Tuři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tuři

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď: turovití (Bovidae)
Podčeleď: tuři (Bovinae)

Tuři (Bovinae) tvoří specializovanou podčeleďčeledi turovitých (Bovidae). Patří společně s ostatními turovitými mezi přežvýkavé sudokopytníkyrohy.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

fosilních nálezu vyplynulo, že prapůvodní předky turů lze datovat do eocénu a oligocénu, do geologických období starších třetihor, před 55 až 25 mil. let. Jednalo se o malé, bezrohé sudokopytníky rodu Archeomeryx, dosahující výšky okolo 50 cm. V období mladších třetihor, v miocénu před 25 až 5 mil. let, se objevují druhy rodu Eotragus, který má malé, dozadu vytočené růžky. S koncem třetihor, v pliocénu před 5 až 2 mil. let, se dochovaly pozůstatky zvířat řazených k rodu Parabos, který už bez pochybností patří k primitivním turům, "moderním" savcům. Rozšířili se do všech kontinentů vyjma Austrálii a Jižní Ameriky. V pleistocénu, ve starších čtvrtohorách asi před 1 mil. let, již začaly vznikat formy podobné současným. K domestikaci došlo v neolitu, tj. asi před 10 tis. roky.

Tuři se na území Evropy postupně rozdělili do dvou základních forem. První byl typ pratura obývající řídké listnaté lesy a druhý typ zubra žijící na okraji těchto lesů a v otevřené krajině. Tur spásal listí a výhonky stromů, zubr k tomu přidával i trávu. Obě formy v téměř nezměněné podobě žily vedle rychle se vyvíjejících prapředků dnešních lidí. Neandrtálci, před 200 až 100 tis. lety, nejčastěji lovili z  velké zvěře právě pratury a zubry.[1][2]

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Rohy[editovat | editovat zdroj]

Rohy nejsou sice nejdůležitějším, ale zato nejnápadnějším znakem. Rohy jsou duté, vyrůstají na výběžku čelní kosti a jsou vytvořeny ze ztvrdlé kůže, z rohoviny. Na postupně narůstajícím kostním výběžku přirůstá škára pokrytá rohovinovou pochvou. Přirůstají od hlavy, kde je pochva nejměkčí, nejméně zrohovatělá. Rostou po celou dobu života tura, jsou stále živé a poměrně křehké, mohou se na konci zlomit a způsobit zvířeti trauma. Rohy většinou nejsou přímé, bývají různě zakroucené, roh může mít délku až 150 cm.

Nohy[editovat | editovat zdroj]

Původně pětiprsté končetiny se přizpůsobily k rychlému běhu, na kterém často záviselo přežití zvířete. Při běhu se váha těla přenášela hlavně na třetí a čtvrtý prst které zesílily, kdežto první, druhý a pátý zakrněly. U současných turů první prsty již nejsou patrné, po druhých prstech jsou jen rudimentální stopy na zadních končetinách a páté prsty na předních končetinách připomínají jen drobné bodcové kůstky. Zvětšené třetí a čtvrté prsty mají sice záprstní kosti srostlé, dále jsou již samostatné a jsou na sobě poměrně volné. Na koncích obou prstů jsou zrohovatělé útvary zvané paznehty, kopyta mají pouze lichokopytníci.

Chrup[editovat | editovat zdroj]

Se specializaci zvířat na určitý druh potravy se jim přizpůsobuje i chrup, podle něho lze usoudit na způsob přijímání potravy. Tuři nemají příliš pohyblivé pysky a proto více používají jazyk. Trs trávy jim obtočí, vtáhnou do tlamy, sevřou čelisti a trhnutím hlavy do boku trávu utrhnou. Trávu neukusují, ale trhají. Horní čelist v přední části je bezzubá, místo řezáků je tam je zrohovatělá čelistní destička, teprve v zadní části tlamy jsou na každé straně 3 zuby třeňové a 3 široké stoličky. Spodní čelist je úplná, vpředu jsou na každé straně 3 řezáky, dále 1 špičák a následují 3 zuby třeňové a 3 stoličky.

