Tučňák žlutorohý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tučňák žlutorohý

Tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus)
Tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: tučňáci (Sphenisciformes)
Čeleď: tučňákovití (Spheniscidae)
Rod: tučňák (Eudyptes)
Binomické jméno
Eudyptes chrysolophus
Brandt, 1837
Eudyptes chrysolophus

Tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus) je druh tučňáka, který ze všech 6 druhů rodu Eudyptes obývá nejjižnější, tedy nejstudenější končiny.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hlavní hnízdiště se nacházejí v polárním klimatickém pásu na skalnatých plochách ostrovů: Jižní Georgie, Crozetovy ostrovy, Kergueleny, Heardův ostrov, McDonaldovy ostrovy, Ostrov prince Edwarda a Bouvetův ostrov. Další větší kolonie se nacházejí na ostrovech Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje a dalších ostrovech u pobřeží jižního Chile. Hnízdí také přímo na Antarktickém poloostrově.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to středně velcí ptáci kteří stojící jsou vysocí asi 70 cm, váží 5 až 6 kg a rozpětí jejich ploutvovitých křídel bývá 70 cm. Při pohledu je mezi pohlavími minimum rozdílů, samec bývá obvykle o něco větší a mívá mohutnější zobák. Hlava a horní část těla, včetně ploutvovitých křídel na hřbetní straně, mají modročerné barvy, spodní partie jsou bílé. Velký červenohnědý zobák má u kořene růžovou kůži, oči jsou červené a nohy včetně prstů a plovacích blan růžové. Nejvýraznějším rysem je zlatožlutý hřebínek na středu čela sahající po temeno hlavy a visící dolů za oči. Na pevnině jsou poměrně krátkozrací, oči mají přizpůsobené k výbornému vidění ve vodě.

Potápějí se pod vodu na dobu průměrně 2 minut. Jejich stravou je téměř výhradně krill doplňovaný z 5 % drobnými hlavonožci. Potravu loví obvykle z hloubky 15 až 70 m. Velmi dobře se pohybují i po neschůdném skalnatém terénu.[1][2][3]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Na hnízdiště připlouvají nejdříve samci koncem října nebo počátkem listopadu a teprve později samice. Jakmile se dají půl roku oddělené páry dohromady, začnou s hnízděním. Se stavbou hnízda jsou rychle hotovi, je to jen mělký důlek vytvořený kruhovými pohyby břicha a hrabáním noh ohraničený několika kamínky a dřívky, případně vystlaný blátem. Hnízdiště bývají i na strmém terénu, často stovky metrů v kamenité suti, přesto jsou velmi přeplněná, 2 až 3 hnízda připadají na 1 m2, dochází často k sousedským sporům.

Námluvy, tokání, stavba hnízda a páření trvá asi 10 dnů. V celé kolonii jsou tyto činnosti synchronizovány, takže téměř všechny samice začnou počátkem listopadu snášet prvá vejce současně a za čtyři dny druhé. Je pozoruhodné, že prvá vejce dosahují přibližně jen 60 % velikosti vajec druhých. Prvé, menší vejce nebývá oplodněno, nebo je často během hnízdění odstraněno z hnízda. Pokud jsou vysezená obě, bývá jedno mládě menší. Většinou má pár jedno mládě.

Inkubace trvá asi 5 týdnů, během prvé třetiny zahřívají vejce oba rodiče, pak samec odejde na moře a samice zůstává sama, na poslední třetinu odejde do moře samice a vrátí se s potravou až se mláďata vylíhla. Samec další tři týdny mládě zahřívá a samice ráno odchází do moře a večer se vrací s potravou pro mládě, které zpočátku spotřebuje denně asi 200 g. Po třech týdnech mláďatům narůstá již hřejivější peří, opouštějí hnízda a shlukují se do skupin (školek), oba rodiče odcházejí a krmí, denně až 1 kg. Asi v 11 týdnech věku jim dorůstá definitivní peří, nemají pouze zlatožlutý hřebínek, a odcházejí sami do moře. Sexuální zralosti dosahují mladí samci v 6, samice v 5 létech.

Rodiče absolvují v moři třítýdenní výkrmnou kúru, pak se vrací zpět na pevninu a tam se během 25 dní přepeří. Následně odcházejí odděleně na moře, aby se opět cca za půl roku vrátili. Není mnoho údajů, kde se v té době pohybují.[1][2][3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Podle červeného seznamu IUCN byla populace tučňáka žlutorohého zařazena do kategorie zranitelný druh. Přestože jeho současná populace dosahuje počtu 9 milionů párů a je vlastně ze všech druhů největší, za posledních 36 let se jeho stavy značně snížily.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c IPCWG: Eudyptes chrysolophus [online]. International Penguin Conservation Working Group, Punta Arenas, Chile, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b VESELOVSKÝ, Zdeněk. Zvířata celého světa: Tučňáci. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 176 s. (česky) 
  3. a b QUICK, H. Animal Diversity Web: Eudyptula minor [online]. University of Michigan Museum of Zoology, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. IUCN: Eudyptes chrysolophus [online]. The IUCN Red List of Threatened Spesies, rev. 03.01.2011, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]