Troja (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Trojský zámek)
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámek Troja v Praze
Trojský zámek v Praze
Trojský zámek v Praze
Základní informace
Země Česká republikaČesko Česká republika
Vystavěn 1679- 1685
Zrekonstruován 1977-1989
Architekt Jean Baptiste Mathey
Sloh Baroko
Stavební materiál zdivo
Účel Muzeum českého malířství 19. století
Rod Šternberkové
Současný majitel Galerie hlavního města Prahy (dar statkáře Aloise Svobody Českému státu z roku 1922)
Zeměpisné souřadnice 50°6′59″ s. š., 14°24′46″ v. d.

Zámek Troja (známý též jako Trojský zámek) je barokní stavba v pražské městské části Troja v bezprostřední blízkosti Pražské zoologické zahrady (západním směrem). Nachází se na pravém břehu řeky Vltavy, v jeho areálu se nalézá také několik hospodářských stavení, včetně konírny, a také vinotéka, inspirovaná přilehlou vinicí svaté Kláry (severním směrem). Objekt zámku je obklopen rozsáhlou zámeckou zahradou s mnoha okrasnými i ovocnými stromy a malým přírodním bludištěm, již zdobí fontány, terakotové vázy, štukové prospekty a oranžérie s bustami imperátorů. Zámek (v majetku hl. m. Prahy) je včetně zahrady otevřen pro veřejnost, jsou zde vystaveny sbírky českého malířství 19. století z expozic Galerie hlavního města Prahy. Kromě toho v zámeckém interiéru můžeme spatřit i pěknou freskovou výzdobu některých místností.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ještě v polovině 17. století se na tomto místě nacházela jen bezvýznamná knížecí venkovská usedlost, jejíž majitelkou byla Alžběta Polyxena Dembinská. Tehdy se okolní vesnice jmenovala Zadní Ovenec, pravděpodobně podle knížecího ovčince, který patřil k Alžbětině selskému dvoru (název Troja nejdříve patřil pouze zámku a až v 18. století se přenesl na celou obec). Je odvozen od výzdoby zámku antickými motivy, mimo jiné i výjevy z trojské války. Když ovšem kněžna Dembinská přestala stačit na správu celé usedlosti, prodala ji v roce 1669 za velmi výhodnou cenu hraběnce Ludmile Benigně Šternberkové. Její syn hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka zde roku 1678 zahájil stavbu zámku, který se měl stát jeho reprezentačním sídlem.

Hlavní průčelí zámku

V roce 1685 byla založena přilehlá zahrada a roku 1697 byla postavena terasa a hospodářské budovy v okolí zámku. Po rodu Šternberků zakoupila zámek pro ústav šlechtičen Marie Terezie a sama tu také několikrát pobývala.

Roku 1679 byl stržen původní dvůr s renesančními fasádami. Na jeho místě vybudoval v letech 16791685 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka zámek v duchu klasicizujícího baroka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone. Architekt při stavbě Trojského zámku využil i znalostí ze svého dlouhého pobytu v Itálii a nechal se inspirovat římskými příměstskými vilami italských šlechticů. Středem dvoupatrového zámku je Velký sál, který prostupuje obě patra a z něj vybíhají na dvě strany chodby s enfiládou pokojů. Vzhledem k tomu, že zámek se nedal zateplit, byl využíván pouze v letním období. Stavební aktivita Václava Vojtěcha ze Šternberka se ovšem neomezila jen na samotnou budovu zámku. Do zámeckého areálu dále náleží dnes již nefunkční pivovar, mlýn, dvě oranžerie, konírna a další hospodářské a správní budovy.

Pohled na zámek a část zahrad z vinice sv. Kláry, v pozadí Císařský ostrov a Stromovka, na obzoru pak Pražský hrad a Petřín

Také vnitřní výzdoba zámku byla svěřena do rukou těch nejpovolanějších a nešetřilo se na ní finančními prostředky. K malířským pracím byli povoláni Carpoforo Tencalla, Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni, kteří se nechali tematicky inspirovat antickými mýty. Mathey, který na celou stavbu i výzdobu dohlížel, nejdříve svěřil těmto třem umělcům výmalbu méně rozlehlých prostor (mimo jiné i zámecké kaple) a ačkoliv byl s jejich výkonem víceméně spokojen, nezdála se mu jejich práce dostačující na vyzdobení velkého sálu, který je centrální a nejdůležitější místností celého zámku. Proto najal na tento náročný úkol dva vlámské malíře Abrahama a Izáka Godynovy z Antverp. Ti se tohoto údělu zhostili skutečně svědomitě a sál se stal nejkrásnější místností. Je vyzdoben obrovskými nástěnnými a nástropními freskami, které oslavují vládnoucí rod Habsburků, což mělo být vyjádření loajality císaři Leopoldu I. Aby celková výzdoba zámku ladila, můžeme zde najít velké množství soch a sousoší opět s antickou tematikou. Za zmínku jistě stojí monumentální plastiky zdobící vstupním schodišti znázorňující souboj Titánů s bohy, které jsou dílem George a Paula Hermannových z Drážďan.

Stavba zámku a přilehlých budov byla dokončena v roce 1685, ale tvorba zámecké zahrady, neustálé drobné úpravy a přestavby pokračovaly až do 18. století. Rozlehlá zámecká zahrada ve francouzském stylu vznikla až na přelomu 17. a 18. století jako mistrovská práce zahradního architekta Jiřího Seemana s řadou fontánek a unikátním bludištěm. Na svazích za zámkem vyrostly v téže době rozlehlé vinice a v jejich středu se na vrcholu kopce nachází kaple svaté Kláry, zasvěcená této světici podle Šternberkovy manželky Kláry z Malzanu.

