Truda Grosslichtová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Trud Grosslichtová
Rodné jménoGertruda Marie Grosslichtová
Narození23. února 1912
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. června 1995 (ve věku 83 let)
Nieuw Vennep
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
ChoťŠtefan Munk
Hans de Vries
DětiEvelyn de Vries – Elshout
RodičeViktor Grosslicht[1][2] Marie (Mizzi) Grosslichtová, roz. Zoglauer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Truda Grosslichtová, také Gertrude Maria Großlicht (23. února 1912 Praha8. června 1995 Nieuw Vennep, Nizozemsko)[3] byla česká filmová a divadelní herečka a zpěvačka, v letech 1931-1938 úspěšně účinkující i ve Francii, Německu a dalších zemích. Ve 30. letech byla velmi populární a byla řazena k takovým hvězdám jako Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Věra Ferbasová nebo Jiřina Štěpničková.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z pražské židovské rodiny obchodníků Grosslichtů, její otcem byl Viktor Grosslicht a matkou herečka a operetní pěvkyně Marie (Mizzi), rozená Zoglauerová[4]. Obchodníkem byl rovněž dědeček Šalamoun Grosslicht a prastrýc Sigmund byl operním zpěvákem a obchodníkem s klavíry[5].

V článku v časopisu Kinorevue z 2. září 1936 s názvem „Truda Grosslichtová o sobě“ líčí, které filmové hvězdy v dětství milovala a jaké byly jednotlivé etapy její divadelní a filmové kariéry.[6] Grosslichtová byla inteligentní, měla osobité kouzlo, tvář a příjemný hlas.

Není přesně známo, jak Truda Grosslichtová přečkala válku, její první manžel, herec Štefan Munk byl maďarský Žid a několik členů obou rodin zahynulo v koncentračních táborech. Truda se dala rozvést a po válce se již roku 1945 seznámila v Praze s nizozemským kapitánem Hansem de Vries (1907-1985), synem Salomona a Esther de Vries, který se do Čech dostal jako voják americké armády, a 7. listopadu 1946 se za něj provdala. V prosinci 1946 odjela do Holandska, manželé bydleli v Amsterdamu až do konce života, měli jednu dceru Evelyn (*1947).[7]

Herecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studovala herectví a zpěv soukromě. Nejdřív prošla několika hudebními divadly (Malá opereta na Vinohradech, Nové divadlo Oldřicha Nového).

V letech 19311937 natočila přes pětadvacet filmů. Jedním z prvních byla špionážní komedie Aféra plukovníka Rédla (1931). Současně hrála i v německé verzi. Dobře také uměla francouzsky a německy; vystupovala ve francouzských verzích filmů Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Golem a Kantor ideál pod pseudonymem Tania (také Tanja) Doll; díky tomu ve Francii v roce 1938 vystupovala poté, co ukončila angažmá v Novém divadle Oldřicha Nového;[8] ve Francii také nazpívala několik gramofonových desek.

V roce 1933 ji režisér Martin Frič obsadil do komedie Revizor, kde po boku Vlasty Buriana ztělesnila naivní hejtmanovu dceru Marii. S Burianem si ještě zahrála jednou, a to v komedii Hrdina jedné noci (1935), vytvořila zde dvojroli skromné statistky Hany a rozmazlené filmové hvězdy Elvíry Thompsonové (v německé verzi však nehrála). S Hugo Haasem si zahrála v bláznivé komedii Jedenácté přikázání (1935). V roce 1934 hrála s Margaretou Krausovou a Jiřím Steimarem v německém filmu podle operety Oscara Strause Eine Frau, die weiss was sie will.[9] Zajímavá byla také role ve francouzsko–českém filmu Golem (1936) podle předlohy Voskovce a Wericha.

V roce 1937 si ještě zahrála v komedii Kvočna a v dramatu Poručík Alexander Rjepkin. Titulní rolí JUDr. Věry Donátové v komedii s Oldřichem Novým Advokátka Věra ukončila svoji kariéru. Byla totiž po otci židovka a její manžel, tenorista a režisér Štefan Munk[10] zase maďarský Žid.[11]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Herečka[editovat | editovat zdroj]

  • Advokátka Věra (1937), role: JUDr. Věra Donátová
  • Klatovští dragouni (1937), role: Lily
  • Kolem dokola (1937), role: úřednice
  • Kvočna (1937), role: vnučka Věra
  • Poručík Alexander Rjepkin (1937), role: Tonička
  • Ze všech jediná (1937), role: Lída Veselá
  • Divoch (1936), role: Rosa Valetti - Růžena Válková
  • Golem (1936), role: paní Benoitová
  • Irčin románek (1936), role: Lola
  • Hrdina jedné noci (1935), role: herečka Elvíra Thompsonová / statistka Hana
  • Jedenácté přikázání (1935), role: Julie Králíčková
  • Oscar Straus Eine Frau, die weiss was sie will (1934)
  • Anita v ráji (1934), role: Anita Karenová
  • Rozpustilá noc (1934), role: Dolly
  • Tři kroky od těla (1934), role: Aluška Králová
  • Z bláta do louže (1934), role: Boženka
  • Za řádovými dveřmi (1934), role: Mimi
  • Žena, která ví co chce (1934), role: Věra
  • Revizor (1933), role: hejtmanova dcera Marie Dmuchalovská
  • Professeur Cupidon (1933), role: studentka
  • S vyloučením veřejnosti (1933), role: Slávka
  • Le Roi bis (1932), role: Královna / její dvojnice
  • Právo na hřích (1932), role: Věra, Machova žena
  • Růžové kombiné (1932), role: Slávka
  • Aféra plukovníka Rédla (1931), role: Eva
  • Poslední bohém (1931), role: vychovatelka Běla
  • Psohlavci (1931), role: Manka Přibková

Zpěvačka[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce Viktora Grosslichta Archivováno 27. 7. 2020 na Wayback Machine. pražské židovské náboženské obce
  2. Matriční záznam o sňatku Viktora Grosslichta a Marií Zoglauer Archivováno 27. 7. 2020 na Wayback Machine. pražské židovské náboženské obce
  3. FIKEJZ, Miloš. Český film, Herci a herečky I (A-K). Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-332-1. Kapitola Grosslichtová Truda, s. 324–326. 
  4. Pobytová přihláška rodičů u pražského magistrátu
  5. Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
  6. Truda Grosslichtová o sobě (dostupné online v NK ČR. Kinorevue. 2. 9. 1936, s. 32–33. Dostupné online. 
  7. Jaroslav Lopour: Truda Grosslichtová, bakalářská práce na FF MU Brno 2013
  8. Pařížský týden/Česká hvězda v Paříži. Lidové noviny. 9. 4. 1938, s. 9. Dostupné online. 
  9. Neues Tagblatt für Mähren und Schlesien, roč. 1, č. 155 z 25.8.1934
  10. Z kulturních drobností/Národní divadlo v Českých Budějovicích. Lidové noviny. 31. 7. 1943, s. 3. Dostupné online. 
  11. (dostupné online v NK ČR). Árijský boj. 31. 7. 1943, s. 3. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 19301945. Praha: Orbis, 1966, str. 40, 80, 110, 111, 147, 162, foto: 80, 110, 279, 371

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]