Trasjanka
Trasjanka (трасянка) – obecně používán v současném Bělorusku (mj. prezidentem Alexandrem Lukašenkem) směs ruštiny a běloruštiny. Fonetika je většinou běloruská, zatímco slovní zásoba a syntax – ruské.
Obsah |
Etymologie [editovat]
Dříve byl tento jev nazýván různými termíny, například jazyková hybrida, jazyková chiméra, smíšenina, rozlomenina. Roku 1920 Vaclaŭ Lastoŭski použil slovo čaŭňa (od slova čaŭpsci – „žvanit, kecat“). Přijal se však název trasjanka.
Etymologii vysvětluje článek v časopise Kruh (4. dubna 1996): „Termín trasjanka původně označuje krmení pro krávy. Když hospodáři chybí dobré seno, přidá slámu a pečlivě to promíchá. Kráva si podvodu nevšimne a trasjanku sežere. Mléka ovšem nepřibude. Stejně Bělorusové – nevšímají si své hrozné trasjanky ani doma, ani v autobuse, ani v parlamentu.“
Charakteristika [editovat]
"Živelné zotročení jedných národů druhými, masové migrace a nerovnopravné vztahy mezi různými etnosy tvoří historický podklad, na němž se tvoří pidžiny a kreolské jazyky" – píše Mark Djačkov ve své knize Kreolské jazyky (1987). Běloruský jazykovědec Hienadž Cychun podotýká však:
Není důvod k úplnému ztotožňování trasjanky s pidžiny nebo kreolskými jazyky, především protože se v tomto případě jedná o vzájemné vlivy geneticky blízkých řečí, zatímco tvoření pidžinů a kreolských jazyků se zúčastnily jazyky daleké z hlediska genetického a typologického. Trasjance lze říci "kreolizovaný jazyk", nebo přesněji – "kreolizovaná varianta běloruštiny".
Většina výzkumníků považuje její základ za běloruský.
Trasjanka vznikla coby komunikační prostředek mezi běloruskojazyčným venkovem a ruzkojazyčnými úřády. Podle H. Cychuna sehrály významnou úlohu v rozšiřování trasjanky stalinovské represe ve 20. a 30. letech, když běloruskojazyční část obyvatel měst masově pod vlivem terroru přecházela do ruštiny. Migrace Bělorusů do měst rozšířila tento jev i ve městech, trasjanka se však nestala hlavním komuníkačním prostředkem, byla totiž považována za "nekulturní řeč".
Související články [editovat]
- Suržyk, směs ukrajinštiny a ruštiny
- Russenorsk, směs norštiny a ruštiny
Literatura [editovat]
- Калита, И. В. Современная Беларусь: языки и национальная идентичность. Ústí nad Labem, ISBN 978-80-7414-324-3, 2010, 300 s. (dostupné na http://kamunikat.org/Kalita_Ina.html)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trasianka na polské Wikipedii.