Žaludek[editovat | editovat zdroj]

Tuři spotřebují mnoho poměrně nevydatné stavy. Její příjem je rozdělen do dvou fází, na rychlé napasení a následné pomalé rozžvýkání. Tato druhá fáze již probíhá v klidu, za úkrytu zvířete nebo v noci.

Žaludek mají čtyřdílný. Spolykaná potrava nejdříve přijde skrz jícen do objemného bachoru, zásobníku, kde je množství mikroorganizmů schopných štěpit svými enzymy buněčnou celulózu. Odtud potrava přechází do čepce. Z něho se nedostatečně rozdrobená potrava vrací zpět do bachoru, zbytek po soustech postupuje do tlamy, kde je důkladně rozžvýkán (na jedno "sousto" asi 50 žvýknutí). Kašovitá hmota je polknuta do knihy, kde se z ní vstřebá voda a minerální látky. Zbytek odchází do slezu, což je trávicí část žaludku. U dospělého tura má žaludek objem asi 200 až 250 litrů, z toho připadá na bachor 80 %; za den vykoná tlama tura asi 40 000 žvýkacích pohybů.[1]

Společné vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Tuři se ve volné přírodě se dochovali ještě v Africe a v Asii, kdežto v Evropě a Severní Americe žijí pouze v rezervacích. Ve Střední a Jižní Americe, v Austrálii, stejně jako po celém světě, žijí zdomácnělí potomci divokých turů, skot. Základní potravou turů jsou traviny a různé byliny, listy, pupeny a větve keřů a stromů, mechy i lišejníky. Samec tura se nazývá býk a samice kráva.

Většina turů jsou stádovými zvířaty s výraznou hierarchií. U některých druhů žijí stáda celoročně společně, u jiných se dospělí býci od stáda oddělují a vrací se až v období páření. Mají málo vyvinutou mimiku a proto se spolu komunikují jinými výrazovými prostředky: držením a natočením hlavy, postavením se k protivníkovi čelem nebo bokem, natažením nebo sklopením krku, hrabáním končetinou nebo rohem v zemi, frkáním atd. Při pohledu na stádo lze podle držením hlavy a krku určit zařazení ve stádě. Nejsilnější býk se snaží v období říje držet krávy svého harému pod kontrolou. Je-li však stádo příliš veliké, podílejí se na rozmnožování i ostatní býci. Březost u turů se pohybuje od 9 po 11 měsíců.

Přestože tuři mají dobrý barvocit do dálky nevidí dobře a nepohybující se předměty rozeznávají až v blízkosti. Naopak mají výborný čich, kterým se orientují i ve stádech, a také dobře vyvinutý sluch.[1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Význam turů pro lidstvo je nezměrný. Od prošlechtěného vysoce užitkového skotu, základního zdroje masa, mléka a kůží, přes buvola, hlavního zemědělského pomocníka a důležitý "dopravní prostředek" ve střední, jižní i východní Asii až k bizonovi, již historické zásobárně s masem a kůží Indiánů.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Podle staršího řazení jsou do podčeledě tuři (Bovinae) řazeny čtyři rody:[1]

případně se zde ještě přiřazuje nový, vzácný rod:[2]

  • Saola (Pseudoryx) Dung, Giao, Chinh et al., 1993

Novější taxonomie již neuznává podčeleď lesoni (Tragelapinae) a její příslušníky řadí mezi tury.[3][4][5][6] Proto moderní složení podčeledě tuři (Bovinae) je následující:

Galerie turů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d VOLF, Jiří. Zvířata celého světa: Tuři. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 140 s. (česky) 
  2. a b ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Bovinae [online]. Ondřej Zicha, 12.07.2004, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (česky) 
  3. ITIS: Bovinae [online]. www.fauna.org.uk, rev. 20.11.2010, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Faunaflora: Bovinae [online]. www.fauna.org.uk, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Animal Diverzity Web: Bovinae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Systema Naturae 2000: Bovinae [online]. Systema Naturae 2000. Amsterdam, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky)