Tmesipteris

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxTmesipteris
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkapraďorosty (Monilophyta)
Třídaprutovky (Psilotopsida)
Řádprutovkotvaré (Psilotales)
Čeleďprutovkovité (Psilotaceae)
RodTmesipteris
Bernh., 1801
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tmesipteris je rod kapradin z čeledi prutovkovité. Jsou to vesměs epifytní kapradiny s převislými stonky a střídavými jednoduchými listy. Sporangia jsou tlustostěnná, srostlá po dvou a umístěná na bázi vidličnatých listů. Tyto kapradiny mají některé výjimečné znaky, postrádají kořeny a prokel obsahuje cévní svazky podobně jako u příbuzného rodu prutovka. Rod Tmesipteris zahrnuje asi 12 druhů a je rozšířen v Australasii a na Filipínách.


Popis

Zástupci rodu Tmesipteris jsou nevelké epifytní nebo řidčeji pozemní kapradiny s vidličnatě větvenými oddenky. Oddenky jsou pokryty hnědými rhizoidy, pravé kořeny chybějí. Stonek je jednoduchý nebo vidličnatě větvený, zploštělý a lysý, převislý nebo u pozemních forem až polovzpřímený. Má buď neukončený růst nebo je zakončen velkým listem. Listy na bázi stonku jsou šupinovité a směrem vzhůru se postupně zvětšují. Sterilní listy (trofofyly) jsou jednoduché, střídavé, spirálně nebo dvouřadě uspořádané, ze stran zploštělé, jednožilné. Střední žilka často na konci listu vybíhá v osinku. Nemají řapík, báze listů sbíhá po stonku. Listy nesoucí sporangia (sporofyly) jsou vidličnaté a stopkaté. Sporangia jsou srostlá po 2 do podlouhlých synangií a obsahují velký počet výtrusů. Spory jsou elipsoidní, monoletní, s hladkým nebo hrubým povrchem. Prokel je podzemní, nezelený, válcovitý, dlouhověký, pokrytý hnědými vlasovitými rhizoidy. Podobá se krátkému kousku oddenku, je až 2 cm dlouhý a asi 1,3 mm tlustý. Často je i větvený. Vyživuje se prostřednictvím mykorhizy. Ve středové části je cévní svazek, což je u žijících kapradin zcela neobvyklé a tento znak jinak má pouze příbuzný rod prutovka (Psilotum). Pelatky a zárodečníky jsou obdobné jako u jiných kapradin a vyrůstají po celém povrchu proklu.[1][2]

  • Tmesipteris parva
    Tmesipteris parva
  • Detail prýtu Tmesipteris ovata s výtrusnicemi
    Detail prýtu Tmesipteris ovata s výtrusnicemi
  • Porost Tmesipteris truncata
    Porost Tmesipteris truncata

Rozšíření

Rod Tmesipteris zahrnuje asi 12 až 15 druhů.[1] Je rozšířen v Australasii a zasahuje i do jihovýchodní Asie.[1] Největší počet druhů roste na Novém Zélandu (5 druhů), v Austrálii (5), Nové Kaledonii (4) a Vanuatu (3). Po jednom druhu je uváděno z Filipín, Norfolku, Ostrova lorda Howa, Papuy-Nové Guiney, Fidži, Samoa, Společenských ostrovů a Markéz.[1]

Ekologie

Zástupci rodu Tmesipteris rostou nejčastěji jako epifyty na kmenech dřevin, zejména (nikoliv však výlučně) stromových kapradin z rodu cyatea (Cyathea) a diksonie (Dicksonia). Řidčeji rostou v humusu na padlých kmenech, na skalách nebo na zemi.[3][2] Gametofyt (prokel) i sporofyt žijí v symbióze s mykorhizními houbami, které jim poskytují výživu a nahrazují kořeny.[4][5]

Taxonomie a historie

V minulosti (zejména do 20. let 20. století) byl rozlišován jediný, variabilní druh Tmesipteris tannenis. Důvodem byl zejména nedostatek herbářového materiálu. Některé položky navíc byly směsné, neboť některé druhy rostou v oblastech hojnějšího výskytu často pospolu.[6]

Taxonomie rodu Tmesipteris má kontroverzní historii. Tradičně byly tyto rostliny kladeny spolu s rodem prutovka do příbuzenstva primitivních prapředků výtrusných cévnatých rostlin z období devonu, známých jako rhyniové rostliny, fosilní nálezy však od vymření rhynií v devonu až do dnešních dnů prakticky neexistují. Podle moderních fylogenetických studií se sice jedná o ranou větev kapradin, k vývinu primitivních znaků (absence kořenů, redukce listů aj.) však došlo druhotně.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e MOORE, L.B.; EDGAR, E. Flora of New Zealand [online]. Manaaki Whenua Landcare Research, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b AIKEN, Miriam A. Living Fossils of The Plant Kingdom. The Psilotales — Tmesipteris and Psilotum. Tuatara. Dec 1951, čís. 4(2). Dostupné online. 
  3. ↑ EVERT, Ray F.; EICHHORN, Susan E. Biology of plants. New York: Peter Marshall, 2013. ISBN 978-1-4292-1961-7. (anglicky) 
  4. ↑ DUCKETT, Jeffrey G.; LIGRONE, Roberto. A comparative cytological analysis of fungal endophytes in the sporophyte rhizomes and vascularized gametophytes of Tmesipteris and Psilotum. Canadian Journal of Botany. Mar. 2005, čís. 85(11), s. 1443-1456. Dostupné online. 
  5. ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Kapradiny. Atlas domácích a cizokrajných druhů. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1716-1. 
  6. ↑ CHINNOCK, R.J. The New Zealand Species of Tmesipteris (Psilotaceae). New Zealand Journal of Botany. 1975, čís. 13(4). Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tmesipteris&oldid=13757217“