Tomáš Pešina z Čechorodu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Tomáš Pešina z Čechorodu
světící biskup pražský

Tomáš Jan Pešina z Čechorodu
(portrét z roku 1889)
Církev římskokatolická
Znak Coat of arms of Tomáš Pešina z Čechorodu.svg
Svěcení
Kněžské svěcení 1653
Osobní údaje
Datum narození 19. prosince 1629
Místo narození Počátky
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Datum úmrtí 3. srpna 1680 (ve věku 50 let na morovou nákazu)
Místo úmrtí Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Pochován Malostranský hřbitov v Praze
Národnost česká
Povolání římskokatolický biskup

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

Tomáš Jan Pešina z Čechorodu (19. prosince 1629[1] Počátky3. srpna 1680 Praha) byl český katolický duchovní, dějepisec a spisovatel. Od roku 1674 byl světícím biskupem pražským.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Pešina, pokračovatel Bohuslava Balbína, generální vikář a kapitulní děkan sv. Víta v Praze, milovník českého jazyka a sběratel, se narodil 19. prosince 1629Počátkách v rodině místního řezníka, který se sem přistěhoval okolo roku 1610 z Okrouhlé Radouně. Od roku 1643 studoval na jezuitském gymnáziu v Jindřichově Hradci[2], od r. 1648 studoval v Praze. Stal se mistrem literárního umění a bakalářem teologie. Roku 1653 byl vysvěcen na kněze. Roku 1655 se stal děkanem v Kostelci nad Orlicí. Od 1657 působil jako děkan v Litomyšli. O rok později (1658) byl jmenován biskupským vikářem poloviny Chrudimského kraje. V roce 1663 se stal kanovníkem v Litoměřicích, o dva roky později kanovníkem u sv. Víta v Praze. Roku 1668 byl jmenován císařským radou a brzy na to i císařským falckrabětem.

V církevní hierarchii postupoval stále výše, roku 1670 se stal generálním vikářem a krátce na to byl jmenován kapitulním děkanem, roku 1674 jej císař jmenoval titulárním biskupem samadrijským, ale asi nepřijal biskupské svěcení.[3] I při svém církevním poslání si našel čas na své ušlechtilé záliby. Byl mimořádně horlivý sběratel. Po vzoru svého staršího druha Balbína se začal zabývat historií a roku 1663 vydal dílo označené jako Moravopis, a to v českém jazyce. Ve třech dílech se věnoval historii Moravy. Ještě v roce 1676 vydal Mars Moravicus. Tato díla byla dlouhou dobu hlavním pramenem poznání národní historie. Ve spisu Ucalegon popsal turecké výboje do Evropy. Byl také prvním, kdo pojmenoval autora nejstarší české kroniky, tak zvaného Dalimila. Za svého působení ve svatovítské katedrále se osobně stýkal i s císařem Leopoldem Habsburským. Tento slavný rodák z Počátek zemřel na morovou nákazu ve věku 50 let 3. srpna 1680. Pohřben je na Malostranském hřbitově v Praze.

Titulní list knihy Mars Moravicus… z r. 1677

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mapa lanšperského panství – nakreslil ji s vyznačením národnostního složení a požadoval, aby se v českých obcích kázalo česky a ve smíšených obcích česky alespoň každou druhou neděli.
  • Moravopis – pětisvazkové dílo o Moravě.
  • Ucalegon Germaniae, Italiae et Poloniae Hungaria, flama belli Turcici ardens – varování před tureckým nebezpečím.
  • Phosphorus septicornis – Oslava svatovítského chrámu.
  • Thesaurus in lucem procractus S. Mercurius – pojednání o ostatcích v chrámu svatého Víta.
  • Tomáš Pešina z Čechorodu. Mars Moravicus. Sive bella horrida et cruenta, seditiones, tumultus, praelia, turbae & ex ijs enatae crebrae et funestae rerum mutationes, dirae calamitates, incendia, clades, agrorum depopulationes, urbium vastitates, aedium sacrarum et prophanarum ruinae, arcium et oppidorum eversiones, pagorum cineres, populorum excidia, & alia id genus mala, quae Moravia hactenus passa fuit. Praha : Jan Arnold z Dobroslavína, 1677. [24], 958 [spr. 956], [16] s., [3]. Dostupné online. (lat) 
  • Prodromus moraviographiae – vydáno r. 1663, základní vlastivědné údaje a stručný přehled dějin Moravy.

Podílel se na překladu a s jeho podporou vyšlo Martyrologium aneb Pašionál svaté římské církve.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční zápis - http://digi.ceskearchivy.cz/cs/6502/3
  2. Katalog osob jezuitského gymnázia - http://digi.ceskearchivy.cz/cs/682/114
  3. Josef Pejška, Byl Tomáš Pešina z Čechorodu biskupem?, ČKD 1913/1, str. 68-69: a utor výslovně popírá, že by Pešina byl pražským světícím biskupem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zelený, Vácslav Vladivoj: Tomáš Pešina z Čechorodu (Životopisná studie). Praha 1887. (ČČM 1884 – 86 a též ve zvláštním otisku v Praze 1887).
  • Adolf Ludvík Krejčík, Prolegomena k vydání II. dílu T.J. Pešinova díla "Mars Moravicus" I, Praha : Čes. akademie : Bursík a Kohout [distributor] , 1913.
  • Novější literaturu eviduje v ne zcela úplném rozsahu Lexikon české literatury 3/II. Praha 2000, s. 878-879.
  • Martina Bohačiaková, Historik Jan Tomáš Pešina z Čechorodu (19. 12 1629 – 3. 8. 1680), Studia historica Tyrnaviensia IX-X, 2010.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]