Po hraběti Václavu Vojtěchovi ze Šternberka zdědil zámek jeho syn a po něm jeho vnuk Jan ze Šternberka. Ten v roce 1763 prodal zámek Marii Terezii jako letní sídlo, císařovna však nikdy neměla čas přebývat zde po delší dobu, a protože jí zámek připadal nevyužitý, odkázala ho roku 1776 Ústavu šlechtičen. Od řádu Alžbětinek, které tady nějakou dobu pobývaly, ho později získal Asfeld z Vydří, který se však v tomto letním sídle příliš neohřál, protože ještě na konci 18. století se zámek stal majetkem knížete Ferdinanda Windischgrätze. Kníže jej po několika letech prodal baronu z Ostfeldu, který jej vlastnil téměř celé 19. století. Častým návštěvníkem barona z Ostfeldu býval František Palacký, který zde v roce 1825 několik dní bydlel . Posledním majitelem byl statkář Alois Svoboda. Ten roku 1922 daroval zámek a všechny pozemky československému státu ke vzdělávacím účelům (na části pozemků byla vybudována zoologická a botanická zahrada). Od roku 1989 je zámek užívám Galerií hlavního města Prahy a slouží jako muzeum českého malířství 19. století.

Poslední soukromý majitel, velkostatkář Alois Svoboda, 7. října 1922 věnoval rozsáhlé pozemky a nemovitosti v Praze-Troji včetně zámku u příležitosti 70. narozenin T. G. Masaryka, k památce založení Československé republiky a uctění 250. výročí úmrtí J. A. Komenského československému státu, a to s podmínkou, že zde budovu vybudována osvětová a sociálně-humanitní zařízení ve prospěch mládeže původem i rasou československé v Komenského duchu. Počítalo se především s vybudováním rozsáhlého pavilónového komplexu škol a internátních zařízení všech stupňů, dětských domovů atd. Ministerská rada poté na přelomu let 1923 a 1924 ustanovila Kuratorium trojských nemovitostí, které mělo rozhodovat o přidělení pozemků. Část těchto pozemků byla využita k vybudování pražské zoologické a botanické zahrady, ačkoliv proti předání pozemků zoologické zahradě se ostře stavěl například Stanislav Růžička.[1] V prosinci 1926 začalo Ministerstvo školství a národní osvěty jednat o využití pozemků s pražskou městskou radou, ministerstvem sociální péče a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ale žádná z oslovených institucí na nabídku nereflektovala. Projekty výchovné osady od Stanislava Růžičky a Eduarda Štorcha byly zamítnuty.[1]

V letech 19771989 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí. Při povodni v roce 2002 byl zaplaven sklep a přilehlá zahrada, během velké povodně v roce 2013 byla opět poničena dolní část zahrady..

Příprava sloučení[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 se objevily zprávy, že již několik let (podle mluvčí PBZ již 10 let) se uvažuje o sloučení Pražské zoologické zahrady a přilehlé Botanické zahrady hlavního města Prahy.[2] Rada hlavního města Prahy měla návrh projednat 22. září 2009.[3] V budoucnu by sloučenému subjektu měl přibýt do správy i Trojský zámek.[3] Již nyní je však možné do všech 3 sousedících objektů zakoupit společnou vstupenku.

Architektura a výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Barokní schodiště u jižního průčelí

Při vypracování projektu se burgundský architekt Jean Baptiste Mathey nechal inspirovat typem římské příměstské vily, s nímž se seznámil za svého italského pobytu. Původní koncepci změnil na pravidelnou dispozici s ústředním sálem, zabírajícím dvě poschodí, jako dominantou celé hmoty stavby. Ze sálu vede do dvou stran chodba s přilehlými salonky. Z hlavního sálu v úrovni prvního patra ústí monumentální vnější dvojramenné schodiště vyzdobené plastikami Georga a Paula Heermannových z Drážďan (po 1685). Sochařská výzdoba schodiště zpodobňuje boj titánů s antickými bohy a alegorie denních i ročních období a světadílů. Antické výjevy patrně ovlivnily i název „Troja“, který se pak rozšířil na celou oblast, původně zvanou Zadní Ovenec.

Autory malířské výzdoby zámku byli Carpoforo Tencalla, Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni. Výzdobu hlavního sálu vytvořili vlámští malíři Abraham a Isaac Godynové. Námětem nástropních a nástěnných fresek v hlavním sále je vítězství nad Turky u Vídně a oslava rodu Habsburků. Tři místnosti v severovýchodním traktu prvního patra zámku, tzv. čínské komnaty, jsou vyzdobeny nástěnnými malbami s orientálními motivy. Malby jsou dílem neznámého umělce a pocházejí patrně ze druhé poloviny 18. století.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Tibor Vojtko (Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové): "Nové město, nová generace, naděje pro společnost", aneb úsilí o vybudování osady Růžičkov v Praze‑Troji (1925-1930), Lidé města, číslo 13, 2011, ročník 3
  2. Botanická zahrada a zoo by se mohly sloučit po roce 2010, Pražský deník, 11. 9. 2008, Jan Brodníček
  3. a b Pražští radní projednají sloučení zoologické a botanické zahrady, Regiony24, 22. 9. 2009, Mediafax

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Troja Castle ve Wikimedia Commons