Tritium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tritium
  1s1
3 T
1
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
Svítící tritiový prstenec

Svítící tritiový prstenec

Obecné
Název, značka, číslo Tritium, T, 1
Cizojazyčné názvy lat. Tritium
Skupina, perioda, blok 1. skupina, 1. perioda, blok s
Chemická skupina Nekovy
Vzhled bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS 10028-17-8
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 3,016 049
Elektronová konfigurace 1s1
Oxidační čísla −I, I
Mechanické vlastnosti
Hustota 281 g/cm3
Skupenství plynné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 134 W·m−1·K−1 (30 K, kapalina)
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání −252,5 °C (20,65 K)
Teplota varu −248,11 °C (25,04 K)
Teplota trojného bodu T3 −252,53 °C (20,62 K)
Tlak trojného bodu p3 21,55 kPa
Kritická teplota Tk −229 °C (44,15 K)
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
3T 12,32 let β− 3He
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
T

Tritium je radioaktivní izotop vodíku (3H). Jádro tritia (jako částice se nazývá triton) obsahuje jeden proton a dva neutrony, zatímco normální vodíkové jádro sestává pouze z jednoho protonu. Jeho relativní atomová hmotnost je 3,016049. Za standardního tlaku a teploty je to plyn (T2 neboli 3H2).

Výskyt

Tritium se vlivem ionizujícího záření z vesmíru vyskytuje ve vrchních vrstvách zemské atmosféry a ve stopovém množství i v běžné vodě.[1]

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Tritiem osvětlený ciferník hodinek

Tritium je beta zářič (β−), při svém rozpadu produkuje elektron (e−), antineutrino (νe) a vzniká 3He. Poločas rozpadu je 12,32 let.

Někdy mu bývá přiřazována i chemická značka T, přestože se nejedná o jiný prvek. Ve sloučenině s kyslíkem tvoří tritiovou vodu T2O.

Nebezpečnost

I když jde o beta zářič, jeho nebezpečnost je jen minimální.[2] Záření tritia zastaví už 6 mm silná vrstva vzduchu. Určité nebezpečí by hrozilo pouze při jeho požití, vdechnutí nebo kontaminaci pokožky na citlivém místě.

Využití

Tritia se využívá jako trvalého zdroje slabého světla, někdy označovaného jako GTLS (Gaseous Tritium Light Source). Plynné tritium je uzavřeno v skleněných mikrokapslích, na jejichž stěně je vrstva fosforeskující látky, která vlivem dopadajícího beta záření svítí. Obvykle se používá ZnS, u něhož je možné přidáním jiných látek měnit barvu světla. Nejintenzivnější je zelené světlo, ale zářič může svítit i žlutě, modře, fialově, červeně apod.[3]

Používá se na ciferníky hodinek, mířidla zbraní, jako přívěsky nebo nouzové svítilny.

Další obrázky

  • Použití tritia v mířidlech
    Použití tritia v mířidlech
  • Modré světlo
    Modré světlo
  • Umístění tritia ve schématu izotopů
    Umístění tritia ve schématu izotopů

Reference

  1. ↑ Frequently Asked Questions: Tritium [online]. Canadian Nuclear Safety Commission [cit. 2013-02-21]. Kapitola Q8. Dostupné online. (anglicky)  – neplatný odkaz !
  2. ↑ Nuclide Safety Data Sheet Hydrogen-3 [online]. [cit. 2006-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-09-08. 
  3. ↑ Tritium, iluminace, GTLS – jak to celé funguje? [online]. TritiumShop [cit. 2013-02-21]. Dostupné online. 

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tritium&oldid=16490872“