Turbo (vlak)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
UAC TurboTrain (Toronto - Montréal)

UAC TurboTrain byl prvním vysokorychlostním vlakem vyrobeným firmou United Aircraft Corporation. Byly stavěny v montrealské lokomotivce, turbíny ST-6 dodávala kanadská divize UAC, nyní Pratt & Whitney Canada) v Longueuil, Quebec. Do provozu byly tyto jednotky nasazovány v letech 1968 - 1982 v Kanadě a v letech 1968 - 1976 ve Spojených státech (ačkoli je Amtrak nevyřadil až do roku 1980). Jejich design má původ ve studii železniční společnosti Chesapeake and Ohio z 50. let. Tato společnost sice nepočítala s využitím turbínového pohonu, ale ostatní prvky konstrukce - vedení dvojkolí, pasivní naklápění a výrazný nos s přechodovými dveřmi jsou v ní obsaženy.

Canadian National Railways objednaly v květnu 1966 pět sedmivozových jednotek pro trať Montreal-Toronto. V marketingové literatuře CN nazývaly tyto jednotky Turbo, ačkoli ve vlastní dokumentaci a v komunikaci s UAC používaly CN označení TurboTrain. Pro jednotky CN bylo plánováno nasazování ve dvojicích s celkovou kapacitou 644 míst k sezení, ale ve skutečnosti jezdily jednoduše. V roce 1971 bylo změněno uspořádání jednotek - byly vytvořeny jednotky devítivozové, zbylé díly byly spojeny do čtyřvozových jednotek, které byly prodány Amtraku. Jedna z těchto jednotek narazila při zkouškách v roce 1973 bočně do nákladního vlaku a shořela. Tři devítivozové jednotky zahájily provoz u CN koncem roku 1973. Od roku 1978 je pak provozovala společnost VIA Rail až do vyřazení 31. října 1982. Jednotky jezdily na trase Toronto - Montréal - Québec. Byly velmi spolehlivé, jejich disponibilita přesahovala 97 % po celou dobu provozu u CN a VIA.

Americká jednotka Turbo byla třívozová. Do provozu byla nasazena také v roce 1968. V roce 1972 byla doplněna dvěma vozy. Provozovala ji společnost Amtrak na tratích mezi Bostonem a New Yorkem.

Jednotky UAC byly jedny z prvních na světě s naklápěním vozové skříně. Naklápění bylo umožněno kyvadlovým zavěšením vozové skříně. Mezi jednotlivými vozovými skříněmi byly umístěny jednonápravové podvozky, krajní podvozky byly dvounápravové. Systém jednonápravových podvozků a pasivního naklápění používají i vlaky Talgo, avšak na rozdíl od nich měly jednotky Turbo klasická dvojkolí.

Oba krajní vozy jednotky byly hnací, každý poháněný dvěma spalovacími turbínami ST-6 Pratt and Withney, což byla verze pro pozemní použití turbíny PT-6 použité v mnoha letadlech a vrtulnících. Přenos výkonu byl hydrodynamický s reduktorem, toto soustrojí, které přenášelo výkon 400 - 500 HP vážilo pouhých 135 kg. Jelikož turbíny byly malé a kompaktní, byly umístěné pod kopulemi pro cestující. Aby mohla jednotka používat tunely vedoucí na Grand Central Station a později na Penn Station v New Yorku, byla vybavena i stejnosměrnými motory napájenými třetí kolejnicí.

Jednotky dosahovaly v provozu rychlosti 160 km/h. Třívozová jednotka dosáhla 20. prosince 1967 rekordní rychlosti 275 km/h na zkušebním úseku hlavní trati Penn Central mezi Trentonem a New Brunswickem v New Jersey.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]