Trezor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
mechanický číselný zámek trezoru

Cizím slovem trezor nebo také sejf označujeme různé z hlediska účelu značně podobné objekty, které většinou slouží ke stejnému nebo velmi podobnému účelu - totiž k bezpečnému dlouhodobému skladování cenných předmětů (peníze, drahé kovy, umělecká díla, cenné listiny, šperky apod.).

Trezorová místnost[editovat | editovat zdroj]

Vchod do trezorové místnosti

Představuje jednu nebo i více speciálně technicky vybavených a uzpůsobených místností, kde se uschovávají větší množství cenných předmětů (v bankách např. bankovky, mince, cenné papíry, drahé kovy apod.). Trezory tohoto typu se obvykle používají především ve velkých finančních institucích typů bank, spořitelen, pojišťoven apod. nebo pro úschovu většího množství cenných uměleckých děl apod. Velké trezory bývají často umístěny v podzemí budovy a bývají zabezpečeny řadou stavebních, mechanických či elektronických prvků před vniknutím nepovolaných osob, jenž bývají velmi často navíc doplněna o řadu organizačních opatření, která si každá instituce zavádí sama ve formě svých vnitřních předpisů, nařízení, směrnic popřípadě i podle nepsaných, ústně tradovaných pravidel apod.

Trezorová skříň[editovat | editovat zdroj]

Moderní trezorová skříň

Je samostatný trezor někdy vložený v trezorové místnosti zhruba velikosti skříně, někdy též označovaná jako nedobytná pokladna, která bývá umístěna v běžných místnostech typu kanceláří.

Trezorová schránka[editovat | editovat zdroj]

Domácí trezor

Představuje speciální schránku úřadoven, obytných prostor, kluboven spolků apod. Jedná se vždy o menší technické zařízení s menším prostorem pro bezpečné uchovávání menšího množství cenných předmětů. Takové zařízení může mít různou podobu, může vypadat třeba jako velká kniha nebo se může jednat o pevnou kovovou schránku zabudovanou ve zdi domu a podobně. Podle velikosti a účelu se pak u příslušného předmětu liší i stupeň technického zabezpečení proti vniknutí nepovolaných osob popřípadě proti kompletnímu odcizení celé takovéto schránky jakožto celku. Banky umozňují pronájem takovýchto trezorových schránek svým klientům.

Trezor x sejf[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv obvykle není význam slova sejf a trezor rozlišován, můžete najít v sortimentu prodejců ochranných schránek rozdíl ve značení. Rozdíl je patrný z původu slov: Sejf z anglickeho save (chránit) je primárně určen k ochraně uložených předmětů před zničením (vodou, teplem, ohněm, magnetickým polem apod.). Typický sejf je tedy dvouplášťová schránka s vnitřkem s izolací například z čedičové vaty. Trezor z anglického treasure (poklad) je rovněž určen k ochraně svého obsahu, ale spíše před zloději. Typický trezor ma schránku z tvrdé pancéřové ocele, železobetonu apod.

Související slangové termíny[editovat | editovat zdroj]

Trezory, sejfy a nedobytné pokladny jsou odedávna středobodem zájmu zlodějů, lupičů a nenechavců všeho druhu, k jejich označení se v kriminálním a kriminalistickém prostředí rozvinul celý zvláštní slang, z detektivních filmů a kriminálních románů je všeobecné známé označení káča pro běžnou nedobytnou pokladnu, lupič vylupujícíí nedobytné kasy je pak často zván kasař atd. apod.

Odvozená slova[editovat | editovat zdroj]

Odvozené slovo trezorový dosti paradoxně v českém prostředí zdomácnělo především v sousloví trezorový film, zde v přeneseném smyslu slova coby synonymum, zejména v době vlády české varianty komunismu sovětského typu, pro zakázaný film (lidově též zvaný trezorák).

1. české muzeum trezorů[editovat | editovat zdroj]

Existuje také muzeum trezorů a trezorové techniky v Jincích u Příbrami. Obsahuje několik desítek exponátů, trezorů renovovaných i vykradených, přenosné kasičky, dětské hračky s tématikou trezorů a mnoho dokumentů. Není otevřené trvale, ale pouze po předchozí dohodě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Safes ve Wikimedia Commons

  • 1. České muzeum trezorů na internetové adrese www.jinova.cz/muzeum
  • PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.  
  • František Trávníček, Slovník jazyka českého, vydalo Slovanské nakladatelství v roce 1952, katalogové číslo 301 12 2-51 624/50/III-67-1