Tik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tiky patří k nejčastějším poruchám pohybu. Vyskytují se zejména u primárních tikových poruch začínajících v dětství. Nejběžnějším onemocněním způsobujícím tiky je Přechodná tiková porucha, která postihuje až 28% školáků,trvat by měla déle než 4 týdny,ale méně než rok,potom obvykle zmizí. Závažnější formu tikové poruchy představuje Touretteův syndrom, u kterého se kombinují mnohočetné pohybové a zvukové tiky, často doprovázené poruchami chování [1]. Základem léčby tikových poruch je úprava režimových opatření a životního stylu. K farmakologické léčbě [2]se přistupuje až při těžších projevech onemocnění.

Tikové projevy[editovat | editovat zdroj]

Tiky jsou náhlé, bezúčelně se opakující pohyby nebo zvuky. Vyskytují se mnohokrát za den, ruší normální aktivitu a jsou obvykle značně nápadné. Zmírňují se v klidu a při psychické pohodě, naopak při stresu a duševním vypětí se zhoršují. Jejich četnost i závažnost se může v čase měnit. Tikům předchází nutkání k jejich provedení, které je po vykonání tiku následováno uvolněním vnitřního napětí. Tiky mohou být přechodně potlačeny vůlí. Avšak při delším zadržování tiků vnitřní napětí zesílí natolik, že je nelze již déle potlačovat a dochází k intenzivnímu vybíjení nashromážděných tikových projevů (tzv. rebound fenomén). Tiky vznikají na podkladě funkčního onemocnění mozku. Nejedná se tedy o zlozvyky, které by se daly odnaučit a které by nemocný dělal schválně.

Druhy tiků[editovat | editovat zdroj]

Tiky rozdělujeme na pohybové (motorické) a zvukové (vokální). Obě skupiny můžeme dále dělit podle míry jejich složitosti na tiky prosté a komplexní. U jednoho pacienta se mohou různé druhy tikových projevů vyskytovat současně. Někteří nemocní své tiky skrývají tak, že je vtělují do zdánlivě účelných činností (např. po trhnutí hlavou naznačují upravování účesu). Tyto přídavné pohyby, které mají tiky maskovat, nazýváme parakineze.

Rozlišujeme čtyři základní skupiny tikových projevů:

Prosté pohybové tiky[editovat | editovat zdroj]

Krátkodobé pohyby škubavého rázu (mrkání, vyplazování jazyka, trhání hlavou či končetinami) nebo pomalejší stahy a kroutivé pohyby (svírání víček, valení oči, kroucení a otvírání úst, cenění a skřípaní zubů, kroucení ramen).

Komplexní pohybové tiky[editovat | editovat zdroj]

Koordinované složitější pohyby (dotýkání se něčeho, ohmatávání, očichávání, manipulace s různými předměty, údery, poskoky, výkopy nohou, otočky, dřepy, kotouly). Samostatně se označují dva podtypy pohybových komplexních tiků:

  • kopropraxie - neslušná gesta, naznačování manipulace s pohlavními orgány, jejich ohmatávání či vystavování
  • echopraxie - napodobování pohybů jiné osoby

Prosté zvukové tiky[editovat | editovat zdroj]

Jednoduché zvuky (posmrkávání, odkašlávání, chrochtání, sání, pískání, houkání, krkání).

Komplexní zvukové tiky[editovat | editovat zdroj]

Slova, nebo části slov, obsahující nějaký význam. Samostatně se označují tři podtypy zvukových komplexních tiků:

  • koprolálie - vykřikování neslušných slov
  • echolálie - opakování slov nebo vět jiné osoby
  • palilálie - opakování vlastních slov nebo jejich částí

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIALA, Ondřej. Tiky a Touretteův syndrom. Neurologie pro praxi. leden 2011, roč. 12, s. 382–385. Dostupné online. (česky) 
  2. DRTÍLKOVÁ, Ivana. Léčba tiků s ohledem na klinický obraz poruchy a současný sortiment preparátů. Psychiatrie pre prax. leden 2010, roč. 11, s. 17–20. Dostupné online. (česky)