weber (GDR)
1980/81 AUT Hubert Neuper (AUT) AUT Armin Kogler (AUT) Finsko Jari Puikkonen (FIN)
1981/82 GDR Manfred Deckert (GDR) NOR Roger Ruud (NOR) NOR Per Bergerud (NOR)
1982/83 Finsko Matti Nykänen (FIN) GDR Jens Weissflog (GDR) Kanada Horst Bulau (CAN)
1983/84 GDR Jens Weissflog (GDR) GDR Klaus Ostwald (GDR) Finsko Matti Nykänen (FIN)
1984/85 GDR Jens Weissflog (GDR) Finsko Matti Nykänen (FIN) GDR Klaus Ostwald (GDR)
1985/86 AUT Ernst Vettori (AUT) AUT Franz Neuländtner (AUT) Finsko Jari Puikkonen (FIN)
1986/87 AUT Ernst Vettori (AUT) NOR Vegard Opaas (NOR) GDR Ulf Findeisen (GDR)
1987/88 Finsko Matti Nykänen (FIN) GDR Jens Weissflog (GDR) TCH Jiří Parma (TCH)
1988/89 Finsko Risto Laakkonen (FIN) Finsko Matti Nykänen (FIN) GDR Jens Weissflog (GDR)
1989/90 FRG Dieter Thoma (FRG) GDR Jens Weissflog (GDR) Finsko Risto Laakkonen (FIN)
1990/91 Německo Jens Weissflog (GER) AUT Andreas Felder (AUT) Německo Dieter Thoma (GER)
1991/92 Finsko Toni Nieminen (FIN) AUT Martin Höllwarth (AUT) AUT Werner Rathmayr (AUT)
1992/93 AUT Andreas Goldberger (AUT) JPN Noriaki Kasai (JPN) Česko Jaroslav Sakala (CZE)
1993/94 NOR Espen Bredesen (NOR) Německo Jens Weissflog (GER) AUT Andreas Goldberger (AUT)
1994/95 AUT Andreas Goldberger (AUT) JPN Kazuyoshi Funaki (JPN) Finsko Janne Ahonen (FIN)
1995/96 Německo Jens Weissflog (GER) Finsko Ari-Pekka Nikkola (FIN) AUT Reinhard Schwarzenberger (AUT)
1996/97 SLO Primož Peterka (SLO) AUT Andreas Goldberger (AUT) Německo Dieter Thoma (GER)
1997/98 JPN Kazuyoshi Funaki (JPN) Německo Sven Hannawald (GER) Finsko Janne Ahonen (FIN)
1998/99 Finsko Janne Ahonen (FIN) JPN Noriaki Kasai (JPN) JPN Hideharu Miyahira (JPN)
1999/00 AUT Andreas Widhölzl (AUT) Finsko Janne Ahonen (FIN) Německo Martin Schmitt (GER)
2000/01 Polsko Adam Małysz (POL) Finsko Janne Ahonen (FIN) Německo Martin Schmitt (GER)
2001/02 Německo Sven Hannawald (GER) Finsko Matti Hautamäki (FIN) AUT Martin Höllwarth (AUT)
2002/03 Finsko Janne Ahonen (FIN) Německo Sven Hannawald (GER) Polsko Adam Małysz (POL)
2003/04 NOR Sigurd Pettersen (NOR) AUT Martin Höllwarth (AUT) SLO Peter Žonta (SLO)
2004/05 Finsko Janne Ahonen (FIN) AUT Martin Höllwarth (AUT) AUT Thomas Morgenstern (AUT)
2005/06 Česko Jakub Janda (CZE)
Finsko Janne Ahonen (FIN)
NOR Roar Ljøkelsøy (NOR)
2006/07 NOR Anders Jacobsen (NOR) AUT Gregor Schlierenzauer (AUT) SUI Simon Ammann (SUI)
2007/08 Finsko Janne Ahonen (FIN) AUT Thomas Morgenstern (AUT) Německo Michael Neumayer (GER)
2008/09 AUT Wolfgang Loitzl (AUT) SUI Simon Ammann (SUI) AUT Gregor Schlierenzauer (AUT)
2009/10 AUT Andreas Kofler (AUT) Finsko Janne Ahonen (FIN) AUT Wolfgang Loitzl (AUT)
2010/11 AUT Thomas Morgenstern (AUT) SUI Simon Ammann (SUI) NOR Tom Hilde (NOR)
2011/12 AUT Gregor Schlierenzauer (AUT) AUT Thomas Morgenstern (AUT) AUT Andreas Kofler (AUT)
2012/13 AUT Gregor Schlierenzauer (AUT) NOR Anders Jacobsen (NOR) NOR Tom Hilde (NOR)
2013/14 AUT Thomas Diethart (AUT) AUT Thomas Morgenstern (AUT) SUI Simon Ammann (SUI)

Rekordy a statistiky Turné[editovat | editovat zdroj]

Vícenásobní vítězové Turné[editovat | editovat zdroj]

Vítězové tří či čtyř závodů v rámci jednoho Turné[editovat | editovat zdroj]

Nejúspěšnější země[editovat | editovat zdroj]

  • 16× Německo (z toho 11× NDR)
  • 16× Finsko
  • 10× Norsko
  • 10× Rakousko
  • 2× Česká republika (z toho 1× Československo)
  • 1× Japonsko, Slovinsko, Polsko, Sovětský svaz

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 2006 se Janne Ahonen o vítězství dělil s Jakubem Jandou.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]