Trójský kůň
Trojský kůň je v řecké mytologii předposlední akt deset let trvající trojské války. Skupinka obléhajících Řeků (kteří se u Homéra nazývají Achájové, Danaové) pod vedením Odysseovým se ukryla do velkého dřevěného koně a zbytek odplul do úkrytu. Když Trójané vtáhli koně do města, Odysseovi lidé otevřeli bránu a učinili tak poslední krok ke zničení hrdého města Trója. Šlo vlastně o speciálně zkonstruovaný a použitý válečný stroj, který Řekům posloužil jako válečná lest a překvapení.
Příběh je stručně vylíčen v Homérově Odysseji (VIII. 493-515) a dále rozvinut ve Vergiliově Aeneidě (II. 49nn).
Příčina (záminka) války
Když trojský princ Paris unesl krásnou Helenu, manželku spartského krále Meneláa a odmítl vyjednávat o navrácení její i královské pokladnice, shromáždili Řekové pod velením mykénského krále Agamemnona obrovské vojsko. Čítalo 1184 lodí a sto tisíc mužů. Po celých devět let Řekové (Achájci) obléhali Tróju, drancovali její široké okolí, avšak Trója statečně odolávala obléhání.
Desátý rok
V desátém roce již válečníci byli unavení a hovořilo se o návratu do vlasti. Nespokojení bojovníci navrhovali, aby se boj rozhodl mezi hlavními jeho aktéry a tak se proti sobě postavili Meneláos a Paris. Jenom zásahem bohů nebyl Paris zabit, po něm v lítých soubojích padl hrdina Patroklos rukou Hektora, nejstaršího syna trojského krále Priama. Patrokla pomstil Achilleus, který byl posléze zabit podivným zásahem Paridovým. Výsledek války stále nebyl rozhodnut.
Tehdy navrhl Odysseus, aby se pokusili Tróju dobýt lstí. Navrhl postavit velkého dřevěného koně, v němž se ukryjí vybraní bojovníci. Tohoto koně potom dostat za nedobytné hradby města. Je třeba říci, že za autora nápadu bývá považován také věštec Kalchás či věštec Prylis (jemu tu myšlenku vnukla sama Athéna). Zdá se však, že Odysseus si všechny zásluhy přivlastnil.
Stavba koně
Stavby dutého dřevěného koně ze smrkových prken se ujal zkušený tesař Epeios. Na jednom boku byly skryté dveře, na druhém boku nápis s velikými rytými písmeny: „V naději na bezpečný návrat domů věnují toto vděční Řekové bohyni “ (Graves).
Do jeho břicha se ukryla skupina odvážných bojovníků, přičemž jsou uváděny různé počty mužů počínaje číslem 23 nebo 30 až 50, dokonce i nepravděpodobných tři tisíce mužů. Mezi nimi jsou jmenování Meneláos, Odysseus, Diomédes, Sthenelos, Akamás, Thoás, Echión a Neoptolemos. Jako poslední tam vstoupil Epeios, „vytáhl za sebou žebřík a protože uměl ovládat padací dveře, usadil se vedle zámku“ (Graves).
Řecká lest
Ostatní řecká vojska lstivě spálila tábor a odplula z dohledu z trojského pobřeží. Na břehu zůstal jediný Řek Sinón, který měl připravenu historku o tom, že je dezertér. Po rozednění Trójané viděli kouřící zbytky tábora, prázdné moře a velikého koně. Brzy objevili Sinóna a ten jim tvrdil, že kůň je darem bohyni Athéně. Trójané se rozdělili na ty, kteří ho chtěli okamžitě zatáhnout za městské hradby, ale také silné hlasy proti. Mezi nimi Kassandra prohlásila, že v koni jsou schovaní ozbrojenci - zase jí však nikdo nevěřil. Totéž tvrdil i další věštec Láokoón a vrhl na koně oštěp, až zbraně vevnitř zachrastily. Ten prý řekl „Ať je to cokoliv, bojím se Danaů, i když přinášejí dary“ - z toho se dodnes zachovalo rčení Danajský dar.
Řek Sinón před Trójany rozvinul secvičené řeči, které připravil lstivý Odysseus. Láokoón stále nevěřil, ale bůh Apollón poslal na něj i jeho dva syny dva obrovské hady, kteří ho umlčeli. Trójané to vše vzali jako potvrzení Sinonových řečí.
Pak už jim nestálo nic v cestě - koně dotáhli za městské hradby. Museli je pobořit, protože městskými branami by kůň neprošel. Trójané se radovali, že dlouhá válka skončila a jejich město zůstalo zachováno. Byl vystavěn z trupů lodí.
Podle italského námořního archeologa Francesca Tiboni byla "Trojským koněm" ve skutečnosti obchodní loď. Podle Tiboniho se výraz "kůň" nebo také "hroch" (pro oba pojmy existovalo v řečtině slovo hippos), používal přeneseně pro označení obchodní lodi, kterou na přídi zdobila galionová figura připomínající koňskou hlavu. "Řecký geograf Pausanias už ve druhém století našeho letopočtu píše, že je nevěrohodné, že by Řeky napadlo použít jako dar koně, a to dokonce ani tehdy, kdyby socha koně byla použita jen v rámci legendy," tvrdí Tiboni.
Podle athénské archeoložky Eleny Stylianouové však tak nebo tak už dnes není možné oddělit fakta od fikce, zvlášť ne pak, je-li řeč o legendě založené na téměř 3000 let starém eposu - jehož autentičnost je navíc rovněž sporná. [1]
Zkáza je završena
Jakmile lidé za hradbami usnuli, bojovníci opustili břicho koně. Echión vyskočil první, upadl a zlomil si vaz. Ostatní vylezli po provazovém žebříku, běželi otevřít brány města, pobíjeli stráže. Mezitím Sinón dal ohňové znamení vojsku a loďstvu, které se rychle vrátilo k Tróji.
Té noci byli krutě a nemilosrdně vražděni obyvatelé a zejména členové královské rodiny, z mužů se nezachránil nikdo. Ženy byly vzaty do otroctví. Trója lehla popelem. Trojská válka skončila.
Přenesený význam úsloví Trojský kůň v současnosti
Trojský kůň, v podobě metafory, se stal synonymem pro propašování něčeho škodlivého, co se nejprve jevilo jako užitečné. V současnosti nejčastější užití slova Trojský Kůň představuje počítačový program.[2] Dále dochází k označování za Trojského koně i příliv uprchlíků do Evropy.[3][4][5]
Trojský kůň v umělecké tvorbě
Písně:
-Trojský kůň - hudební skupina Bezinky
Filmy:
-Kolik váží Trojský kůň? - 2008
-Dobrodružství v barvách: Trojský kůň - 1997
Odkazy
Reference
- ↑ Dotyk.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ PCWorld.CZ [online]. Dostupné online.
- ↑ securitymagazin.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ rozhlas.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ blog.idnes.cz [online]. Dostupné online.
Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Trojský kůň na Wikimedia Commons
