Tridentské knížecí biskupství

; vlajka	; znak
Geografie	; Tridentské knížecí biskupství (tmavě modrá) v roce 1648 a ostatní církevní knížectví (světle modrá) ve Svaté říši římské.
	; Tridentské knížecí biskupství (tmavě modrá) v roce 1648 a ostatní církevní knížectví (světle modrá) ve Svaté říši římské.
Hlavní město	Trento (Trident)
Rozloha	4 500 km² (18. století)
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	140 000 (rok 1802)
Jazyky	latina, italština, němčina, ladinština, lombardština, trentinský dialekt
Náboženství	římskokatolické, judaistické
	Státní útvar
Státní zřízení	teokratická volená monarchie (knížecí-biskupství)
Mateřská; země	Svatá říše římská
Měna	tallero, monete veneziane, grosso
	Státní útvary a území
	Veronské markrabství
	Bavorské vévodství
	Tyrolské hrabství

Tridentské knížecí biskupství (italsky Principato Vescovile di Trento, německy Hochstift Trient, Fürstbistum Trient, Bistum Trient) bylo ve středověku a raném novověku území pod světskou mocí tridentského biskupa a součást Svaté říše římské; dnes jde o historické území Tridentsko (ital. Trentino, něm. Trient i Triént, lat. Tridentum) v severní Itálii, nazvané podle města Trident a regionálně náležející k Tridentsku-Horní Adiži.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Trident, původně keltská osada, přešla v roce 24 př. n. l. do římských rukou (Tridentum) a byla od 2. století římskou kolonií. Za Langobardského království byl Trident v letech 568–574 centrem jednoho z vévodství (dukátů), když již od 4. století byl sídlem biskupa. Za Karla Velikého bylo území připojeno k Franské říši a později tvořilo součást Římsko-německé říše. V roce 952 připadl Bavorsku jako součást Veronského markrabství.

Císař Konrád II. povýšil Tridentsko roku 1027 na knížectví a zároveň svěřil biskupům světskou pravomoc. Knížata-biskupové byli členy říšského knížecího kolegia disponujícími virilním hlasem. V následujících stoletích význam i územní rozsah Tridentska rostl a postupně zaujímalo většinu území moderní Autonomní provincie Trento. Znakem tridentského knížectví a biskupství se stala svatováclavská orlice, udělená roku 1339 českým králem Janem Lucemburským. V letech 1543–1563 tu probíhal významný tridentský koncil, který dal rozhodující impuls protireformaci.

Po Napoleonově vpádu do Itálie bylo roku 1803 území sekularizováno a připojeno k Rakousku, po jeho porážce roku 1805 k Bavorsku a po místním povstání roku 1809 k Italskému království. Vídeňským kongresem (1814–1815) bylo Tridentsko znovu připojeno k Rakousku, v jehož rámci bylo začleněno do Okněžněného hrabství Tyrolska, přičemž Trident sám se stal později statutárním městem.

Na sklonku první světové války bylo Tridentsko (též Tridentské Benátsko, Jižní Tyrolsko, Horní Adiže – o rozloze 8 961 km²) obsazeno roku 1918 Itálií a na základě Saintgermainské mírové smlouvy (1919) s Rakouskem se stalo její součástí (dnes součást autonomního Tridentsko-Horní Adiže). Toto území pak bylo oblastí prakticky trvalého italsko-rakouského napětí a německy mluvící většina obyvatelstva dlouho projevovala separatistické tendence. Teprve roku 1971 došlo k dohodě a poskytnutí široké jazykové a kulturní autonomie.