Triazin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tři izomery triazinu

Triazin je společné označení pro tři izomery organické sloučeniny, jejíž sumární vzorec je C3H3N3.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Struktura triazinu je heterocyklický kruh, analogický šestičlennému benzenovému kruhu, kde jsou však tři atomy uhlíku nahrazeny atomy dusíku. Tři izomery se vzájemně liší pozicemi dusíkových atomů, označují se 1,2,3-triazin, 1,2,4-triazin a 1,3,5-triazin. Mezi další aromatické heterocyklické dusíkaté sloučeniny patří pyridiny s jedním atomem dusíku v kruhu, diaziny se dvěma atomy a tetraziny se čtyřmi atomy dusíku. Triaziny jsou slabší zásady než pyridin.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějším derivátem 1,3,5-triazinu je melamin se třemi aminovými substituenty používaný při výrobě pryskyřic. Dalším triazinem široce používaným v pryskyřicích je benzoguanamin. Triazinové sloučeniny se často používají jako základ různých herbicidů, například kyanurchloridu (2,4,6-trichlor-1,3,5-triazinu). Triaziny substituované chlorem se používají i jako reaktivní barviva. Tyto sloučeniny reagují prostřednictvím chlorové skupiny s hydroxylovou skupinou přítomnou v celulózových vláknech v nukleofilní substituci, ostatní triazinové pozice obsahují chromofory. Směsi triazinů s vodou se používají také pro odstraňování sulfanu ze zemního plynu.

Série derivátů 1,2,4-triazinu známé jako BTP jsou považovány za možná extraktancia pro použití pro pokročilé opětovné přepracování použitého jaderného paliva.[1][2][3][4][5] BTP jsou molekuly obsahující dvě 1,2,4-triazin-3-ylové skupiny vázané na pyridinový kruh.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Triazine na anglické Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. www.nea.fr [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-29. 
  2. Archivovaná kopie. www-atalante2004.cea.fr [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-15. 
  3. Development Of Electrochemical Separations Of Uranium And Re Elements From Fluoride Melts. www.nea.fr [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-29. 
  4. http://www.rsc.org/delivery/_ArticleLinking/DisplayArticleForFree.cfm?doi=b301178j&JournalCode=DT
  5. Archivovaná kopie. www.tntech.edu [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-22.