Tomíkovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tomíkovice
Pomník obětem 1. světové války
Pomník obětem 1. světové války
Lokalita
Charaktervesnice
ObecŽulová
OkresJeseník
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel163 (2021)[1]
Katastrální územíTomíkovice (6,12 km²)
Nadmořská výška326 m n. m.
PSČ790 56
Počet domů75 (2011)[2]
Tomíkovice
Tomíkovice
Další údaje
Kód části obce148458
Kód k. ú.748455
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomíkovice (něm. Domsdorf)[3] jsou osadou obce Žulová. Nacházejí se 2 km severně od Žulové podél silnice do Vidnavy, na dolním toku Skorošického potoka před ústím do Vidnávky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tomíkovice jsou poprvé připomínány roku 1291 v pramenu vztahujícímu se k letům 1266-1268. Vznikly v průběhu tehdejší kolonizace Jesenicka vratislavskými biskupy a jsou pojmenovány zřejmě po svém lokátorovi jménem Tomáš neboli Tomík. Latinské (Dominici villa) a německé (Dominiksdorf, Domsdorf) jméno zřejmě nejsou původní. V místech Tomíkovic je k roku 1284 zmíněna i ves Hlinná (Glinna), která s Tomíkovicemi zřejmě později splynula.

V 14. století Tomíkovice - jako řada jiných vsí v okolí - zpustly a byly obnoveny až při nové kolonizaci biskupského panství kolem roku 1576. Většina vsi zůstala v majetku vratislavského biskupství. Zdejší fojtství (šoltézství) bylo roku 1671 povýšeno na rytířské, a tvořilo tedy samostatný statek, ale zůstalo oproti okolním vsím vcelku malé a střídalo často majitele až do roku 1733, kdy je získal klášter sv. Maří Magdalény v Nise. Tomu fojtství patřilo do roku 1807, kdy je klášter pro obtížnou správu přes rakousko-pruské hranice prodal Johannu Nepomuku Oehlovi. V letech 1844-1890 patřily rodině Latzelů, která v té době skoupila řadu velkostatků v okolí, mj. ve Skorošicích. V roce 1794 byla založena zdejší škola (zrušena roku 1976).

Kromě zemědělství se ve vsi uplatňovalo domácké přadláctví, jež však již v polovině 19. století hledalo obtížně odbyt. Josef Latzel zde založil roku 1848 přadláckou školu, která měla pomoci zlepšit kvalitu a výkonnost tohoto tradičního odvětví. Rozvojem kamenictví v regionu okolo Žulové se Tomíkovic dotkl spíše okrajově (žulové lomy na Kaní hoře), specialitou obce se ale stalo povoznictví - přeprava dřeva, vápna i kamene pro stavební a průmyslové účely. Tímto zaměstnáním lze rovněž vysvětlit rozšíření dělnického hnutí mezi obyvateli, jež vyvrcholilo vítězstvím Komunistické strany Československa ve volbách roku 1929. Poté však i zde převládla strana sudetoněmecká, Tomíkovice byly po Mnichovské dohodě připojeny k Německu a jejich vesměs německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto.

V poválečné době zbyla jako jediná hospodářská aktivita ve vsi zemědělství. Fojtský velkostatek převzal roku 1949 státní statek Žulová a postupně k němu připojil i půdu ostatních zemědělců ve vsi. Roku 1980 bylo obhospodařování zdejší zemědělské půdy předáno jednotnému zemědělskému družstvu v Bernarticích.

Tomíkovice byly od konce patrimoniální správy roku 1850 samostatnou obcí až do roku 1960, kdy byly připojeny ke Skorošicím. Spolu se Skorošicemi se staly od 1. ledna 1976 součástí Žulové. Skorošice se od ní roku 1990 opět osamostatnily, ale Tomíkovice u Žulové zůstaly.[4]

K Tomíkovicím patří rovněž malá osada Žlíbek (něm. Schlippengrund nebo jen Schlippe), vzniklá koncem 18. století u Schlippeho mlýna na Vidnavce. Začátkem 19. století v ní bylo pět domů.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Tomíkovic podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[5]:

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 604 665 640 605 642 614 652 708[p 1][p 2] 749 349 302 352 314 263 233 246[p 3]
  1. z toho: Tomíkovice 644, Žlíbek 64
  2. z toho: 6 Čechoslováků, 696 Němců; 706 řím. kat., 1 bez vyzn.
  3. z toho: Tomíkovice 236, Žlíbek 10

V Tomíkovicích je evidováno 84 adres : 76 čísel popisných (trvalé objekty) a 8 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[6] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 70 domů, z toho 62 trvale obydlených.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 860. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, II. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 531. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 652–653.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 35.  Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 978–979. 
  6. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12 [cit. 2010-01-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]